Tonari no Kaibucu-kun

V podstatě normální pohodové školní slice of life. První polovina se mi opravdu líbila. Nevím proč, ale něčím mě to na prvních pár epizod dokázalo okouzlit. Potom se ovšem něco zvrtlo a začalo mi to připadat jako naprosto obyčejné, průměrné anime. Takové, jakých je v každé sezóně tucty. Shizuku byla na začátku protivná a když už to vypadalo, že se k Haruovi začínala chovat mile, najednou jako kdyby jí zase spadla cihla na hlavu a byla opět na zabití. (12.06.2013)

SPOILERUJI Nejdřív se mi to jevilo jako romance o dvou sociopatech, kterým vzájemný cit pomůže k sociálnímu začlenění. Ale ani jeden z nich se nezměnil. Shizuku zůstala emočně plochá, Haru stále řešil své nezvládnuté emoce násilím (dokonce i vůči Shizuku, a ten útok na ustrašenou školní předsedkyni už byl vrchol). I jejich milostný vztah jakoby se rozplizl a z neustálého: Mám ji rád/nemám ji rád, Mám ho ráda/nemám ho ráda, mi nakonec připadalo, že spolu tak nějak ze setrvačnosti zůstali. Takže je to příběh dvou reálných psychopatů, kteří se ani vzájemně nijak nepodporují. Uznávám ale, že to byly charaktery originálně napsané._____ Docela dobře seriál ztvárnil rodinné zázemí a další důvody, které formovaly pokřivené charaktery ústřední dvojice. Jediná další postava, která byla trochu prokreslená, byla pohledná spolužačka, ostatní jen statovali jako jednorozměrné figurky. Kohout mě pěkně štval. SHRNUTÍ: Romantika pojatá jako vztah dvou psychopatů? Proboha, na jaký život Japonci připravují své mladé dívky? (24.07.2019)

Nejlepší romantické Anime roku 2012. A to zdaleka. Důvod ? Ten je vlastně dosti prozaický. Vedle poměrně slušného množství pozitiv je tu jedno naprosto zásadní. Tím je napsání charakteru hlavního hrdiny. Konečně tu není romantickým duším dnešních otaku překládán kluk, který se buď chová jako idiot a úchyl anebo naopak jako tupá variace na Mirka Dušína. Jedná se o překvapivě barvitý charakter, který svým rozpolcením, nejednoznačností a sympatičností poměrně spolehlivě táhne celé Tonari no kaibutsu-kun. ------ Ten, jež je ve větách minulých vzpomínán se jmenuje Haru, má problémy ve škole a díky tomu, že pro ránu nejde daleko pak tu samou instituci na vzdělávání dospívajících japonců přestane navštěvovat. Život se s ním navíc skrz problematickou rodinu nemazlí a jen přispívá k tomu, že Haru se uzavře sám do sebe. To se děje až do dne, kdy potká sympatickou a pravda, poměrně přitažlivou, šprtku Shizuku. Do ní se zprvu zakouká a později zamiluje a začíná tak jeho cesta jednak k otevření sebe sama světu, ale hlavně otevření se samotnému divákovi. Haruova cesta obrození je ze začátku lemována různými pokusy hnědovlasou tsundere Shizuku sbalit. Jestli se mu to povede a jestli si poté Shizuku udrží a jaké vůbec problémy mu, teď už vcelku přívětivý, život přichystá, prozrazovat samozřejmě nebudu jen zmíním, že o zábavu nouze ani omylem nebude. ------ Jak jsem již dříve napsal, zdaleka nejlepší postava je Haru. Zprvu věčně naštvaný a do sebe zahleděný rváč se díky lásce mění ve vcelku racionálně uvažujícího mladého člověka. Ikdyž je pravda, že se mu to dík předchozímu životu na okraji společnosti nedaří pořád a občas ani pořádně. Nicméně z toho často klíčí poměrně vtipné situace, takže tohle seriálu přičítám k plusům. U jeho ženského protikladu si musím trošku postesknout, že by si zasloužil o něco barvitější vykreslení. Jasně, charakter tsundere k seriálu logicky sedí, protože Haru se hnědovlasé krásce Shizuku snaží dostat pod kůži a kdyby Shizuku povolila hned napoprvé, tak by scénář neměl docela dlouho o čem vůbec vyprávět. I navzdory logice bych Shizuku uvítal o něco zajímavěji napsanou. Ostatní postavy jsou veskrze fajn a jako rušivý element bych neoznačil žádnou z nich. ------ Animace je silně nadprůměrná, rovněž hudba často více než dobře doplňuje, jak vážné tak odlehčené momenty a zamrzí snad jen slabší ending (OP se povedl). ------ V rámci konečného sumáře budu pozitivní, podobně jako je laděný vlastně celý seriál. Jde o výbornou záležitost, která dokáže zahřát u srdce stejně tak jako pobavit nějakým tím fórem. Rozhodně doporučuji všem, kdo mají romantická Anime jako jeden z hlavních směrů zájmu. Obsahuje sice pár chybek, ale ty jsou v konečném součtu vlastně úplné prkotiny. Čisté 4*. (15.12.2012)

Když Haru potkal Shizuku. Jsmě svědky neobvyklého vztahu, kde obě poměrně asociální postavy dělí značné rozdíly a pohled na život sám o sobě. Zatímco puntíčkářská, věčně se učící Shizuku je nekompromisní, cílevědomá a téměř emocí zbavená, Haru nedojde k ráně daleko, je přímočarý, neotesaný, upřímný s párem kostlivců ve skříni. Je vskutku zajímavé pozorovat cestu, kterou k sobě nacházejí, jak objevují svět z jiného pohledu, obětování se pro druhého. Seriál má pozoruhodně nastavený bod odrazu, kdy od začátku obě postavy zhruba ví, co k sobě cítí, ale nejsou schopny najít podmínky k vytvoření něčeho trvalejšího, nečeho uspokojujícího pro obě strany. Ach ty priority. Párkrát už clověku dochází trpělivost, jako když sleduje bušení vln do skály či skály do vln. V tom ale vždy přijdou vedlejší postavy, které dostaly solidní porci času se vyvinout a nejsou v příběhu úplně na ocet anebo vtipnější situace, které přirozeně musí vyvstat při tak rozdílných personalitách hlavních protagonistů. Proč nakonec dávám takové hodnocení, jaké dávám? Nejenžem i Shizuku pila častokrát krev a málem jsem si díky ní parkrát vydloubl oči (možná to tak má být?) ale v součtu to byla to docela nuda. Nepohltilo mě to tolik, abych s nadšením si pouštěl další díly, vtípky byly ok (Nagoya), ale nedočkáme se víceméně žádně gradace, žádného napětí, jen takového konstantního vyprávění bez žádného závěru. A to mi trochu vadí. P.S.: Příjemný pozitivní opening. (09.05.2015)

Co? Podle prvních dvou dílů jsem si řikal, jak zvláštní je, že se do sebe dva hlavní protagonisti zamilujou hned na začátku, a že to v následujících dílech podle stylu úvodní znělky bude mít asi docela švih. Ne. Absolutně vůbec. Dá se říct, že tim druhym dílem by to mohlo skončit a nic by se nestalo, protože ve zbejvajících jedenácti se fakt opravdu nic nestalo. Mizutani je furt stejnej asociál bez postupu, Haru je furt stejnej debil, a jediná postava, která mě opravdu zaujala, byla stydlivá citlivka Asako Natsume, jejíž vývoj se ve výsledku nakonec taky nikam neposunul. Poslední díl končí úplně stejně suše jako všecky ostatní a chvíli jsem se musel ujišťovat, jestli to neni jeden z těch 24dílných seriálů. Neni. A ani přes nepochopitelně vysoký hodnocení neexistuje pokračování i přesto, že manga vycházela až do roku 2014, ve který, doufám, pak už konečně k nějakýmu postupu snad došlo. Ale co se týče týhle třináctidílný série, dost jsem uvažoval nad jednou hvězdou. Zachránilo to jenom to, že, jak už jsem tady v komentářích taky viděl, postavy se chovaly povětšinou normálně. Povětšinou. A asi to zachraňuje i už zmiňovaná Natsume, jíž jsem, nebudu lhát, totálně propadnul :) (21.01.2021)