Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama

Dievča z horných 10 tisíc, Dorotka, sympatická herečka, skvelá hudobníčka (s Nepálcami duplom, na Pohode 2012 patrili k tomu vôbec najlepšiemu), čo má skvelé názory, skvelý životný štýl, jej stĺpček v .týždni mám tiež rád ... proste mi sadne všetkým čo robí a tento dokument je tak trochu celovečernou verziou, jej stĺpčeka. Niekto keď má veľa, chce pomáhať ľuďom. Ja by som to asi nezvládol.. PS: Všetci čo si myslia jak je to kalkul a reklama a jak je to neúprimné (bez toho aby si o nej zistili niečo viac) .. silno Vami pohŕdam (24.04.2014)

Dorota Nvotová si natočila takový celkem osobní film, což je hezké, je tu i nějaké poselství, které má smysl, podíváme se i na to, jak život není jednoduchý, ale nemůžu si pomoct, mě tenhle snímek prostě moc nebavil. Sem tam jsem si ale říkal, že ta hudba je skutečně povedená. Ale jen sem tam, jinak mě nic moc nevytrhlo. (16.02.2018)

Dorota Nvotová, na Slovensku brunetka a v Nepálu blondýnka, sedí na posteli, vypráví, jak byla v mládí pořád nemocná a kolik času strávila po nemocnicích, a přitom v celém filmu kouří jednu cigaretu za druhou. Takže blbá kráva na první pohled. Ale pořád je natolik zajímavě výstřední, že se divák u sledování jejího nepálského dobročinného počínání ani na moment nenudí. Trochu divná je scéna, kdy ve filmu komponuje hudbu pro tento dokument. Od té chvíle si divák prostě chtě nechtě hudby všímá. A zase je to dokument, u kterého mám dojem, že protagonistka je silnější osobností než režisérka, takže ta úplně nevěděla, jaký tomu dát tvar. (10.12.2015)

Film je viacej spoveďou Doroty Nvotovej o jej niekoľkoročnej životnej etape, než dokumentom o Nepále či živote v Kathmandu. Do hlavného mesta krajiny nazrieme skrz Dorotine dobročinné aktivity v ňom (pomáhanie deckám v domove a na ulici), ale keby nám tvorcovia povedali doplnkovým voice-overom aj niečo všeobecné o miestnom živote, snímka by dostala rozmernejšiu dokumentaristickú hodnotu. Porovnávanie "neľahkosti bytia" tam a v Bratislave však v Dorotinom podaní bezprostrednej a úprimnej holky, ktorá si neberie servítky na ústa, robí film dostatočne osobným a autorským na to, aby ste si v ňom našli nejakú tú myšlienku a s hrdinkou sympatizovali. Pekná hudba. (02.05.2013)

Fulmaya, děvčátko, co (se) hledá… patří bohužel k těm dokumentům, kde vyvolání pro ně tolik typických a žádoucích pocitů - obdivu a lítosti - úplně nefunguje. Obdivovat není koho, Dorota o to nestojí a svým svérázným vystupováním k tomu ani zdaleka nevybízí; k litování není příležitost, zmínky o dětech jsou moc povrchní a jejich spokojené úsměvy ve škole, nebo čichání lepidla na ulici nám srdce patřičně nezlomí. O to se pokouší až nečekaný závěr, který je ale také natolik nejasný a neurčitý, že stejně jako celý film vyznívá do prázdna. (30.05.2013)