Reklama

Reklama

Občan K.

Dokumentární
Česko, 2012, 72 (52) min

Skupina dvanácti umělců se vydává na průzkum tenké hranice osobní svobody. Zaměňují své identifikační průkazy a půl roku žijí pod cizími jmény. Díky občankám s počítačově manipulovanými fotografiemi se v tichosti žení, učí se pilotovat letadlo nebo vyřizují zbrojní pas. Svými činy tak vzdorují systému, který se snaží mít jejich životy co nejvíce pod kontrolou. Stojí hladký chod společnosti za ztrátu soukromí? Odkrajují identifikační systémy kousky naší svobody? Mluvit o těchto věcech nestačí, je potřeba je zažít. Film Občan K. zachycuje dosud časově nejnáročnější projekt skupiny, který před našimi zraky převrací životy jejích členů naruby. Zatímco sledujeme vnitřní dynamiku Ztohoven, plánování i samotnou akci, začínáme tušit, že tentokrát bude systém tahat za kratší konec. Jeden člen prochází londýnskou celnicí tam a zpátky na občanku kamaráda, který vůbec neopustil Prahu, zatímco jiný je sám sobě svědkem na svatbě. Co bude následovat?

Projekty skupiny Ztohoven zpravidla vzbuzují zájem médií a svým dopadem přesahují obvyklé rámce současného umění. Pozornosti se dočkala i policií uzavřená výstava v improvizované galerii či text manifestu Občana K., nyní se však ukazují jako pouhé střípky mozaiky. Až film odkrývá pravý rozsah a povahu akce, která není ničím míň než hlubinnou sondou do společnosti a mechanismů, které zajišťují její fungování. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Recenze (42)

paascha 

všechny recenze uživatele

Ačkoli stoprocentně nesouhlasím s jejich akcí s trenkama na hradě, tohle se mi zdá celkem zdařilé. Jasně totiž ukázali, jak je státní machinery kostnatá a nepružná a jak si s ní každý vyjebává, jak se mu zlíbí. Vtipně pojatý závěr, kdy vejce v civilu šlapou na "umělce", protože nemá na občance platnou fotku, zatímco svatba s touto občankou je zcela legální, dokresluje absurditu demokratůry po česku ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Nejhorší na tom všem je, že se v názorech pro i proti skupině najdou smysluplné argumenty. Je to klukovina i upozornění na chyby v systému, průkazy jsou i nejsou bičem na lidi, protože naši osobnost slídová karta skutečně netvoří, bylo potřeba mnoho umu i technických dovedností, které se ve svém dopadu můžou naopak dotknout lidí, proti kterým, podle samotných autorů, nebyly namířeny. K omezení občanských svobod dochází, oprávněně či méně, stále však podle toho, kolik sneseme a chceme. Se závěrečnými záběry se můžeme ptát: není tenhle film vlastně pozitivnější, než se zdá a nejsou úvahy autorů o temnotě tohoto světa méně dramatické, pokud soud uznal, že Občanka nebyla ani přestupkem? Tenhle dokument spíše doporučuji, odcházel jsem z něj rozhodně méně nabroušen, než když jsem na něj šel. Došlo mi mnohé. Třeba, že nejvíce překvapeni býváme často sami ze sebe. 70%. ()

Reklama

Radko 

všechny recenze uživatele

Som rád, že Ztohoven sa do toho pustilo, napriek nedokonalostiam. Deklarované ciele o upozornení na vzrastajúcu kontrolu identity zo strany štátu som totiž v performancii nenašiel, no podnetné myšlienky občas hej (i keď poprekladané otravným „ty vole“). Počuť ich bolo ale len pri príprave alebo reflexii akcií. Inscenované situácie tieto typy myšlienok neponúkli. Performancia na pritvrdzovanie kontroly neupozornila. Pôsobila dojmom hry s názvom "Požičaj preukaz. Ja s ním čosi vyparatím.". Hráčmi boli mladí výtvarníci združení v skupine. Cieľom hry je prekabátenie (nie vyhnutie sa) systému občianskej evidencie. A tak sa koná svadba so zmenenou identitou, výber bankového konta na kamošov občiansky, voľby v zastúpení a pod. Výstupy triafajú mimo terča. Najviac zjavné je to pri voľbách. Odovzdané hlasy sú predsa anonymné a v tomto zmysle je úplne jedno, kto a pod akou identitou prejaví svoj názor. Záver: V porovnaní s cikajúcimi panáčikmi na križovatke a čt výbuchom atómovej bomby v Krkonošiach digitálne pozmeňovanie fotiek na občianskych preukazoch stráca dych. Skôr ide o konceptuálno-performačnú záležitosť ako spoločensko-politickú. Napriek presvedčeniu aktérov o jej mega dôležitosti. Zhruba po polke som povedal, že toto nie je na trestné stíhanie. Prekvapivo som sa na konci dozvedel, že rovnaké úvahy mali aj české súdy a priestupkové orgány. Možno preto, že neplánovane a v rozpore s cieľmi umeleckej grupy celé to šaškovanie s občianskymi preukazmi vyznelo skôr ako urputná snaha upozorniť políciu na nedostatky v systéme a na to, že toto a hento by mali zdokonaliť tak, aby nebolo možné zameniť identifikačné karty v žiadnom prípade. Tým by sa hravosť, ktorú ľudia pri všakovakých výmenách dokladov praktikovali na rôzne účely aj bez úpravy fotiek úplne vytratila - pretože by nebola možná. Tagže paradoxne môže vyznenie a zmysel akcie upozorňujúcej na zužujúci sa priestor slobody viesť k jej ešte väčšiemu priškrteniu. Aj keď samozrejme - absolútne dokonalý a nepriestrelný systém neexistuje nikde. Navyše občianskemu sa tu prisudzuje neúmerne vysoká váha. Pretože ak chcem, účet zruším, do banky nepôjdem a výplatu preberiem osobne. Voľby odignorujem, pretože rôzne odtiene prešibaných podvodníkov nie sú výberom. No a vrámci Schengenu občiansky nepotrebujem (ak osobnú dopravu nahradím verejnou alebo stopom); vstupy do budov sa dajú odbiť iným dokladom. Poznámka: O spôsobe ako sa vyhnúť buzerácii, kontrole a nedobrému pocitu z osobných dokladov aj bez kadejakých perfomancií existuje celkom trefná pesnička - Mimo kontroly - od bratislavskej kapely Rozpor. Ponúkam z nej dva textové úryvky: „ja pri sebe nikdy nenosím osobné doklady// považujem to za obmedzenie mojej slobody// nie som žiadnym občanom, chcem ostať mimo kontroly// pokutu nezaplatím ja si to môžem dovoliť“. Druhý úryvok z tej istej pesničky je k možnému čipovaniu a jeho vyriešeniu, ktoré sa vo filme len spomenie, načrtne. Jeden z tunajších komentátorov uviedol, žeby sa mohlo viacej o tomto pohovoriť, takže tu je čosi málo viacej a aj s riešením: „keď nám budú onedlho dávať pod kožu čipy// ten, kto pozorne počúval ten sa asi dovtípi// že malý chirurgický zákrok pre mňa nie je problémom// skalpel, peán, karbobrúska čipy pôjdu z tela von“. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Samotná akce mi připadala občas trochu zmatená. Objevil se titulek slibující „vycestování za hranice EU“ a následovaly záběry z Londýna. Zeměpisně-politické zmatky vrcholí v Šanghaji, kam se prostě nikdo nemohl dostat na občanku, ať už platnou nebo falešnou. Ale jinak to kupodivu nebyl špatný dokument, ale pochybuji, že ta akce může mít jakékoliv reálné dopady na chod společnosti. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Tenhle dokument je skutečně sondou, ale sondou někam jinam, než autoři pravděpodobně zamýšleli. Dokument o zamrzlých puberťácích, co jsou přesvědčení, že jsou drsní badass na hraně ilegality, když se jim podaří za falešnou občanku koupit láhev vodky. Protože nic jiného se Ztohoven nepovedlo. Plně uznávám, že se chlapi potřebují nějak vyblbnout. Vůbec mi nevadí, že mají pocit, že tím dělají něco důležitého (u takových sportovců to není jiné). Sledovat o tom dokument, to už není moc zajímavé. Bylo by to jiné, kdyby páni natočený materiál pojali sebereflektivně. Jako "český jouda se snaží dělat protesty". Ale to se bohužel neděje. Pokud mě Občan K. v něčem mile překvapil, tak že jsem nabyl dojmu, že Ztohoven nejsou pozéři, jak jsem myslel, ale skuteční nadšenci, takže jejich konání zčásti uznávám. I když je zoufale dětinské a pro kohokoliv mimo skupinu nicneříkající. Jako kritika Systému to není o nic hodnotnější než jezdit s falešnou průkazkou ve vlaku za půl jízdnýho. 50 % ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama