poster

Občan K.

Dokumentární

Česko, 2012, 72 (52) min

Scénář:

Ztohoven

Kamera:

Martin Klimpar
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kaylin
    ****

    Se společností je něco špatně, to je asi celkem zřejmé. Nejsem sympatizantem skupiny Ztohoven, ale musím uznat, že to, co tady předvedli a co se jim povedlo, ukazuje na to, že systém prostě nefunguje, že v nějakých ohledech je špatný. A že s tím nikdo ni nedělá, protože o tom nechce přemýšlet. Když už někdo přemýšlí, tak je pak vyvrhelem. ale ostatní budou dál spokojení...(7.1.2017)

  • xxmartinxx
    ***

    Tenhle dokument je skutečně sondou, ale sondou někam jinam, než autoři pravděpodobně zamýšleli. Dokument o zamrzlých puberťácích, co jsou přesvědčení, že jsou drsní badass na hraně ilegality, když se jim podaří za falešnou občanku koupit láhev vodky. Protože nic jiného se Ztohoven nepovedlo. Plně uznávám, že se chlapi potřebují nějak vyblbnout. Vůbec mi nevadí, že mají pocit, že tím dělají něco důležitého (u takových sportovců to není jiné). Sledovat o tom dokument, to už není moc zajímavé. Bylo by to jiné, kdyby páni natočený materiál pojali sebereflektivně. Jako "český jouda se snaží dělat protesty". Ale to se bohužel neděje. Pokud mě Občan K. v něčem mile překvapil, tak že jsem nabyl dojmu, že Ztohoven nejsou pozéři, jak jsem myslel, ale skuteční nadšenci, takže jejich konání zčásti uznávám. I když je zoufale dětinské a pro kohokoliv mimo skupinu nicneříkající. Jako kritika Systému to není o nic hodnotnější než jezdit s falešnou průkazkou ve vlaku za půl jízdnýho. 50 %(27.12.2012)

  • paascha
    ***

    Ačkoli stoprocentně nesouhlasím s jejich akcí s trenkama na hradě, tohle se mi zdá celkem zdařilé. Jasně totiž ukázali, jak je státní machinery kostnatá a nepružná a jak si s ní každý vyjebává, jak se mu zlíbí. Vtipně pojatý závěr, kdy vejce v civilu šlapou na "umělce", protože nemá na občance platnou fotku, zatímco svatba s touto občankou je zcela legální, dokresluje absurditu demokratůry po česku(28.12.2015)

  • Toj
    *

    Předem avizuji, že jsem odešel v půlce. Pokud to někoho pobuřuje, tak ať mé hodnocení ignoruje. Samotnýho by mě to u jiného filmu štvalo. Ale rád bych nastínil v čem byl můj problém. Není to performance, je to film. Akce skupiny měla určitý mediální dozvuk a způsobila asi to, co způsobit mohla. Nejsem odborník na současné umění, ale opomineme-li (ne)úspěšnost oné akce, můžeme se pídit po jejím smyslu, čím byla motivovaná a vlastně i o motivaci podobného druhu umění. A tady nás můžou napadat různé věci: zpochybnění tradičních struktur, symbolická facka někomu, podlamování něčeho, nastolení nějakých nových otázek.. Ok. To je podle mě super. Ale v tom případě nechci vidět dokument, kterej stojí na upevňování těch nejstupidnějších, nejfašoidnějších, nejkřečovitějších a nejsměšnějších klišé tý nejkomerčnější filmový produkce. A teď možná zbytečně urážím Hollywood. Protože forma, která je zde kolikrát zvolená, možná ještě spíš připomíná ty nejsymptomatičtější produkty obsahový vyprázdněnosti youtube kultury. Je to jako se koukat na ty amatérský konspirační dokumenty z přestylizovaným obrazem a modulovaným hlasem, náhodně generovaným šuměním obrazu a epickou hudbou, abychom měli pocit, že se děje něco skutečně velkýho... Přesně tímhle totiž Občan K. trpí. Už úvodní titulky jsou postiženy tímto neduhem. Výbuch atomového hřibu, mediální ohlasy, vážné tváře - střih - nápis "Ztohoven" a do toho extrémně epická hudba... A po celou dobu se v průběhu dokumentu zpovídá týpek, kterej má "cool" převlek (obličej bez tváře) a "děsivě tajemně" modulovanej hlas - člen skupiny. Něco, co alespoň částečně fungovalo u Banksyho je tady uplně k smíchu. Film mě nudil, nepřišlo mi, že by to k něčemu vedlo a spíš se mi zdálo, že celá část filmu, kterou jsem viděl byla ve stylu: "Pojďmě se dojímat nad tím, co právě děláme - koukejte, my to fakt děláme - my jsme hustý, že to děláme - jakej to bude mít dopad? -rozhodně nějakej jo - protože kurva, my to fakt děláme!!!" Vrcholem byla scéna svatby, kdy členové skupiny vyplýtvali snad všechny myslitelné možnosti, jak situaci, kdo si koho bere popsat, aniž by z toho cokoliv vzešlo a samotnej fór se v tom utopil. Ale není to nefunkční struktura, kterou hodnotím, protože jak jsem řekl, film jsem nedokoukal. Jde o práci s filmovým výrazem. Pánové se vnímají jako umělci. Chtějí být zřejmě nějak subverzivní, ale v samotném filmu chybí právě určitý cit. Film opakuje klišé, je patetický, nemá sebereflexi. Právě neschopnost sebereflexe zřejmě pak musela stát za vznikem filmu, jehož účel mi uniká. Domnívám se, že nakonec se publikum bude generovat z nadšených fandů skupiny, kteří se v kině budou dojímat nad vlastní nekonformitou... ...jo a po celou dobu filmu mi vrtala hlavou otázka, jestli ty formální klišé nebyly rafinovanou ironií. Domnívám se, že částečně mohly být, ale částečně musely být myšlený vážně. Pokud jsem to jenom nebyl schopný náležitě chápat, tak se omlouvám. :)(23.11.2012)

  • Radko
    **

    Som rád, že Ztohoven sa do toho pustilo, napriek nedokonalostiam. Deklarované ciele o upozornení na vzrastajúcu kontrolu identity zo strany štátu som totiž v performancii nenašiel, no podnetné myšlienky občas hej (i keď poprekladané otravným „ty vole“). Počuť ich bolo ale len pri príprave alebo reflexii akcií. Inscenované situácie tieto typy myšlienok neponúkli. Performancia na pritvrdzovanie kontroly neupozornila. Pôsobila dojmom hry s názvom "Požičaj preukaz. Ja s ním čosi vyparatím.". Hráčmi boli mladí výtvarníci združení v skupine. Cieľom hry je prekabátenie (nie vyhnutie sa) systému občianskej evidencie. A tak sa koná svadba so zmenenou identitou, výber bankového konta na kamošov občiansky, voľby v zastúpení a pod. Výstupy triafajú mimo terča. Najviac zjavné je to pri voľbách. Odovzdané hlasy sú predsa anonymné a v tomto zmysle je úplne jedno, kto a pod akou identitou prejaví svoj názor. Záver: V porovnaní s cikajúcimi panáčikmi na križovatke a čt výbuchom atómovej bomby v Krkonošiach digitálne pozmeňovanie fotiek na občianskych preukazoch stráca dych. Skôr ide o konceptuálno-performačnú záležitosť ako spoločensko-politickú. Napriek presvedčeniu aktérov o jej mega dôležitosti. Zhruba po polke som povedal, že toto nie je na trestné stíhanie. Prekvapivo som sa na konci dozvedel, že rovnaké úvahy mali aj české súdy a priestupkové orgány. Možno preto, že neplánovane a v rozpore s cieľmi umeleckej grupy celé to šaškovanie s občianskymi preukazmi vyznelo skôr ako urputná snaha upozorniť políciu na nedostatky v systéme a na to, že toto a hento by mali zdokonaliť tak, aby nebolo možné zameniť identifikačné karty v žiadnom prípade. Tým by sa hravosť, ktorú ľudia pri všakovakých výmenách dokladov praktikovali na rôzne účely aj bez úpravy fotiek úplne vytratila - pretože by nebola možná. Tagže paradoxne môže vyznenie a zmysel akcie upozorňujúcej na zužujúci sa priestor slobody viesť k jej ešte väčšiemu priškrteniu. Aj keď samozrejme - absolútne dokonalý a nepriestrelný systém neexistuje nikde. Navyše občianskemu sa tu prisudzuje neúmerne vysoká váha. Pretože ak chcem, účet zruším, do banky nepôjdem a výplatu preberiem osobne. Voľby odignorujem, pretože rôzne odtiene prešibaných podvodníkov nie sú výberom. No a vrámci Schengenu občiansky nepotrebujem (ak osobnú dopravu nahradím verejnou alebo stopom); vstupy do budov sa dajú odbiť iným dokladom. Poznámka: O spôsobe ako sa vyhnúť buzerácii, kontrole a nedobrému pocitu z osobných dokladov aj bez kadejakých perfomancií existuje celkom trefná pesnička - Mimo kontroly - od bratislavskej kapely Rozpor. Ponúkam z nej dva textové úryvky: „ja pri sebe nikdy nenosím osobné doklady// považujem to za obmedzenie mojej slobody// nie som žiadnym občanom, chcem ostať mimo kontroly// pokutu nezaplatím ja si to môžem dovoliť“. Druhý úryvok z tej istej pesničky je k možnému čipovaniu a jeho vyriešeniu, ktoré sa vo filme len spomenie, načrtne. Jeden z tunajších komentátorov uviedol, žeby sa mohlo viacej o tomto pohovoriť, takže tu je čosi málo viacej a aj s riešením: „keď nám budú onedlho dávať pod kožu čipy// ten, kto pozorne počúval ten sa asi dovtípi// že malý chirurgický zákrok pre mňa nie je problémom// skalpel, peán, karbobrúska čipy pôjdu z tela von“.(19.11.2013)