VOD (3)
Obsahy(1)
Skupina dvanácti umělců se vydává na průzkum tenké hranice osobní svobody. Zaměňují své identifikační průkazy a půl roku žijí pod cizími jmény. Díky občankám s počítačově manipulovanými fotografiemi se v tichosti žení, učí se pilotovat letadlo nebo vyřizují zbrojní pas. Svými činy tak vzdorují systému, který se snaží mít jejich životy co nejvíce pod kontrolou. Stojí hladký chod společnosti za ztrátu soukromí? Odkrajují identifikační systémy kousky naší svobody? Mluvit o těchto věcech nestačí, je potřeba je zažít. Film Občan K. zachycuje dosud časově nejnáročnější projekt skupiny, který před našimi zraky převrací životy jejích členů naruby. Zatímco sledujeme vnitřní dynamiku Ztohoven, plánování i samotnou akci, začínáme tušit, že tentokrát bude systém tahat za kratší konec. Jeden člen prochází londýnskou celnicí tam a zpátky na občanku kamaráda, který vůbec neopustil Prahu, zatímco jiný je sám sobě svědkem na svatbě. Co bude následovat?
Projekty skupiny Ztohoven zpravidla vzbuzují zájem médií a svým dopadem přesahují obvyklé rámce současného umění. Pozornosti se dočkala i policií uzavřená výstava v improvizované galerii či text manifestu Občana K., nyní se však ukazují jako pouhé střípky mozaiky. Až film odkrývá pravý rozsah a povahu akce, která není ničím míň než hlubinnou sondou do společnosti a mechanismů, které zajišťují její fungování. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (43)
Spíše zmapování uměleckého happeningu než plnohodnotný dokumentární film. Zajímavé je být svědkem mezníku (či procesu), kdy česká "guerrilová" skupina vystupuje z anonymity a stává se mediálně sledovanou frakcí, jež originálně problematizuje aktuální společenské otázky. Jejich nejnovější a nejrozsáhlejší projekt vychází ze zajímavého nápadu, který vede k řadě paradoxních situací a zábavnou formou poukazuje na díry v celosvětovém kontrolním systému, jenž omezuje svobodu jednotlivce, ale zároveň nikdy nemůže být plně funkční. Toto odhalení je cílem skupiny, ovšem celý snímek je vlastně jen přehlídkou momentů, kdy členové skupiny hladce prochází nedokonalými kontrolami totožnosti. S výjimkou zábavné sekvence zmatené svatby dochází pouze k malým posunům od výchozího konstatování a to je i v příliš natažené epizodě z výstavy a policejního zásahu už spíše rozmělňováno. Podle mě je zásadní problém filmu v tom, že natáčení skončilo moc brzy - důsledky aktivity skupiny ještě nebyly plně známy a tím pádem nemůže být divák plně uspokojen, od řady zajímavých rozvíjení tématu záměny identity bylo upuštěno a právě otázka zmatení identity, jež by byla zajímavým obohacením, byla vlastně ponechána stranou, aby se v ní neutopil varovný apel na obyvatelstvo. Jako umělecký projekt by však bylo určitě záhodnější, dotknout se i osobnějších a hlubších otázek než pouze povrchní agitaci proti současnému společenskému vývoji. Navíc se ne vždy podařilo udržet přehlednost ve zobrazení konání a vyjádření názorů jednotlivých členů Ztohoven, takže skutečný záměr tvůrců nakonec vyplynul spíše z diskuze než z filmu samotného, kde byl sice vysloven, ale záhy se kamsi ztratil v nepřehlednosti a nejednotnosti různých názorů jednotlivých členů skupiny. ()
Zajímavý experiment, poukazující na zásadní trhliny v systému, ale ty anarchokecy o kontrole skrze kartičku jsou fakt mimo. Přes 20 let člověk nemusí nosit kartičku u sebe. Stačí se ztotožnit příslušníkovi jakýmkoliv jiným způsobem. Nakonec z toho vyšlo něco úplně jiného a nejen že to nebyl trestný čin, ale ani přestupek. A došli k vskutku nečekanému prozření, že nás nedefinuje kartička a to co na ní je, ale naše osobnost. Konec sarkasmu. Největší rozpor mezi tím jak systém prezentují a jaký systém je v tom, že nás prý chce na každém kroku sledovat a vše o nás vědět, a místo toho nám sdělují, že nás systém vlastně prakticky nekontroluje a upozorňují na možná závažná zneužití systému kvůli nedostatečné kontrole. Jako občan státu musí mít každý nějakou identitu, skrze kterou se státem komunikuje, a mám pocit, že už jen tahle premisa se tvůrcům nelíbí. Ale problém je jen když stát lidi opravdu šmíruje jako třeba v Číně. U nás se také každou chvíli objevují pokusy o systémová prolamování soukromí, ale nedaří se je realizovat. ()
Som rád, že Ztohoven sa do toho pustilo, napriek nedokonalostiam. Deklarované ciele o upozornení na vzrastajúcu kontrolu identity zo strany štátu som totiž v performancii nenašiel, no podnetné myšlienky občas hej (i keď poprekladané otravným „ty vole“). Počuť ich bolo ale len pri príprave alebo reflexii akcií. Inscenované situácie tieto typy myšlienok neponúkli. Performancia na pritvrdzovanie kontroly neupozornila. Pôsobila dojmom hry s názvom "Požičaj preukaz. Ja s ním čosi vyparatím.". Hráčmi boli mladí výtvarníci združení v skupine. Cieľom hry je prekabátenie (nie vyhnutie sa) systému občianskej evidencie. A tak sa koná svadba so zmenenou identitou, výber bankového konta na kamošov občiansky, voľby v zastúpení a pod. Výstupy triafajú mimo terča. Najviac zjavné je to pri voľbách. Odovzdané hlasy sú predsa anonymné a v tomto zmysle je úplne jedno, kto a pod akou identitou prejaví svoj názor. Záver: V porovnaní s cikajúcimi panáčikmi na križovatke a čt výbuchom atómovej bomby v Krkonošiach digitálne pozmeňovanie fotiek na občianskych preukazoch stráca dych. Skôr ide o konceptuálno-performačnú záležitosť ako spoločensko-politickú. Napriek presvedčeniu aktérov o jej mega dôležitosti. Zhruba po polke som povedal, že toto nie je na trestné stíhanie. Prekvapivo som sa na konci dozvedel, že rovnaké úvahy mali aj české súdy a priestupkové orgány. Možno preto, že neplánovane a v rozpore s cieľmi umeleckej grupy celé to šaškovanie s občianskymi preukazmi vyznelo skôr ako urputná snaha upozorniť políciu na nedostatky v systéme a na to, že toto a hento by mali zdokonaliť tak, aby nebolo možné zameniť identifikačné karty v žiadnom prípade. Tým by sa hravosť, ktorú ľudia pri všakovakých výmenách dokladov praktikovali na rôzne účely aj bez úpravy fotiek úplne vytratila - pretože by nebola možná. Tagže paradoxne môže vyznenie a zmysel akcie upozorňujúcej na zužujúci sa priestor slobody viesť k jej ešte väčšiemu priškrteniu. Aj keď samozrejme - absolútne dokonalý a nepriestrelný systém neexistuje nikde. Navyše občianskemu sa tu prisudzuje neúmerne vysoká váha. Pretože ak chcem, účet zruším, do banky nepôjdem a výplatu preberiem osobne. Voľby odignorujem, pretože rôzne odtiene prešibaných podvodníkov nie sú výberom. No a vrámci Schengenu občiansky nepotrebujem (ak osobnú dopravu nahradím verejnou alebo stopom); vstupy do budov sa dajú odbiť iným dokladom. Poznámka: O spôsobe ako sa vyhnúť buzerácii, kontrole a nedobrému pocitu z osobných dokladov aj bez kadejakých perfomancií existuje celkom trefná pesnička - Mimo kontroly - od bratislavskej kapely Rozpor. Ponúkam z nej dva textové úryvky: „ja pri sebe nikdy nenosím osobné doklady// považujem to za obmedzenie mojej slobody// nie som žiadnym občanom, chcem ostať mimo kontroly// pokutu nezaplatím ja si to môžem dovoliť“. Druhý úryvok z tej istej pesničky je k možnému čipovaniu a jeho vyriešeniu, ktoré sa vo filme len spomenie, načrtne. Jeden z tunajších komentátorov uviedol, žeby sa mohlo viacej o tomto pohovoriť, takže tu je čosi málo viacej a aj s riešením: „keď nám budú onedlho dávať pod kožu čipy// ten, kto pozorne počúval ten sa asi dovtípi// že malý chirurgický zákrok pre mňa nie je problémom// skalpel, peán, karbobrúska čipy pôjdu z tela von“. () (méně) (více)
Stohoven dělá některé věci vtipné, ale dokument mě zklamal.V roce 2012 nehrozilo ještě takové nebezpečí terorismu a vlastně skupině se jejich anarchistický sen splnil. Na předníšce kriminologie nám bývalá ministrině říkala , že po EU se nyní pohybuje milion běženců bez dokladů, které nedostali azyl a nikdo neví kde jsou. Když vypukne anarchie, v každé společnosti je určité procento spících nácků a chtějí nové koncentráky? ()
Ačkoli stoprocentně nesouhlasím s jejich akcí s trenkama na hradě, tohle se mi zdá celkem zdařilé. Jasně totiž ukázali, jak je státní machinery kostnatá a nepružná a jak si s ní každý vyjebává, jak se mu zlíbí. Vtipně pojatý závěr, kdy vejce v civilu šlapou na "umělce", protože nemá na občance platnou fotku, zatímco svatba s touto občankou je zcela legální, dokresluje absurditu demokratůry po česku ()
Galerie (3)
Photo © Aerofilms
Reklama