Zločin pana Chytila (E08) (epizoda)

Dokumentární

Česko, 2014

Režie:

Ivo Bystřičan
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Matty
    ***

    Podobně jako Klusák s Dělníky bulváru, také Bystřičan si trochu svazuje ruce soustředím pozornosti přednostně pouze na jednoho z angažovaných. Přesto přináší kromě základního přehledu o kauze i výstižnou črtu národní mentality. Všichni jsou laici (nebo kameramani) a nikdo o ničem nerozhoduje. Snahou přimět někoho k přijetí zodpovědnosti je vedeno také režisérovo neodbytné obrácení média proti médiím (které zřejmě má být jedním z cílů celého Českého žurnálu). Nejen během těchto okamžiků projevuje Bystřičanova schopnost klást ve správnou chvíli správné (nepříjemné) otázky. Velmi aktivní participace, kdy jde sám tvůrce zas a znovu s kůží na trh a stává se hlavním podněcovatelem konfrontací, částečně supluje promyšlenější rytmizaci a přítomnost výraznějších třecích ploch v zaznamenávaných událostech samotných. Filmu stejně chybí větší spád a svou formou odpovídá snaživější reportáži z pořadu typu Reportéři ČT, což je asi nevyhnutelná daň za „žhavou" aktuálnost.(30.4.2014)

  • DaViD´82
    ****

    Poněkud se v tom bije sledování celé kauz... ehm, frašky, kdy je vše okolo Opencard hozeno na úřednictvo jedné komise (čímž nikdo neříká, že by neměli být její členové obviněni, ale je směšné, když je to ve výsledku jen na/o nich) skrze soustředění se na chráněného svědk... ehm, obžalovaného Chytila s Bystřičanovými investigativními momenty především ve druhé polovině. Oba přístupy mají mnohé do sebe (první díky tomu, že dopad něčeho je vždy lépe poznat na konkrétní osobě a druhé díky autorově zarputilé schopnosti klást správným osobám ty správné nepříjemné dotazy), ale dohromady ne zcela štymují. Druhý přístup totiž v první polovině takřka není a ve druhé již takřka není zase ten první; a tak především ten první vyznívá tak nějak do ztracena. Což je ovšem na druhou stranu vzhledem k celé kauze vlastně docela i příhodné.(1.5.2014)

  • rekkky
    ***

    Subjektivní reportáž o příběhu jednoho ze statisíců zaměstnanců veřejné správy, který doplácí na způsob nastavení legislativy v ČR. Volený orgán se zbavuje v kauze Opencard veškeré odpovědnosti za rozhodnutí a obvinění za předražený tendr padá na nejnižší možné místo pomyslné pyramidy, která představuje rozdělení kompetencí v rámci rozhodování o veřejných penězích. Jiří Chytil, díky tomuto dokumentu a tvůrcům, jasně volá do světa, že je jen oběť systému a na výsledku výběrového řízení nemá absolutně žádný osobní zájem. Ivo Bystřičan natočil něco, co má vlastnosti publicistické reportáže, ale mnohdy toto vymezení nestačí.(16.5.2014)

  • kiros179
    ****

    Za prvé musím konstatovat, že hlavní význam tohoto dokumentu je jasný - a to je fakt, že vůbec nějaký takový vznikl. Osud pana Chytila je jasný příklad, že věci jako soudy, policie či práce státního zástupce u nás očividně nefunguje tak, jak by mělo. Docela mě zarazilo, že se v celém dokumentu neobjevuje např. Jan Urban, který se jako jeden z mála celému případu nejenže věnuje, ale přímo účastní. Věci, které by měli být v celém dokumentu stěžejní jako slib utajovaného svědka a jeho následné (neuvěřitelné) nedodržení ze strany státní zastupitelky (je opravdu tak těžké konfrontovat ty policisty, kteří tento slib před svědky panu Chytilovi dali?), nebo větší vysvětlení jaké důkazy pan Chytil policii předával - jednoduše chybí. Je to promarněná šance, aby se autor dokumentu přenesl pouze přes téma jeho dokumentu, ale šel by více do hloubky. Ale jak jsem říkal již na začátku, už jen to, že tento dokument vznikl, je určitě chválihodné. 70%(4.5.2014)

  • olki
    *****

    Velice záslužný počin - obsah je pro mě dál než za "červenou kartou". Ta prostřednictvím dokumentu jen ukázala, jak absurdně to u nás povšechně funguje/chodí a jakou plejádu nepřehlédnutelných postaviček tady máme. Gejza (vyšetřovatel případu) téměř neotevřel hubu a je jasné, že to asi bylo dobře. Kolibřík má zase pocit, že je to vlastně celé dílem lidské závisti - on totiž vylezl na Everest (navíc prý umí hezky panáčkovat). Z "Metropola" padá jedno hov.o za druhym - no, nakonec to aspoň sám pochopí... Na vlastní oči jsem si mohl ověřit, že o stamilionových zakázkách skutečně rozhodují sebou přiznaní laici, a co víc - jak právě díky "kvalitní" práci médií jsem o tom nebyl zpraven.(2.5.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace