Český žurnál

Další z řady autorských dokumentů Víta Klusáka neodhaluje nic nového ani nefunguje jako šokující prostředek vyjádření toho, jak to vlastně funguje v prostředí, které krmí neskutečnými nesmysly velkou část českého obyvatelstva. Bohužel se dokument jen veze na povrchní vlně a tak z toho, co by se dalo ocenit, zbývá velmi málo. Vyprodukovaný dokument spíše nahrává samotným aktérům, protože se ještě více zviditelnili za cenu toho, že v podstatě neodhalili vůbec nic. Plytkost a až moc velká letargie v tomto případě odsuzuje tento díl Českého žurnálu k špatnému dojmu a hodnocení. (17.04.2014)

Subjektivní reportáž o příběhu jednoho ze statisíců zaměstnanců veřejné správy, který doplácí na způsob nastavení legislativy v ČR. Volený orgán se zbavuje v kauze Opencard veškeré odpovědnosti za rozhodnutí a obvinění za předražený tendr padá na nejnižší možné místo pomyslné pyramidy, která představuje rozdělení kompetencí v rámci rozhodování o veřejných penězích. Jiří Chytil, díky tomuto dokumentu a tvůrcům, jasně volá do světa, že je jen oběť systému a na výsledku výběrového řízení nemá absolutně žádný osobní zájem. Ivo Bystřičan natočil něco, co má vlastnosti publicistické reportáže, ale mnohdy toto vymezení nestačí. (16.05.2014)

Velmi povedený díl dokumentárního cyklu Český žurnál, přičemž kompozice jednotlivých záběrů je poskládaná do zajímavé mozaiky záběrů s velkou výpovědní hodnotou. Těžba uhlí na Ostravsku je palčivé téma a nemělo by uniknout pozornosti filmařům, kteří pro svou práci využívají zejména peníze z koncesionářských poplatků. Dle mého názoru tento způsob nahlížení na problém ukončení těžby v dole Paskov a případnou potřebu restrukturalizace celého odvětví je vhodný a poučný. Krutá realita je následující - ročně vytěžené uhlí v Paskově = 0,2 % roční spotřeby Číny a to hovoří za vše i přesto, že horníci dělají, co můžou a síly jim stačí. (14.05.2014)

Zpomalené záběry nejsou efektní ani efektivní, naopak navozují pocit, že člověk sleduje paskvil s nesourodou koncepcí. Těžko hledat v dokumentu přínosy, protože z hlediska režie, scénáře a vizuální podoby není o co stát. Bohužel, zpracované téma nenabízí dostatečný počet rozhovorů, názorů, výpovědí nebo pohledů na to, aby obsah zhutněl a proto nezbývá než hodnotit s takhle nízkým hodnocením. (16.05.2014)

Odvážný portrét osoby, která hýbe českým celospolečenským uspořádáním. Andrej Babiš zasahuje přímo i nepřímo do veřejného života všech občanů ČR, a právě proto je záměr natočení bližšího soukromí ministra financí chvályhodný. AB je osoba, která v sobě skýtá přehršel kontroverzí, aktivit a zájmů, které již dávno před sametovou revolucí přesáhly hranice pouhého businessu (studium ve Francii či Švýcarsku, členství v KSČ, kontakty s STB, působení v Chemapolu, Petrimexu, atd.), takže se nabízí jako ideální terč pro snímek tohoto typu. Dokument nicméně s životopisnými fakty vkusně neoperuje a nezdůrazňuje je. I přesto popisuje nepřímo jev, který je v rámci českého rybníčku často vídaným fenoménem, neboli přerod komunistického funkcionáře na multimilionáře (později multimiliardáře). Šťourání se v obchodním tajemství, jak AB k penězům přišel, nedostává tolik prostoru, čímž se snímek více zaměřuje na jeho životní etapu ozvláštněnou v poslední době tím, že se dal všanc politickým záležitostem, kdy na sebe nechal působit nejen s sebou ovládané média. Je zřejmé, že tvůrčí štáb uchopil fakta zodpovědným, pečlivým způsobem (což je vyžadováno zákonem o České televizi) a netlačí až tak na pilu, ale i přesto má divák možnost vypozorovat dostatečné množství informací, které jsou potřebné k vytvoření si objektivního úsudku o hlavní postavě dokumentu. Matrix AB například poukazuje na: 1) Neexistující konfrontaci AB s okolními názory a z toho plynoucí snaha kontroly veřejného mínění dle jeho představ (neustálé pročítání novinových titulků, ohrazování se text článků, atd.). 2) Šokující způsob komunikace s lidmi v okolí AB (asertivní, autoritářské, mnohdy ne empatické). 3) Tendenční chování hnutí ANO (neexistence základních pilířů, fungování na nejasných principech, členská základna složená z osob mající bohatou historii členství v jiných politických uskupeních, atd.). 4) Tenkou hranici mezi získáním natočeného materiálu a fiaskem. 5) Nejistotu s jakou se AB chová před kamerou, která nemá předem stanovené noty a tím pádem ukazuje jeho bezprostřední chování (samozřejmě s určitými rezervami). (27.11.2015)

Delší reportáž sloužící k uspořádání si názoru o tom, jak probíhá, respektive probíhají armádní mise (potažmo ministerské návštěvy) v Afghanistánu. Tvůrci jako obvykle kladou trefné otázky a vkládají do prostřihů podbízivé obrazy, přičemž je dodržena forma dokumentu. V tomto případě se nejedná o nijak zvlášť průlomový dokument, ale je to dost výmluvné nahlédnutí do života profesionálních vojáků České republiky. (29.12.2015)