Český žurnál - Série 5 (2017) (série)
Obsahy(1)
Ve vypjatých společenských situacích, například v době voleb, se ukazuje evidentní rozdíl mezi venkovem a velkými městy. Režisér, žijící v Praze, se vrátil do rodné vesnice na Vysočině a zkoumá postoje a názory svých bývalých spolužáků. Jak oni vidí další vývoj společnosti? Společnost se rozdělila. A to nejen v České republice. Hraniční čára se často vede mezi venkovem a velkými městy: „Ve městech je to samý vegetarián, cyklista a transsexuál.“ „Venkované jsou pasivní a omezení,“ dozvídáme se z médií. Tomáš Kratochvíl je dokumentarista žijící v Praze, pochází však z vesnice na Vysočině. Ve filmu Spolužáci se vydává za těmi, s nimiž sedával ve školních lavicích. Jsou mezi nimi hodný a oblíbený neonacista, lesba, která pracuje v lese s motorovou pilou, dříč pohlcený svojí tesařskou firmou a bývalá učitelka, která dnes zastává funkci starostky. Společenská témata jsou zdrojem konfrontací, ale také absencí postojů. Někteří aktéři filmu politiku vnímají jako něco vzdáleného nebo jako svět sám pro sebe, kritika neonacismu je pojímána také jako roztomilý extremismus. I přes všechna nedorozumění ovšem mezi dávnými spolužáky přetrvává osobní pouto. A zdá se, že udržování a pěstování těchto vztahů může být jedním ze zdrojů situace, kdy společnost bude navzdory různicím a konfliktům zase znamenat „spolu“. (Česká televize)
(více)Recenze (31)
POSLEDNI SLOVO: Tomas Kratochvil se rozhodl vyjet na vesnici a konfontovat mistni obyvatele, jaktoze si dovoli volit Miloše Zemana a nesouhlasit s prijimanim upprchliku. Nejde vsak o diskuzi- vymenu nazoru, ale o pranyrovani za odlisne politicke preference. Dokumentarista za celou dobu nepochopil, ze prave on a jemu podobni poslove jedine spravne pravdy jsou pricinou vsech tech Zemanů a Okamurovců.. 3/5* ()
Zatím vždy jen hodnotím bez komentáře, ale ty rádobyobjektivní kydy některých diskutujících zde mne nadzvedávají ze židle. Odsuzování xenofobie a tolerantní vztah ke světu je bráno jako ultralevičáctví? Někdo má asi hodnoty evidentně dost pokřivené. Oceňuji autorovu osobní angažovanost a konfrontaci jeho bývalých spolužáků. Bez toho by byl dokument pouze plytkým zaznamenáním nezajímavých vět o tom, jak "si tu žijeme, je nám dobře a nic nás nezajímá". Právě tahle česká zaprděnost a neschopnost stát si za svým a rozhýbat unylou společnost je jednou z věcí, která je v Čechách rozšířená jako mor a táhne nás směrem do p.... stejně jako relativizace pojmů i hodnot. Nácek nebo lesba, vždyť je to vlastně jedno.. Ne, není. ()
Hodný nácek, co volí naprosté dementy nedokáže ani formulovat proč. Lesbická spolužačka se taky o nic nezajímá, stačí jí Aneta Langerová a pohodička v lese s pilou. Spolužák, co má firmu a maká, aby zajistil rodinu. Politika ho nezajímá, protože jsou všichni stejní. Pomoooc !!! ()
"Víš, já tě mám rád, ale kdybych tě viděl hajlovat, tak tě natočím a pošlu tě bručet, i když ses můj kamarád." Přijde mi že ten dokument vypovídá mnohem víc o režisérovi, než o jeho spolužácích. Navíc si vybral nepříliš argumentačně zdatné oponenty, kteří si prostě žijou svoje a ambice podílet se na vyšším dobru nemají, víc by mě zajímal místní opinion leader Němeček. ()
Zajímavý námět dokumentu, pokulhávající provedení, paradoxní výsledek. Autorovým záměrem evidentně bylo na malém a osobně zainteresovaném vzorku lidí konstatovat, že navzdory rozličným názorům jsme všichni lidi, takže musíme a měli bychom spolu vycházet. To pak chce Kratochvíl vztáhnout na celou společnost, ve které jsou dnes čím dál větší příkopy. Hezké a záslužné, jenže... Autorův přístup totiž kalí to, že tím kdo kope příkopy a hledá rozdíly je hlavně on sám. Nedokáže ukočírovat jeho radikálně levicové přesvědčení a (přestože ho částečně relativizuje) hodnocení lidí podle názorů. Výsledkem je, že jeho spolužáci jsou nuceni hodnotit ostatní taky podle názorů, i když to doteď většinou vůbec neřešili a brali lidi podle chování a jací skutečně jsou. To ostatně korunoval scénou ve volební místnosti, kde se řeší, kdo koho volil, i když je to ostatním většinou spíš nepříjemné. Tomáš Kratochvíl možná natočil opravdu objevný dokument, avšak trochu jinak, než myslel. Ukázal totiž rozkladný vliv radikálních ideologií na soudržnost společnosti, ve které se najednou musí řešit a hodnotit ne to, jaký kdo je, ale to, jestli má správný názor. A když tohle rozjedete, těžko se pak drží pohromadě i bývalí spolužáci, natož celá společnost. ()
Dokument o názorech pana režiséra. Nemyslím si, že dokument nemá obsahovat osobní názor, ale taková fanatická arogance, demagogie a netolerantnost se hned tak nevidí. Spolužáci i paní učitelka byli fajn, příkopy mezi městem a vesnicí vykopával jen pan režisér. ()
Hodnotím celkové vyznění dokumentu - bez ohledu na režisérův záměr nebo snahu manipulovat (v tom ostatně nesdílím rozhořčení mnoha komentátorů zde - divák se přece nemusí nechat manipulovat a manipulace v tomto dokumentu mi nepřijde vyšší, než v běžné reportáži ČT - o nějaké nově nebo primě vůbec nemluvím). Vybraní spolužáci (škoda, že byly jenom tři) se minimálně "v civilu" chovají jako tolerantní lidé (paradoxně nejhůř na mě působili ti méně extrémní: Dusty pro své chování k manželce a přemoudřelá učitelka) a jsou režisérem nuceni konfrontovat své politické názory, které pro ně ale zjevně nejsou důležité. Naopak režisér svému náckovskému(?) spolužákovi říká, že by ho klidně udal policii - jakkoli je pro mě takové jednání nepochopitelné, oceňuju, že tuto scénu do dokumentu vložil - jistě si musel být vědom, že v ní nebude působit sympaticky ani kladně. Snaha vysvětlit, proč periferie volí tak, jak se Praze nelíbí, je v poslední době oblíbená (a výsledek často vypovídá spíše o sebezahleděnosti a všeználkovství tvůrců, než o skutečných důvodech této volby, protože pojmenovat problémy, ze kterých vychází, se většinou bojí). Osobně bych uvítal, kdyby někdo podobným stylem konfrontoval "liberálně smýšlející" podporovatele top09 či ods - tyto strany, ke kterým se mnozí z nich tak hrdě hlásí, svou asociální politikou reálně ublížily velmi mnoha lidem. Jejich zastánci by svůj světonázor jistě dokázali před kamerou obhájit mnohem uhlazeněji, než zmatený Peca. ()
Absolutní trapnost. Režisér - pozér plný neskutečně nabubřelé a hloupé arogance, neochvějně přesvědčený o své jediné pravdě o světě, nenávidící své "kamarády", jež by klidně udával policii, svou hlubokou nenávist maskuje plytkými rádoby-tolerantními myšlenkami svého omezeného světonázoru. Pro mě typický "sluníčkář" - zákeřná, mstivá, mocichtivá kreatura vystupující pod aurou všeobjímajícího dobra, lustrující obyvatele své rodné vesničky variací otázek na téma zda by přijali do své komunity "uprchlíky". Respekt všem obyvatelům té moravské vísky, kteří jsou všichni do jednoho mnohem tolerantnější, lidštější a sympatičtější než režisér - jenž se nepochybně časem bude za tento svůj výtvor neskonale stydět. A nebo možná ne, podobní lidé stud necítí... Žádný přesah, žádná hloubka, žádné odpovědi...jen egoistická zbytečná "pornodokumentaristika"... ()
U tohoto dokumentu si člověk uvědomí, že většina lidí v naší zemi je opravdu velmi konzervativních a politicky pasivních. Vidím to i kolem sebe, stejné výmluvy. Chápu, že je jednodušší prostě nechat tyhle věci plynout, ale je to přiliš alibistický přístup. Na druhou stranu se dokumentarista také kloní k lehce vyhraněnějšímu názoru. Přála bych si, aby každý měl možnost a podporu zkusit něco bláznivého, aby si pak uvědomil, že možné je všechno, stačí jen věřit. Živoření není řešení. Všechno lze, když se chce, když se věří, jenže v to se lidé bojí uvěřit. Škoda. ()
Nuda. Kratochvíl superdivnej. Jestli budou demokracii tvůrci obhajovat tímhle stylem, tak tu ta diktatůra bude cobydup ! ()
Dobrý nápad a slušně natočený. Jen tam snad měl pokusit autor dostat těch spolužáků trochu víc, aby to bylo o něco pestřejší. Ale je dobře, že ukázal, že ti lidé z venkova a přímo ze "Zemanovy" Vysočiny naprosto odlišných a někdy sporných (fašizujících) názorů či orientací nejsou jen hospodští povaleči či lidé ze sociálních dávek, ale lidé, kteří se celý den nezastaví, dřou a ještě třeba pořádají různé dětská odpoledne apod. Jen nevím, jestli si režisér dostatečně všiml , že nakonec z celého dokumentu vyzněl jako ideolog on, který vnucuje jiným své pravdy, než ti jeho bývalí spolužáci, kteří a doufám, že ne jen před kamerou, se projevili jako vcelku tolerantní lidé k názorům a postojům druhých a k způsobu žití jiných. Trošku paradox, že zastánce oné otevřenosti vůči uprchlíkům vyzní nakonec jako přísnější a uzavřenější dogmatik než venkovští , ale možná také v tom je ten dokument pravdivý. ()