Testa o croce
Panna alebo orol
Heads I Win, Tails You Lose
Režie:
Nanni LoyKamera:
Claudio CirilloHudba:
Carlo RustichelliHrají:
Renato Pozzetto, Nino Manfredi, Leo Gullotta, Paolo Stoppa, Giovanni Frezza, Ida Di Benedetto, Mara Venier, Franco Diogene, Maurizio Micheli (více)Obsahy(1)
Nanni Loy a dvě povídky v jeho snímku, který je typickou italskou komedií osmdesátých let. První povídka s názvem Zbloudilá ovečka pojednává o mladém knězi Remigiovi (Renato Pozzetto), který cestuje za biskupem, aby sehnal peníze pro svůj malý kostel. Při cestě vlakem vyhodí jedna dívenka láhev z okna, a touto láhví je v následném okně zasažen Remigio do hlavy a ztrácí paměť. Paměť se mu vrací při pohledu na ženský klín, když se nad ním sklání krásná slečna Teresa (Mara Venier) v sukni. Začíná komické hledání ztracené paměti, kdy Remigio naváže s Teresou milostný vztah.
Druhý příběh Beduínův syn pojednává o stavební dělníkovi Beduinovi(Nino Manfredi), který zjistí, že jeho sedmnáctiletý syn je pravděpodobně homosexuál. Posedlý touto myšlenkou se snaží dopátrat pravdy. Ztrácí nejen vztah se synem, ale i s milovanou Stephanií (Ida Di Benedetto). Ta se rozhodne svému příteli pomoci a s jeho synem si promluví o samotě. Vše ovšem přerůstá v milostný poměr a pro nešťastného Beduina, to není ještě s homosexualitou úplný konec.
(Hennes)
Recenze (18)
Milá komika v podání italského Mistra "Pačeta" a jeho kolegů kněžích, stavebních dělníků aj... :-)) ()
Perfektní dabing. I když první povídka je vtipnější, já se dost dobře bavil i u druhé, protože Manfredi byl asi génius a to co předvedl Jan Skopeček v dabingu, se často nevidí. Pozzetto samozřejmě hraje troubu, ale tentokrát ne trapně, k vidění jsou navíc pěkné Italky, bláznivé zvraty a trochu cvrkání do církve. Ale "ticho vy buzeranti" válcuje snad i ty kněze. :-) ()
Patřím mezi ty všechny co jim utkvěla v hlavě hlavně Zbloudilá ovečka. Souhlasím plně s Mykhaluu, že to byla v té době klasika italské komedie. Pozzetto hraje kněze, který po úderu do hlavy ztratí paměť. Najde si přítelkyni a žije "běžným" životem. Paměť se mu samozřejmě vrátí. Do dnes mě bolí kolena, když si vzpomenu na ty jeho rány před oltářem :-). Nino Manfredi je ovšem také výborný a oba díly jsou prostě klasikou osmdesátých let. ()
Videl som iba prvu poviedku. Laskava komedia o knazovi, co strati pamat. Stretne krasnu zenu, zamiluje sa. Potom si spomenie, kym je a musi (takto poznaceny fyzickou laskou a zamilovanim) s tym zit. Krasny prerod z bigotneho (ako pokanie sa pomodlis 170x otcenas :-D ) na laskaveho, zivot a lasku chapajuceho a akceptujuceho (ak sa mate radi, je to vec naprosto prirodzena a robte to kolko krat chcete ...) knaza. Ked ma moznost sa rozhodnut, akym smerom sa bude uberat jeho dalsi zivot, vaha, ale nakoniec je laska k zene silnejsia, ako vlaska k cirkvi. Avsak, ... :-) Skvela zabava A - laskave pohladkanie po dusi. ()
Kaplanovy mírně lechtivé lapálie se ztrátou paměti neoplývají žádnou třeskutostí, jsou spíš příjemně úsměvné a okouzlující Mara Venier přidává na lehké vzrušivosti. Druhá povídka s Ninem Manfredim je takové střídavě oblačno, místy nenabízí lautr vůbec nic a divák se nudí, ale pak přijdou pasáže (dědeček na záchodě, Beduin u lékaře a co bylo dál) u nichž se doslova nejde nesmát. Průměrná spokojenost. ()
Reklama