Rok bez Magora

uznavam, ze som zaujaty. Magor bol moj kamarat a režisera osobne poznam, kedze sme v Košiciach natacali jednu scenu. Ale aj tak si myslim, že reziserovi neslo o nejaky chronolicky popis udalosti okolo osobnosti Magora, ktore mimochodom kazdy pozna a boli aj viackrat sfilmovane. Skor islo o spontane rozhovory s blizkymi ludmi Magora po jeho smrti. Zamer bol ukazat aky v skutocnosti bol, a to sa urcite podarilo. (07.12.2014)

krásná poezie, záslužná práce za komunistů i potom, solidní dokument. jenom se ubezpečuju v tom, jak si nedovedu poradit s oddělením tvůrce od jeho díla. na jedný straně básník oduševnělý citovec úžasný, na druhé straně nesnesitelné hovado, které svoji cestu bez kompromisů považuje za možnost jak porád kolem sebe někoho urážet a ponižovat... kdyby takhle mluvil se mnou, nebo s moji ženou (jak bylo se smíchem vypravováno - jak on byl bezprostřední že jo? takovej kocourek...hahaha), tak mu zaseknu sekeru do zad. vážně. (14.02.2015)

Magor paradoxně potřeboval totáč + tam definoval své já. To byl on. Boj s komunisty zanechal na něm stopy. Talentovaný básník byl zároveň i velké hovado. Po revoluci jeho hlavní etapa skončila. Zůstal mu hlavně chlast a jeho vlastní expirovaná legenda. Každopádně musel být často nesnesitelný a vnitřně i nešťastný...68%. (22.12.2023)

Jakousi ikonu před a poté normalizačního undergroundu v Československu jsem více poznal až díky tomuto dokumentu. Hektolitry alkoholu prokládané prózou a ranami obuškem vytvořily Magora. Vulgární, nestřízlivý a s nekontrolovatelnou myslí propojenou s činy. Pár útržků z jeho excesů se tu také najde. Čekal jsem dokument o člověku, který dělal underground v době, kdy byl nejvíce potřeba, ale dostal jsem obraz vychvalovaného, ale i nekontrolovatelného opilce. Pravý underground doby, tedy skupiny The Primitive group, či Plastici, zde slouží jako pozadí. Asi to tak mělo být, ovšem zdlouhavý dokument je od půlky monotonní a ne příliš záživný. Perličky z archívů jako Gottův projev na schůzi Anticharty okořenění emotivním projevem Jiřiny Švorcové, či soukromá fota patří jistě ke kladům snímku. Fotka několika mániček pod nápisem Potraviny LSD je dozajista k nezaplacení. Smysluplný underground doby mi z toho dokumentu nepřipadal tak silný, jaký bez diskuze byl. (09.11.2014)

Zajímavé historky z dob normalizace. Kdo tuto dobu nezažil stejně jako já, může si ji pouze představovat a jeho představa bude od skutečnosti zřejmě poměrně daleko. Kdysi jsem četl pár stránek z Magorových labutích písní a docela dost se mi to zamlouvalo, chtěl jsem se tedy kouknout na prostředí, v jakém byly básně napsány. Pokud vám o dané době povídají samotní aktéři, tak je to určitě člověku bližší, než si o tom přečíst na wikipedii. Dokument pojednává o Ivanovi, jakožto o člověku. Magor bez jakéhokoli sporu byl. Ve stádiu maximální opilosti konal spontánně věci, nad kterými se i běžnému opilci začíná rozum pozastavovat. Zřejmě není úplně běžné jít doprostřed obýváku kopat poklad, či si rozdělat ve dřevěné stodole několika metrový "ohýnek". To k němu prostě dle vyprávění pamětníků patřilo a brali ho takového jaký byl. Na straně druhé ze za opileckým magorem ukrýval i inteligentní člověk, který měl co říct a především se nebál to říct. Jednal opravdu impulzivně a spontánně a tohohle si na něm cením. Podobné dokumenty rozhodně neshledávám zbytečnými. Líbilo se mi to. Dozvěděl jsem se hromadu zajímavostí a i jsem se slušně pobavil. Slabé 4 *. (01.03.2015)