Upstream Color

Po Primeru jsem čekal naprosto cokoliv a stejně jsem byl dokonale zaskočen. Agresivní nervní střih, od základů rozbitá narativní struktura, extrémně bizarní neuchopitelné téma a cíleně zastřené východisko příběhu. Mentální cvičení divácké percepce filmového díla, které je bezbřeze náročné na vstřebání a interpretaci jak v audiovizuální, tak v narativní rovině, a které přesto i právě proto zůstává magicky přitažlivé a inspirativní. (09.05.2013)

Pro mě nízkorozpočtový béčko, pro ostatni bombová artovka. Podle mě se tam nic závažnýho nedělo, podle jinejch se toho v pozadí dělo spoustu. Beru, že se to nezaměřuje na dialogy a příběh, i když...ale je důležitý si všímat detailu, užívat si vizuálu a hudby, ale když se u toho člověk nudí dějově, tak neni zbytí. Snažím se tomu přijít na chuť, ale očividně se musim tomuhle žánru vyhýbat. (19.01.2015)

Romantický body horror v ktorom mäsožravý parazit nepožiera iba telo, ale i dušu. Nenápadný, malý, pomerne lacný, no nesmierne citlivý a kreatívny filmový trip. S nejasnou, až "novovlnovou", voľnou štruktúrou rozprávania plnou jemnej symboliky, no emočne súdržný, melancholický. Po všetkých smeroch "iné". Carruth je citlivý intoš (a asi trochu i narcis) a ja chcem viac jeho filmov. (20.03.2021)

(4x) Nepreniknuteľná nádhera. Organické tkanivo rozprávačských štruktúr v sieti vzťahov strácajúcich a nachádzajúcich sa ľudských osôb, orgánov, buniek a prvkov na tej najnižšej biologickej, respektíve naratologickej úrovni. UC dýcha, tepe, pohybuje sa, po elipsách a dodržuje prísne zákony a princípy jeho fikčného sveta - trblietajúcej sa vodnej hladiny, rieky, ktorá nás všetkých unáša. Film, ktorý musel vzniknúť, aby sme pochopili, čo to znamená "jestvovať". Tretiu projekciu stále odkladám - mám strach, že sa do filmu definitívne zamilujem... Dúfam, že na ďalšiu Carruthovu revolúciu nebudem musieť čakať celú dekádu. (po tretej projekcii prišla napokon aj štvrtá) 100% (26.03.2014)

Závan motýlích křídel způsobí na druhém konci světa zemětřesení aneb vše souvisí se vším, svět a vše živé v něm je jednota, jednota příčin a osudů, v němž vede spojnice od čehokoliv k čemukoliv, kde se civilizace kontrahuje do těch nejnižších prvků a naopak či právě proto - člověk je jen molekula v brownově pohybu světa. A hlavně: film a jeho příběh kopíruje tento tvořivý pohyb, narace také nezná zakázaná spojení, čas, prostor i osudy postav dlí při sobě v těsné blízkosti až tak, že jsou prostupné či dokonce zaměnitelné - jeden může dokončit druhý proto, že jsou jen úlomky jediného bytí světa. Zvuk může procházet scénami stejně, jako v hollywoodských filmech intencionalita jednání hlavního hrdiny. Lidské postavy mohou být jen neprivilegovanými částečkami ve hře přírody. /// Jako ateista jsem sice k této hlavní myšlence rezervovaný, film mi navíc místy připadal (ale je to jen dojem, ostatně jako vše v tomto filmu) typicky americký - Američani jsou beznadějní optimisté (škoda že je to spíše ideologie optimismu, ale to sem nepatří) - v tom, jak (ale vůbec to nevybočuje z logiky filmu) se i v tom nejchaotičtějším světě můžou dva lidi osudově najít v MHD. (07.10.2015)