Upstream Color

Možno má Carruth iba o 50 čísiel vyššie IQ ako my a jednoducho s tým nič neurobíme. Upstream color má spoločné viac s filmami Charlieho Kaufmana, ako s jeho predošlým Primer. Oba filmy síce treba vidieť viackrát, ale v tom prvom aspoň viete, čo pozeráte. Myslím, že to, o čom je Upstream color som tak nejako vytušil, ale zase sa to trochu prieči s tým, čo je uvedené v obsahu. Každopádne to chcem vidieť znovu a preto hodnotím tak vysoko. Je to viac poetický film, ako rébus, čiže ak ho aj nepochopíte, tak ho stačí iba prežívať. Je tak odlišný od toho, čo sa premieta v klubových kinách, že by si zaslúžil väčšiu pozornosť. (03.05.2015)

Závan motýlích křídel způsobí na druhém konci světa zemětřesení aneb vše souvisí se vším, svět a vše živé v něm je jednota, jednota příčin a osudů, v němž vede spojnice od čehokoliv k čemukoliv, kde se civilizace kontrahuje do těch nejnižších prvků a naopak či právě proto - člověk je jen molekula v brownově pohybu světa. A hlavně: film a jeho příběh kopíruje tento tvořivý pohyb, narace také nezná zakázaná spojení, čas, prostor i osudy postav dlí při sobě v těsné blízkosti až tak, že jsou prostupné či dokonce zaměnitelné - jeden může dokončit druhý proto, že jsou jen úlomky jediného bytí světa. Zvuk může procházet scénami stejně, jako v hollywoodských filmech intencionalita jednání hlavního hrdiny. Lidské postavy mohou být jen neprivilegovanými částečkami ve hře přírody. /// Jako ateista jsem sice k této hlavní myšlence rezervovaný, film mi navíc místy připadal (ale je to jen dojem, ostatně jako vše v tomto filmu) typicky americký - Američani jsou beznadějní optimisté (škoda že je to spíše ideologie optimismu, ale to sem nepatří) - v tom, jak (ale vůbec to nevybočuje z logiky filmu) se i v tom nejchaotičtějším světě můžou dva lidi osudově najít v MHD. (07.10.2015)

[SFF 2013, Sydney] Máme tu biológiu a jej interakcie, život a jeho deformácie a napokon, "Upstream Color" a jeho interpretácie...s ktorými by som sa až tak horúčkovito nezaťažoval a radšej ich nechal (za pomoci opakovaných pozretí) vymodelovať samé. Máme tu tiež fragmentárny stream of (un)consciousness naratív perfektne popudzujúci mozgové závity - dovedený do návykového extrému, k tomu odpovedajúcu, inštinktívnu strihovú montáž pravidelne trhajúcu kauzálny reťazec prebiehajúcich udalostí - podporenú jasnou definíciou tvorcovských zámerov a ukážkové "druhoplánové" narábanie s hĺbkou ostrosti, sýtosťou farieb i detailom ako takým. Carruthova senzuálna skúška odvahy…rozpínajúca sa do koláže vnútorných pochodov v ktorých sa navzájom potľačujú príznaky nevedomého sebaodcudzenia, eskalujúcej paranoie a duševnej očisty. Veru, amen tma a hurá na "Primer". (02.09.2013)

Jak moc by chtěl být Carruth velký umělec! Tentokrát jsem se neztratil jako u Primeru - věděl jsem do čeho jdu. Proto byl zážitek lepší. Chápu, že má režisér potřebu vyjadřovat se takhle (doslova) květnatě, ale osobně mě to stále oslovuje jen místy. Závěr to vytáhl téměř ke čtyřem hvězdám, protože mě film začal zajímat. Bohužel ve chvíli, kdy mě zajímat už nefalšovaně začal, skončil. 3 a 1/2 (26.09.2013)

Pro mě nízkorozpočtový béčko, pro ostatni bombová artovka. Podle mě se tam nic závažnýho nedělo, podle jinejch se toho v pozadí dělo spoustu. Beru, že se to nezaměřuje na dialogy a příběh, i když...ale je důležitý si všímat detailu, užívat si vizuálu a hudby, ale když se u toho člověk nudí dějově, tak neni zbytí. Snažím se tomu přijít na chuť, ale očividně se musim tomuhle žánru vyhýbat. (19.01.2015)