Reklama

Reklama

Recenze (1)

bogu 

všechny recenze uživatele

Názorný příklad inscenace, v níž originální koncept doplácí na absenci pamětihodných hereckých výkonů. Děj Doranova Julia Caesara je sice aktualizovaný a důvtipně situovaný v blíže neurčeném africkém státě a Shakespearovo drama starověkého Říma tak v Doranově inscenaci nastavuje zrcadlo (jak by jistě zdůraznil Martin Hilský) politickému a kulturnímu vývoji současných afrických kvazi-republik a skoro-diktatur, ovšem poté, co se invence vstřebá, začnou vyčnívat tu více, tu méně nemotorné herecké projevy. Kamera herci odpustí sotva zlomek toho, co divák v hledišti, a průměrný herecký projev, který neurazí na jevišti, je k nekoukání, když jej režisér přesune do filmu. Doran tenhle efekt bohužel umocnil tím, že většinu scén přesunul z jeviště svého divadla do realistických (byť podezřele prázdných a špatně nasnímaných) interiérů, v nichž se herci nestihli pořádně aklimatizovat a v nichž snaha přestrojit divadelní inscenaci za realistický film ve stylu Fiennesova Coriolana většinou pouze vypointovala fakt, že většina herců neměla dost zkušeností s televizním médiem. Paterson Joseph jako výrazný, byť ne vždy srozumitelný Brutus upozadil předepsanou stoickost a autoritu ve prospěch Brutova těkavého idealismu a uslzené naivity a podává jeden z těch lepších a pestřejších výkonů. Caesar Jefferyho Kissoona je očividně modelovaný podle nechvalně známých afrických generálů a diktátorů, jimž stáří nadělilo carské manýry, ale nijak neumenšilo jejich hrozivost; Kissoon je výborně obsazený, ale měl jsem pocit, že právě on měl na víc, než na prvoplánové přehrávání. Ray Fearon je charismatický, ale monotónní Marcus Antonius. Cassius Cyrila Nri je většinou ok, ale v paměti neutkvěl. Prakticky všichni herci se snaží vložit do starého a notoricky známého textu Shakespearovy tragedie nový význam, ale jejich splašená dikce, frekvence důrazů a intonace je stejně přehnaná jako jejich gesta a přízvuky. Několikrát se mi během sledování Doranovy inscenace zastesklo po jednoduchém, čistém a přirozeném projevu Adriana Lestera, Petera De Jerseyho nebo Davida Oyelowa, ostřílenějších britských shakespearovců černé pleti, kteří by jistě vytáhli kvalitu téhle produkce o třídu výš. Jejich absence zamrzí obzvlášť vezmeme-li v potaz fakt, že od RSC se stále ještě čeká jen to nejlepší a tak ambiciózní koncept jako africký Julius Caesar si o jejich účast nemohl říct hlasitěji. Zřejmě měli diáře plné práce, na kterou jejich zde obsazení kolegové zatím nestačí: hráli ve filmech. // LEPŠÍ VERZE: Podobně jako jedna další notoricky známá Shakespearova hra, Sen noci svatojánské, nedočkal se zatím Julius Caesar opravdu důstojné filmové adaptace. Slavná černobílá verze s Marlonem Brandem (1953) je epická, ale také často rozvleklá a neohrabaná, ta barevná s Charletonem Hestonem (1970) nevyvážená a mizerně zrežírovaná, v té od BBC (1979) podávají velmi dobré herecké výkony velmi špatně obsazení herci – žádná není výrazně lepší než tahle. ()

Reklama

Reklama