Knězovy děti

Divadelní drama plné archetypických figur zasazené do prosluněné středomořské vesničky. Vinko Brešan opět nechává promlouvat postavy do kamer, pohrává si s perspektivou a neotřele propojuje dvě příběhové roviny. K rozdmýchání děje mu slouží banální, ale poměrně originální zápletka, kterou s pomocí nadaného dramatika Matišiće rozvíjí logickým, avšak z žánrového hlediska nečekaně tragickým směrem. (06.11.2013)

"Díky tomu vím, že Juro má největší nohu od stola, na celém ostrově" :o) Chorvati tohle umí a vlastně nejenom Chorvati, ale celá Balkánská kinematografie, je v komediálním žánru, oproti zbytku Evropy celkem specifická. Je to místy suchý humor, ale pokud jste naladěni na stejnou notu, bavit se budete určitě. Fabián v dobré víře koná dobro, to se ale mu i jeho napomáhačům, začne brzy vracet jako bumerang. Spojenectví začne pokulhávat "Do dvou let je ostrov plný Číňanů a černochů" :o) a dítě, novorozeně, končí před Fabiánovým kostelem... Ano, konec má do jisté míry tragický podtext, ale film je jako celek, spíše vydařenou odychovkou. Bavil jsem se, tenhle místy černý humor mi prostě sedí (scéna s rakví, převáženou na kolečku s prázdnou gumou, byla dost ulítlá :o) Rozhodně mohu doporučit, jako svěží, odlehčenou zábavu. Viděno jako 7 film v pořadí v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (02.04.2015)

Hořko-sladká satira. Vinko Brešan zde nemilosrdně tepe nejen do církve, ale i do mentality Chorvatů a předsudků vůbec. Klon Bolka Polívky (Krešimir Mikić ) zazářil v roli kněze co si hrál na Boha, postaral o vzrůšo a změnil osud lidiček v jinak poklidné vesnicče. A nakonec vlasně o nic nejde, v církvi vždy platí ,,já na bráchu, brácha na mně". (20.06.2014)

Nadprůměrným hodnocením na csfd kolem sebe Knězovi smradi můžou mávat jenom z toho důvodu, že chorvatština se nápadně podobá češtině a tedy akorát budí hlubokou flustraci nad tím, jak nikdo není schopný dát dohromady tady alespoň takovouto letní komedii. Jinak ale je hovno o co stát. Brešan není dobrý režisér, což nejvíce vynikne díky špatnému střihu a s tím souvisejícím nepodařeným timingem vtipů. Není schopen zvýraznit ve správný čas jednotlivé vedlejší postavy, tak si pomáhá tím, že všechny nosí během filmu stále stejné oblečení, což je poměrně směšné už jen z toho důvodu, že film se odehrává během více než roku. Právě tou časovou rozplizlostí je i odepřena malebnost a nostalgie určeného časoprostoru, což je jinak největší dominium letních komedií. Body nakonec film získává v okamžicích, kdy se tvůrcům utrhne brzda vkusu a korektnosti, nicméně zde se film vyčerpá téměř kompletně ve své první polovině. (15.10.2014)

Rámec vyprávění tvoří zpověď bývalého kněze, který mladšímu kolegovi vypráví svůj životní příběh. Ve svém nejnovějším snímku se Vinko Brešan vrací ke svému klasickému schématu: uzavřenému prostoru malého města, kde sleduje příběhy několika postav. Zápletka se točí kolem začínajícího kněze, který společně s trafikantem a lékárníkem naruší užívání spolehlivé antikoncepce. Neplánovaná těhotenství zvýší porodnost, počet svateb i turistiku, ale situace se vymkne z rukou a původní vtipně rozehraná komedie se postupně mění v drama a tragická rozuzlení seberou divákovi úsměv ze rtů definitivně. Věčně skvělý Krešimir Mikić představuje další ze svých znepokojivě ambivalentních postav. (21.06.2013)