Mrazík

No nedá se říct, že by tohle byl nějakej muj oblíbenej film, ale čim časteji sem to viděl, tim se mi to zdálo lepší a lepší, až sem si vánoce bez toho fakt nedoved představit, jenže poslední dobou mě už začíná srát, jak o tom všude píšou, že se bez toho vánoce prostě neobejdou, sice sem před chvilkou napsal to samý, ale jako reklama v tv mi to fakt vadilo a dát to ještě do hlavního vysílacího času bylo fakt už moc, ale mrazík je prostě mrazík a ubírat mu kvůli tomu hodnocení fakt nebudu, navíc mam s Ivánkem společný třeba to, že když se na sebe podívám, tak se musím pochválit (30.12.2006)

Mrazík je pohádka, která proslula spíše díky častému reprízování na televizních obrazovkách, než kvůli sobě samé. Pyšný bohatýr Ivan s naivní Nastěnkou doplnění postavami ostatními by nevybočovaly z klasické struktury pohádky, kdy princ se snaží získat svou princeznu a musí při tom překonávat překážky kladené okolím i sebou samým. Přičemž postavy mají vždy jednu výraznou charakterovou vlastnost - Ivan se chvástá, sklerotický Mrazík a chamtivá Marfuša s macechou. Výrazně utkví v paměti spíše výtvarná stylizace místy hraničící s nevkusem. Kýčovité jsou především zimní scény zasněžených lesů a Mrazíkova chaloupka, přeplácaná různými ozdobami, ornamenty spojenými se zimou. Jako u jednoho z mála filmů je u tohoto dabing spíše ku prospěchu, v originálním znění hlasy herců nepůsobí tak výrazně a např. baba Jaga v hlasovém podání Františka Filipovského je nesrovnatelná s původní. Revidováno 1.2.2011 Až doposud jsem měl k Mrazíkovi silné výhrady, po zhlédnutí několika dalších pohádek můj názor ale radikálně změnilo – většina z ních je totiž mnohem kýčovitější. Děj Mrazíka je sice jednoduchý a působí naivně, ale tak je tomu v případě naprosté většiny pohádek. Přestože je Mrazík velmi výrazně výtvarně stylizovaný, tak v tomto ohledu nedosahuje takových rozměrů jako další pohádky Alexandra Roua. Stylizace souvisí i s afektovaností postav, zatímco v Království křivých zrcadel je ministr Abaž celý zelený s bradavicemi jako opradová žába, tak v Mrazíkovi vše vypadá mnohem přirozeněji, ať už jde o chodící stromy nebo zlou Marfušku. (29.12.2005)

U nás tak oblíbená a v bývalé SSSR to někteří lidé neznají! Koukali na mě jak baba, když si na ní děda bohatýrsky dupnul (jen rolničky prasečí trojky k tomu necinkaly). Nastěnka, která by copem mohla zabíjet, poroučí větru děšti .... vlastně jenom žádá slunce, jitřenku jasnou, aby nevycházelo, protože kouhouti jsou malí páni, jitřenka řídí kokrhání a ona potřebuje doplést punčochu. Kocour zarputile trvající na tom, že není Míca. Je toho hodně. Pestrobarevný koktejl postav, hlášek a scének, který dokáže pobavit a potěšit, i když už slovo za slovem znáte nazpaměť. (27.08.2010)

Vždycky jsem měl rád východoslovanské pohádky ovlivněné byzantskými a tatarsko-mongolskými vlivy a je škoda, že na jejich motivy vzniklo tak málo dobrých filmů. Za Sovětského svazu byly v kurzu spíš budovatelské ptákoviny, dnes na jejich výrobu chybí peníze, osvícení producenti a vlastně i společenská objednávka. Ve své době byl Mrazík něco jako zjevení v sovětské nekonzumovatelné filmové tvorbě, navíc umocněné kvalitním českým dabingem, u kterého se čeští herci Zímou počínaje a Filipovským konče bavili neméně než diváci. Řada z hlášek z pohádky zlidověla, a i když častými reprízami se Mrazík v českém prostředí poněkud opotřeboval, stále ho považuji za víc než přijatelnou a vtipnou filmovou podívanou. Celkový dojem: 80% - s ohledem na trochu té nostalgie. (01.12.2006)

Dvě hvězdy jsou především za tu obrovskou dávku nostalgie. Nebýt ji, nevím, jak bych to hodnotil, vidět to teď poprvé. Asi žádná sláva. Je to taková těžkotonážní pohádka. Dalo by se ocenit, jak moc v sobě odráží tu ruskou náturu a vůbec styl jejich pohádek. Kdo četl Peříčko Finista Jasného sokola nebo Krásu nesmírnou, dá mi jistě za pravdu. Mrazík má v sobě něco z té ponurosti a hororu ruské pohádky. Na druhou stranu převládá jen jakési pozlátko. Ze serie ruských pohádek této doby však jednoznačně nejlepší. Velkým kladem je i absence jistého ideologického podtextu, který je tak typický pro české pohádky. Jsem rád, že jsem to dobrých deset možná patnáct let neviděl, ale je mi jasné, že dřív nebo později přijde doba, kdy to chtě nechtě budu muset zhlédnout znovu. No, v nejhorším můžu vždycky jednu hvězdičku přidat. (28.12.2011)