Zlomený květ

Co si budeme povídat, němé filmy už prostě nejsou pro současné publikum. Jsou příliš pomalé, jejich tempo je dámo právě absencí zvuku, i když hudba se hodně snaží o to, aby tato absence mluvení nebyla tak patrná. D. W. Griffith byl skvělým režisérem. Své příběhy dokázal vyprávět tak, aby to o něčem bylo, aby snímek měl výpovědní hodnotu. Tohle platí také o filmu "Zlomený květ". Krásná sociální romance o Číňanovi (kterého hraje Američan) a jedné chudé dívce v Anglii. Nádherné scény a nádherné postavy, bohužel je škoda, že dnes už tuhle krásu ocení jen velmi málo lidí. Nedá se nic dělat, doba šla dál a tyhle kousky jsou prostě relikvie. Jsem ale rád, že jsou nadále dostupné. Zrovna dílo D. W. Griffithe stojí za to a není ve zlatém fondu jen náhodou. Když zde vidíte scény násilí, docela z nich mrazí, hlavně tedy v kontextu s dějem. Ano, i němý film pořád umí vzbudit emoce. Jen musíte přistoupit blíže a zkusit ho. (21.01.2014)

Bohužel tak tento snímek spíše zlomil mě, nevydržela jsem více než 40 minut a opustila sál. Možná to bylo tím, že jsem se už třetí hodinu dívala na klasické němé černobílé filmy (nejen od Griffitha), možná tím, že ve tmě a tichu se krásně spí (ovšem ve vlastní posteli je to lepší), možná ale taky tím, že mi Květ příliš nevoněl... Snaha byla! (Tak mě nebijte) (22.09.2008)

Ok. Dlouhodobě jsem tu měl 4*. Příběh je prostý, místy sentimentální, samotný vztah mezi dívkou a číňanem může působit divně a až nepatřičně. Ovšem po zhlédnutí desítek a desítek celovečerních filmů z konce desátých let na mě ten film nově udeřil v plné síle a prvotřídní nádheře. Nejobdivuhodnější je práce s tempem filmu. Nikam nespěchá a přitom nepůsobí utahaně. Tempo skvěle dávkuje v klidných a křehkých scénách, v kontrastu s těmi zběsilými a nabitými krutostí. Domácí násilí je podáno bravurně. Krásná je kamera, jež vyvolává dojem starých fotografií. Achillovou patou filmu je Richard Barthelmess, který v roli číňana chtě nechtě působí nepřirozeně. Lillian Gish je dobrá. Donald Crisp je jako surový otec výborný. Tleskám. (22.01.2022)

Broken blossoms je jedna z najtrýznivejších drám, respektíve melodrám, aké som kedy videl a aké boli kedy natočené. Prostitúcia, domáce násilie, xenofóbia, chudoba a mnoho ďalších neduhov vtedajšej spoločnosti v geniálnom spracovaní giganta svetovej kinematografie D.W.Griffitha. Na mňa pôsobí toto zobrazenie doby možno prirodzenejšie, ako súčasný festivalový art, ktorý ako keby chcel šokovať za každú cenu a nakoniec cítiť z neho mierny kalkul. Možno preháňam, ale tento film je strhujúci aj po takmer celej storočnici, ktorú prebývajú právom jeho kópie na filmových školách a inštitútoch. Griffith v čiernobielej ére používa farebné filtre (tie museli byť použité samozrejme dodatočne) na vyjadrenie pocitov, ktoré sa v hrdinoch odohrávajú a sú v kontaste s nehostinnou atmosférou okolia. Niektoré komentáre vôbec nechápem, ja vo filme žiaden násilný sentiment necítim. K ženám by sme sa predsa mali všetci chovať tak, ako náš hrdina! Taktiež nechápem, prečo zrovna 90 minútový Griffithov film je v porovnaní s jeho bežnou trojhodinovou produkciou považovaný niektorými divákmi za nudný. (07.02.2013)

Pro mě osobně zklamání. Fádní vyprávění (zajímavy možná tak tím, že už se pokoušeli o retrospektivu) a především absolutně nesnesitelné herecké výkony (Ať už se jedná o nemožného Barthelmesse, nebo Lillian Gishovou, snažící se ve 26 letech předstírat, že je jí maximálně 12) velice tloukly relativně slušný příběh. Vše pak dokonalo pro tuto éru klasicky rozplizlé finále. Škoda... (25.09.2008)