Svět na houpačce

Film jsem chtěl po 40. minutách vypnout, protože dívat se na Marka, jak má neustále přilepenou cigaretu v puse a to jeho střídání nálad mě deprimovalo. Ale dokoukal jsem a nelituju. Závěr z filmu mě poučil: brát léčbu vážně, spát s manželem v posteli, nestudovat mimo rodinu jen proto, aby se měly děti lépe /viz přijímací pohovor/ a dávat dětem to nejcennější: svůj čas. Zdravý člověk by dělal spoustu věcí jinak, ale nedokážu se ani trochu vžít do pocitu takto nemocného člověka. Takže to není komedie, ale spíš psychologický film. (10.01.2016)

Pěkně se na to kouká, svižně to utíká, místy je to poměrně vtipné, prostě taková neškodná pohodička, navíc s obsazením, které nelze označit za nic jiného, než za sázku na jistou, kdy především Mark Ruffalo celému snímku svým přirozeným a nenásilným hereckým projevem skutečně dominuje, to vše jsou prostě fakta, které z této podívané dělají příjemný filmový zážitek, ovšem na druhou stranu je nutné i podotknout, že na nic víc, než být právě tím malým, nenápadným projektem, ten film zároveň ani nemá. Samotný příběh, respektive zápletka, je upřímně dost nevýrazná a tuctová, a i když se zde objeví pár opravdu zábavných scén, tak naopak toho dramatického se zde zas až tolik neodehraje, a když už to má přeci jen náběh na nějaký silnější, emotivnější moment, tak je to během mžiku zazděno dějovým skokem zas úplně někam jinam, z čehož jasně vyplývá, že žánrově to jako komedie funguje mnohem lépe než jako drama. Co se pak postav týče, ano, Mark Ruffalo je vážně skvělý a Zoe Saldana velmi pohledná, ale jejich role nenabízejí příliš prostoru to pořádně rozjet a navíc právě ty jejich postavy mi nepřipadli ani příliš sympatické, o dětech ani nemluvě. Zkrátka, kdo se chce pouze jen odreagovat u lehké, dramaticky-rodinné komedie, tímto snímkem neprohloupí, ovšem jinak si jakoukoliv širší pozitivnější propagaci tato podívaná vážně nezaslouží, na to je totiž až příliš nevýrazná a nezajímavá. (11.09.2019)

V sedmdesátých letech minulého století bylo na (alespoň filmovou kamerou) psychické nemoci a poruchy nahlíženo se značnou nedůvěrou: je to flákač a bohém, nebo je to maniodepresivní porucha, která Camerona nutí rozebírat telefony, kola, běhat v rudých trenkách za svou ženou a chodit popíjet do baru? Je strašná škoda, že se film zasekl na půl cesty. Snaží se totiž vybalancovat mezi psychickými problémy Camerona a zároveň zachycuje touhu Maggie po tom, aby sehnala dobrou práci a aby jejich děti byly šťastné. Volila bych buď jeden pohled, nebo druhý. Ty skoky v čase to pak celé zazdily a ta finální emotivní scéna nebyla tak silná, jak mohla být. (11.01.2016)

Veľmi zľahka poňatá dráma o otcovi, manželovi, ktorý bojuje s bipolárnou poruchou. Maya Forbes sa sústredí skôr na tie humorné momenty a aj keď to vytvára veľmi príjemnú atmosféru, tentokrát je to práve to, čo by som filmu vytkla. Samozrejme, sú tu aj scény zamerané na Cameronovu chorobu - a predsa sú akési urýchlené a riešené s veľkým nadhľadom. Na jednej strane oceňujem, že režisérka neskĺzla k citovému vydieraniu, na tej druhej sa tu jednoducho žiada viac vážnosti. A tak mi zostáva len sklamaný úsmev, pretože si viem brilantného Marka v tých vyhrotených situáciach živo predstaviť. (28.12.2017)

Zaujímavý film o mužovi s BAP (bipolárna afektívna porucha), ktorý sa po totálnom úpadku snaží dostať spať do role otca a po odchode emancipovanej manželky na študijné "výjazdy" sa musí postarať o ich dve inteligentné dcéry. V podstate jednoduchý dejový rámec, ale tá podstata filmu ma dostala. Aj keď to malo zopár slabších fáz, ale vynikajúci Mark Ruffalo dodal dokonca aj tým fázam zmysel. Filmy o ľuďoch s duševnými poruchami ma väčšinou dokážu osloviť, a Inifinitely Polar Bear nebol výnimkou. Takže ako celok dosť dobré, aj keď by som uvítal trochu viac zlomov v deji. Niektoré veci boli pre mňa takpovediac nepochopiteľné - teda najmä z pohľadu Maggie. Jasne, že chce pre svoje deti to najlepšie, ale za cenu vlastnej neprítomnosti a nedostatku morálnej podpory pre vlastné deti? No neviem... (25.01.2016)