Březový háj

Pastva pro smysly a bodanec do duše a především výtečně zahraná, symbolická a mnohoznačná meditace o smrti. Postavy jsou tu důležitější než příběh: V první řadě dva bratři, ani ne třicátníci, z nichž jeden umírá a plnými doušky ještě z posledních sil hltá život; druhý je zdráv, ale jako by už nežil - ke světu se obrátil zády a všechnu pozornost upírá k hrobu své ženy. Vyvzdorovaná, nepřirozená radostnost jednoho zápasí se smutkem toho druhého. Pak je tu malá Maja, nedětsky zvážnělá skrze všechno to umírání, ztrácení a odcházení; dívka s pohledem upřeným kamsi na druhý břeh - trochu jako Goethova Mignon; podobná panence s rozhlodanou tváří, již s sebou všude nosí. Potom živočišná Malina - čirá přítomnost; ta jediná se nekymácí mezi včerejšky a zítřky, mezi vzpomínkou a smrtí. Zapomíná na čas, bezstarostně prožívá své jaro a polibky dává bez zábran. A nakonec sám Březový háj - i on na pohled v rozpuku a přece v nitru skrývá hrob a kříž. Ten les je důmyslnou šifrou, kolem níž se vše ostatní točí; vystupuje jako hlavní aktér téměř nepřítomného příběhu ; Wajdova tajemná, temně lyrická báseň o smrti možná postrádá přímou mrazivost Bergmanovy Sedmé pečeti, vyrovnává ji však bohatým symbolickým jazykem, vpravdě filmovým, kde obrazy a hudba říkají víc než lidé. Není to ani snadný ani příjemný film a odpovědi žádné nedává, velkého otazníku lidského exilu ve světě se však dotýká s básnickým mistrovstvím. (01.12.2008)

Brezový háj je viac literárne a divadelné dielo, ako dielo filmové. Ale Wajda sa z neho snaží urobiť film vizuálne čo najpôsobivejší. Rozhodne sa mu to darí, ale aj tak by som si Brezový háj radšej vychutnal v divadle, alebo prečítal. Slovenský dabing je síce dobre zvládnutý, ale mám pocit, že sa z Brezového hája tak stáva iný film, film s inou atmosférou a vidieť ho v originále, asi by som hodnotil vyššie. Postavy nie sú príliš sympatické, ale to preto, že ak by sme sa pozerali na seba vo chvíľach smútku, depresie a hnevu, tiež by sme si neboli sympatickí ani sami sebe. Skôr by sme boli zhrození. (09.02.2016)

Komorní rodinné drama je vyprávěné za pomoci jemného přediva impresionismu, ve kterém všechny emoce umocňují různé odstíny přírody kolem březového háje. Živočišnost obou bratrů, jejich soužití s malou Olou a dospělou Malinou umocňují vzpomínky na zesnulou Boleslawovu manželku. Temný ráz příběhu dodává očekávání jisté smrti mladšího Stanislawa, který ač přijel domů zemřít, podporuje až do posledních sil své blízké... (05.01.2012)

SLOVENSKÁ (obnovená) TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV 2 = 8.2.2016, réžia slovenského znenia (ČST Bratislava 197?) = SAMO IVAŠKA - Pôvodný slovenský dabing, ktorým nás včera po predlhých rokoch opäť poctila STV je až prekvapujúco verný originálu. Spolu s pôvodnou obrazovou kópiou a príbehom, ktorý je na míle vzdialený od hollywoodskych klišé, prináša lenivú nostalgiu bezstarostných dní, keď ešte slová ako stres či kríza, nezneli tak naliehavo a fatalisticky. A napriek neľahkým vnútorným drámam presakujúcim do zdanlivej idylky, tu stále ostal priestor na duševnú očistu, ktorá pôsobí antidepresívne. (9.2.2016) (09.02.2016)

Impresionistický film. Meniaca sa jarná príroda, s dominujúcim vodným živlom, v nádherných obrazoch rovinatých slatín, lesov a brezín. Tieto obrazy vyjadrujú pocity a nálady hrdinov, s ktorými sú kompozične vzácne vyrovnané. Klavírne znelky, raz jemné, inokedy zase jarmočne rozjarené, dokresľujú dej a vnútorné prežívanie postihnutých bratov. Jeden trpí stratou najbližšieho, druhý blížiacou sa stratou seba samého. Mystérium smrti a motív vyrovnania sa s odchodom blízkych v kolobehu obnovujúceho života prírody. Pozvoľné plynutie približujúceho sa konca v objatí posledných radostí, v dome uprostred lesov, dodáva celému dielu nádych metafyzična, tak typického pre Wajdove najsilnejšie filmy. (10.04.2006)