poster

Hráč

  • Lotyšsko

    Lošėjas

  • angličtina

    The Gambler

  • Slovensko

    Hráč

Drama / Thriller

Litva / Lotyšsko, 2013, 110 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • angel74
    ****

    Neobvyklý námět z lékařského prostředí balancující až na hranici etiky. Morálka očividně většině postav, se kterými se divák seznamuje, nic neříká. Hudební doprovod a zvukové efekty výrazně přispívají ke zneklidňující atmosféře, v níž se některé scény utápí. O gamblerech jsem nikdy neměla valné mínění, ale založit si „živnost” na sázení se o to, který pacient dřív zemře, to už je dost za hranou soudnosti. Když to vezmu kolem a kolem, téma mě zaujalo, jeho zpracování mělo jistý punc originality a při sledování filmu jsem se nestihla ani chvilku nudit, tak nevidím důvod, proč se nepřiklonit v hodnocení k většímu počtu hvězdiček.(12.6.2020)

  • ZkuKol
    ****

    Příjemně drsné drama s černým humorem a trochu klopýtavou snahou o přesah. Mimochodem vizuální styl je na vysoké úrovni a kdyby takto vypadala nová Sanitka, vůbec bych se nezlobil. Jinak zápletka je dost silná na celý film, hlavní hrdina je zajímavý a skvěle zahraný. Občas se zbytečně tlačí na pilu ve sdělování - když to film a příběh zvládnou docela dobře sami. Konec je už trochu přetažený, ale celkově ten zážitek stojí za to...75% Febio 2014(27.3.2014)

  • Vesecký
    **

    Jsem z tohoto filmu poněkud zmaten. Myšlenka filmu je zajímavá, byť nepravděpodobná. Řada věcí je nedotažená, film se potácí mezi rádoby poetikou evropského severu a hollywoodským akčním thrillerem. Že by byla parta záchranářů tak jednotně přistoupila na nápad sázek o smrt pacientů na JIP? Aby se to mohlo rozehrát, jednu mladou ženu Ievu z toho vyloučili a zápletkou bylo, že duchovní otec myšlenky na sázky se do téhle ženy, jejíž chlapec umíral na leukémii, zamiloval. Ženy byla bez prostředků, přesto po odhalení herny odmítla přijmout peníze na chlapcovu záchranu... Řada scén byla hysterická, přitom se vždy opakovaly stejné - rozbíjení nábytku, rozbíjení aut, rozbíjení zařízení herny... Ieva se zázračně rychle naučila plavat, že se na konci filmu tak sama vydat na moře, už byla tak daleko od břehu a přesto ji najednou vidíme, jakk vlny narážejí na břeh... Těch nedotažeností bylo ve filmu víc.(31.7.2019)

  • JitkaCardova
    *****

    Revoluční snímek, který se především formálně pohybuje na hranici etiky: dynamika kamery, její pohybová intimita či odstupování, ostření či rozmývání, rytmizace, syntaktický střih, choreografie postav i celých scén, významové zpomalování, plastická zvuková stopa - vlny soundrackové hudby, střídané v tichu se rozléhajícími zvukovými efekty, zesilování či tišení, zvuková selekce - a přitom se nejedná o na pohled konstruovanou realitu, maniakální budování, aranžování, jak to známe třeba z Kaurismäkiho - naopak, obsah je civilní, původní, dokonce až navýsost obyčejný, veskrze "lidský materiál", jako ostatně i celá malá lidská ponižující zápletka, všechno je ovšem bohatě, podmanivě postprodukované - rafinovaně a po svém, takže způsob zpracování náběrů se nesnaží přesně imitovat individuální vnímání "člověka v situaci", co s "realitou" dělá filmující hlava někoho, kdo je pod tlakem, v tísni, zmítaný emocemi..., jak specificky soustředěně stříhá, vybírá, zpomaluje, přejíždí, jak plasticky mění obraz a zvuk, hučení v uších, zatmívání etc., ale o to rafinovaněji k tomu poukazuje. Čisté vstupy nejsou, každý nějak zpracováváme materiál, zpracováváme se, tvoříme dílo. a dost možná ani neexistuje nic jiného než způsob zpracování, smysl je v přístupu. *** "Přístup" je klíčové slovo pro tento film, v nejširším možném chápání toho slova. *** Film nemá "sociální přesah", jak se píše v anotaci, žádné sdělení či poselství tady nepřesahuje film, nečouhá z něj žádné sociálně kritické kopí, naopak - film daleko přesahuje běžnou realitu, vrací se k ní obloukem z individuáního tripu vědomí, sebou ji augmentuje (čímž se zároveň teprve legitimizuje, vykazuje pozitivní existenci), a vytváří k ní originální přístup, aby ji znovu a po svém uchopil, jako to musí udělat každý, kdo chce proniknout k podstatě. Film je vypálenou stopou po průniku k vědomí o bytí v těch nejbanánějších, nejtristnějších, nejubožejších podmínkách, jaké společnost člověku může vnějškově vnutit k životu (ekonomické a sociální tlaky jsou tu teprve prostředím, s nímž je možné nějak nakládat, aby se člověk dobral sebe, popově komerční hazard s umíráním je sakrastická a legitimní cesta pro hlavního hrdinu ven, a zotročené panoptikum pracovního kolektivu, v němž udidla a bandáže názorů, morálky a předsudků podkopávají všem ostatním odvahu být sebou, čelit, prodrat se k sobě, nedejbože i k sobě navzájem, představují pro něj nemožnost spojenectví na takové cestě, nemožnost spoluhráče...) - a sžíravě kritický komentář k těmto podmínkám podává snímek jedině zevnitř, v důrazném rozhodnutí hlavní postavy o tom, jak je v těchto "lidských" podmínkách jedině smysluplně možné naložit se svým životem. *** Hrdina se v závěru nerozhoduje ke smrti proto, že by se domníval, že jeho život nemá větší cenu než ty, které svou smrtí přes jejich tvrdohlavost (naivitu, zastřené vědomí, zbabělost, malichernost, hloupost a strach) tím "zachrání", "vykoupí", ale právě naopak: ironicky se směje, vědom si toho, že není možné s nikým dalším se opravdu spojit v nahém, odvážném, tvůrčím bytí (ten moment, kdy se děj zastaví a on a ona stojí proti sobě, a všechno se doslova točí kolem nich, a pak mu ona pod rouškou morálky hodí obálku k nohám a odejde a s ní zmizí i jediný možný důvod chtít cokoli fyzicky realizovat), hrát si a vyšroubovávat se ke smyslu stále širšímu a vznešenějšímu, uděluje svému životu pointu, korunuje dílo - ukončuje ho ve chvíli, kdy je to dramaticky nejlogičtější, vnitřně esteticky uspokojivé. Tohle jeho rozhodnutí je svrchovaný, lakonický komentář k realitě, jakou si lidé dnes navzájem netečně ponechávají k "životu". ***(22.3.2014)

  • kolemjdouc
    *****

    příběh ,který od samého počátku graduje k neodvratitelnému konci.Syrová kamera,neutěšené příběhy postav chvílemi máte nutkání nad nimi až zvracet.Ukazují režim ve kterém je na prvním místě řeč peněz.Jak daleko jsou až schopni zajít ukazuje příběh těžce nemocného chlapce.Připoměl mi řeč jednoho našeho lékaře u nás že je účinný lék na diabetes ale že nechápe pacienty že nejsou ochotni si připlatit...Co dodat v souvislosti s tímto filmem .Mluví za vše.(2.11.2019)

  • - Natáčení probíhalo v litevských městech Vilnius a Klaipeda. (Terva)

  • - Režisér Ignas Jonanys mimo jiné pracoval i v psychiatrické léčebně, kde získal od léčených závislých gamblerů inspiraci pro svůj příběh. (Terva)