poster

Hráč

  • Lošėjas

  • slovenský

    Hráč

  • anglický

    The Gambler

Drama / Thriller

Litva / Lotyšsko, 2013, 110 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Disease
    ***

    Podobné téma jako v tomto filmu, jen ne tak dobře zpracované.(24.3.2014)

  • Wacoslav1
    ***

    Hodně zvláštní film. Určitě mě zaujal, ale nějak nedokážu přesněji popsat co jsem si z něj odnesl. Fakt je, že moc podobně laděných snímků se nevidí, ale nutno to vidět aspoň 2x aby si to člověk přebral.55%(22.10.2014)

  • MickeyStuma
    ****

    Artový snímek o tom, kam až může člověka zavést touha po hraní a sázení. O to víc je to horší, když takový člověk pracuje na záchranné službě a vymyslí sázky na přivezené pacienty. Přežijí nebo ne? Zaplete ještě do toho mafii, vyrobí webové stránky a mašinérie sázek na smrti může začít. Mezilidské vztahy dostávají zabrat a touha po výhře je neutuchající. Dynamická kamera podpořená dynamickou hudbou vytváří ponurý až úděsný zážitek. Příběh poukazuje na problém gamblerství. Názorný příklad toho, kam až tohle všecko může dojít. Což o to, napsáné a natočené je to dobře, ale přeci jen mi tu něco chybí. Buď větší dramatičnost a nebo větší citové výjevy. Takhle to je takové, jak se říká, slané nemastné. Za pozornost však tento zajímavý filmový počin stojí. Až nás někdy přiveze do nemocnice záchranka, můžeme zapřemýšlet, jestli si na nás také náhodou nevsadili.(5.2.2015)

  • JitkaCardova
    *****

    Revoluční snímek, který se především formálně pohybuje na hranici etiky: dynamika kamery, její pohybová intimita či odstupování, ostření či rozmývání, rytmizace, syntaktický střih, choreografie postav i celých scén, významové zpomalování, plastická zvuková stopa - vlny soundrackové hudby, střídané v tichu se rozléhajícími zvukovými efekty, zesilování či tišení, zvuková selekce - a přitom se nejedná o na pohled konstruovanou realitu, maniakální budování, aranžování, jak to známe třeba z Kaurismäkiho - naopak, obsah je civilní, původní, dokonce až navýsost obyčejný, veskrze "lidský materiál", jako ostatně i celá malá lidská ponižující zápletka, všechno je ovšem bohatě, podmanivě postprodukované - rafinovaně a po svém, takže způsob zpracování náběrů se nesnaží přesně imitovat individuální vnímání "člověka v situaci", co s "realitou" dělá filmující hlava někoho, kdo je pod tlakem, v tísni, zmítaný emocemi..., jak specificky soustředěně stříhá, vybírá, zpomaluje, přejíždí, jak plasticky mění obraz a zvuk, hučení v uších, zatmívání etc., ale o to rafinovaněji k tomu poukazuje. Čisté vstupy nejsou, každý nějak zpracováváme materiál, zpracováváme se, tvoříme dílo. a dost možná ani neexistuje nic jiného než způsob zpracování, smysl je v přístupu. *** "Přístup" je klíčové slovo pro tento film, v nejširším možném chápání toho slova. *** Film nemá "sociální přesah", jak se píše v anotaci, žádné sdělení či poselství tady nepřesahuje film, nečouhá z něj žádné sociálně kritické kopí, naopak - film daleko přesahuje běžnou realitu, vrací se k ní obloukem z individuáního tripu vědomí, sebou ji augmentuje (čímž se zároveň teprve legitimizuje, vykazuje pozitivní existenci), a vytváří k ní originální přístup, aby ji znovu a po svém uchopil, jako to musí udělat každý, kdo chce proniknout k podstatě. Film je vypálenou stopou po průniku k vědomí o bytí v těch nejbanánějších, nejtristnějších, nejubožejších podmínkách, jaké společnost člověku může vnějškově vnutit k životu (ekonomické a sociální tlaky jsou tu teprve prostředím, s nímž je možné nějak nakládat, aby se člověk dobral sebe, popově komerční hazard s umíráním je sakrastická a legitimní cesta pro hlavního hrdinu ven, a zotročené panoptikum pracovního kolektivu, v němž udidla a bandáže názorů, morálky a předsudků podkopávají všem ostatním odvahu být sebou, čelit, prodrat se k sobě, nedejbože i k sobě navzájem, představují pro něj nemožnost spojenectví na takové cestě, nemožnost spoluhráče...) - a sžíravě kritický komentář k těmto podmínkám podává snímek jedině zevnitř, v důrazném rozhodnutí hlavní postavy o tom, jak je v těchto "lidských" podmínkách jedině smysluplně možné naložit se svým životem. *** Hrdina se v závěru nerozhoduje ke smrti proto, že by se domníval, že jeho život nemá větší cenu než ty, které svou smrtí přes jejich tvrdohlavost (naivitu, zastřené vědomí, zbabělost, malichernost, hloupost a strach) tím "zachrání", "vykoupí", ale právě naopak: ironicky se směje, vědom si toho, že není možné s nikým dalším se opravdu spojit v nahém, odvážném, tvůrčím bytí (ten moment, kdy se děj zastaví a on a ona stojí proti sobě, a všechno se doslova točí kolem nich, a pak mu ona pod rouškou morálky hodí obálku k nohám a odejde a s ní zmizí i jediný možný důvod chtít cokoli fyzicky realizovat), hrát si a vyšroubovávat se ke smyslu stále širšímu a vznešenějšímu, uděluje svému životu pointu, korunuje dílo - ukončuje ho ve chvíli, kdy je to dramaticky nejlogičtější, vnitřně esteticky uspokojivé. Tohle jeho rozhodnutí je svrchovaný, lakonický komentář k realitě, jakou si lidé dnes navzájem netečně ponechávají k "životu". ***(22.3.2014)

  • driverx
    **

    Klasická festivalová nuda zabalená do příběhu s rádoby přesahem, ve kterém naleznou hlubší smysl jen opravdoví fajnšmekři.(24.3.2014)

  • - Režisér Ignas Jonanys mimo jiné pracoval i v psychiatrické léčebně, kde získal od léčených závislých gamblerů inspiraci pro svůj příběh. (Terva)

  • - Natáčení probíhalo v litevských městech Vilnius a Klaipeda. (Terva)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace