Reklama

Reklama

Hráč

Trailer 2

Debutový celovečerní snímek režiséra Ignase Jonynase je velmi realistickým obrazem záchranné zdravotní služby, která dennodenně bojuje o záchranu lidských životů. Díky skvělým hereckým výkonům a naprosto famóznímu hudebnímu doprovodu kapely The Bus se z Hráče stává jedinečný filmový zážitek. Vincentas je nejlepším lékařem záchranné služby, který má jednu silnou vášeň – gamblerství. Rychle vydělané peníze ještě rychleji utrácí, a tak se brzy dostává do problémů. Rozjede tedy hru, kdy se záchranáři vsází mezi sebou o to, který z pacientů daný týden zemře. Čím těžší zranění, tím vyšší šance na výhru. Hra začne nabírat širších rozměrů a Vincentas drží bank. Jeho nová záliba se však nelíbí jeho milence, a v sázce jsou nejen život a smrt, ale také láska. (Film Europe)

(více)

Videa (1)

Trailer 2

Recenze (13)

angel74 

všechny recenze uživatele

Neobvyklý námět z lékařského prostředí balancující až na hranici etiky. Morálka očividně většině postav, se kterými se divák seznamuje, nic neříká. Hudební doprovod a zvukové efekty výrazně přispívají ke zneklidňující atmosféře, v níž se některé scény utápí. O gamblerech jsem nikdy neměla valné mínění, ale založit si „živnost” na sázení se o to, který pacient dřív zemře, to už je dost za hranou soudnosti. Když to vezmu kolem a kolem, téma mě zaujalo, jeho zpracování mělo jistý punc originality a při sledování filmu jsem se nestihla ani chvilku nudit, tak nevidím důvod, proč se nepřiklonit v hodnocení k většímu počtu hvězdiček. ()

ZkuKol 

všechny recenze uživatele

Příjemně drsné drama s černým humorem a trochu klopýtavou snahou o přesah. Mimochodem vizuální styl je na vysoké úrovni a kdyby takto vypadala nová Sanitka, vůbec bych se nezlobil. Jinak zápletka je dost silná na celý film, hlavní hrdina je zajímavý a skvěle zahraný. Občas se zbytečně tlačí na pilu ve sdělování - když to film a příběh zvládnou docela dobře sami. Konec je už trochu přetažený, ale celkově ten zážitek stojí za to...75% Febio 2014 ()

Reklama

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Revoluční snímek, který se především formálně pohybuje na hranici etiky: dynamika kamery, její pohybová intimita či odstupování, ostření či rozmývání, rytmizace, syntaktický střih, choreografie postav i celých scén, významové zpomalování, plastická zvuková stopa - vlny soundrackové hudby, střídané v tichu se rozléhajícími zvukovými efekty, zesilování či tišení, zvuková selekce - a přitom se nejedná o na pohled konstruovanou realitu, maniakální budování, aranžování, jak to známe třeba z Kaurismäkiho - naopak, obsah je civilní, původní, dokonce až navýsost obyčejný, veskrze "lidský materiál", jako ostatně i celá malá lidská ponižující zápletka, všechno je ovšem bohatě, podmanivě postprodukované - rafinovaně a po svém, takže způsob zpracování náběrů se nesnaží přesně imitovat individuální vnímání "člověka v situaci", co s "realitou" dělá filmující hlava někoho, kdo je pod tlakem, v tísni, zmítaný emocemi..., jak specificky soustředěně stříhá, vybírá, zpomaluje, přejíždí, jak plasticky mění obraz a zvuk, hučení v uších, zatmívání etc., ale o to rafinovaněji k tomu poukazuje. Čisté vstupy nejsou, každý nějak zpracováváme materiál, zpracováváme se, tvoříme dílo. a dost možná ani neexistuje nic jiného než způsob zpracování, smysl je v přístupu. *** "Přístup" je klíčové slovo pro tento film, v nejširším možném chápání toho slova. *** Film nemá "sociální přesah", jak se píše v anotaci, žádné sdělení či poselství tady nepřesahuje film, nečouhá z něj žádné sociálně kritické kopí, naopak - film daleko přesahuje běžnou realitu, vrací se k ní obloukem z individuáního tripu vědomí, sebou ji augmentuje (čímž se zároveň teprve legitimizuje, vykazuje pozitivní existenci), a vytváří k ní originální přístup, aby ji znovu a po svém uchopil, jako to musí udělat každý, kdo chce proniknout k podstatě. Film je vypálenou stopou po průniku k vědomí o bytí v těch nejbanánějších, nejtristnějších, nejubožejších podmínkách, jaké společnost člověku může vnějškově vnutit k životu (ekonomické a sociální tlaky jsou tu teprve prostředím, s nímž je možné nějak nakládat, aby se člověk dobral sebe, popově komerční hazard s umíráním je sakrastická a legitimní cesta pro hlavního hrdinu ven, a zotročené panoptikum pracovního kolektivu, v němž udidla a bandáže názorů, morálky a předsudků podkopávají všem ostatním odvahu být sebou, čelit, prodrat se k sobě, nedejbože i k sobě navzájem, představují pro něj nemožnost spojenectví na takové cestě, nemožnost spoluhráče...) - a sžíravě kritický komentář k těmto podmínkám podává snímek jedině zevnitř, v důrazném rozhodnutí hlavní postavy o tom, jak je v těchto "lidských" podmínkách jedině smysluplně možné naložit se svým životem. *** Hrdina se v závěru nerozhoduje ke smrti proto, že by se domníval, že jeho život nemá větší cenu než ty, které svou smrtí přes jejich tvrdohlavost (naivitu, zastřené vědomí, zbabělost, malichernost, hloupost a strach) tím "zachrání", "vykoupí", ale právě naopak: ironicky se směje, vědom si toho, že není možné s nikým dalším se opravdu spojit v nahém, odvážném, tvůrčím bytí (ten moment, kdy se děj zastaví a on a ona stojí proti sobě, a všechno se doslova točí kolem nich, a pak mu ona pod rouškou morálky hodí obálku k nohám a odejde a s ní zmizí i jediný možný důvod chtít cokoli fyzicky realizovat), hrát si a vyšroubovávat se ke smyslu stále širšímu a vznešenějšímu, uděluje svému životu pointu, korunuje dílo - ukončuje ho ve chvíli, kdy je to dramaticky nejlogičtější, vnitřně esteticky uspokojivé. Tohle jeho rozhodnutí je svrchovaný, lakonický komentář k realitě, jakou si lidé dnes navzájem netečně ponechávají k "životu". *** ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Tenhle film je k divákovi poměrně nevtsřícnej. Ze začátku není úplně lehký se orientovat v tom, kdo je kdo , co je co a kdo jaký má s kým vztahy a nevztahy, když si to poměrně záhy sedne a začne se vyjasňovat přichází na řadu zápletka, která je vyprávěná s takovou cynickou samozřejmostí, že se ti její podstata prostě musí lidsky hnusit. Co postava, to nesympatie a tohle všechno se mění až v samém závěru, který dokáže pobrat body i hvězdičky. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Hodnoceno již před lety...nicméně, stále ve mně nebyla ta správná slova...snad dnes...? Velmi znepokojující film. Přesto maximální filmový diktát obnažující nejen litevský zdravotní systém v jednadvacátém století, ale i stát samotný. Docela by mě zajímal názor tamního ministerstva. Také se jedná o jeden z nejpovedenějších debutů, jaké jsem měl čest zhlédnout. Režie je skutečně excelentní, stejně tak hudba, strhující vývoj děje a pro našince naprosto neznámí herci to sehráli způsobem, který bych si v našich končinách moc přál...stejně tak vícero podobně smýšlejících tvůrců. Nekompromisně drsný film, který dokáže být i velmi jemný... ()

Galerie (46)

Zajímavosti (2)

  • Natáčení probíhalo v litevských městech Vilnius a Klaipeda. (Terva)
  • Režisér Ignas Jonanys mimo jiné pracoval i v psychiatrické léčebně, kde získal od léčených závislých gamblerů inspiraci pro svůj příběh. (Terva)

Související novinky

Severský filmový podzim zahájí Muž jménem Ove

Severský filmový podzim zahájí Muž jménem Ove

02.11.2016

Severský filmový klub přináší tradiční přehlídku severské filmové kinematografie již po sedmé. Uvedeny budou filmové novinky, méně známe snímky staršího data výroby a na přání diváků i vybrané tituly…

Reklama

Reklama