Pravděpodobně ďábel

Snad stojí za úvahu, že Bresson tady ani zdaleka nemoralizuje, naopak. Jeho chápání mladýho člověka je láskyplný a otevřený, vlastně ho vidí jako nevinnýho, hledajícího nevědomě Boha, kterýho ovšem nemůže nalézt kvůli zhoubnýmu vlivu společnosti. A když ho nakonec najde, ďábel ho zastřelí, ale naděje zůstává..., jelikož duše neumírá :-). (30.12.2013)

Po většinou mladí, naštvaní, znudění francouzští aktivisté chodí po různých schůzích nebo jen tak po venku a plácají vyprázdněné fráze (a úplně stejné jsou i jejich city). Chápu Bressonův záměr ukázat nespokojenou mládež mající problém se systémem, ve kterém žije (stejně tak zvolení typu narace; ne že by to byl zrovna můj šálek kávy), ale mě ty postavy tak silně iritovaly a nudily zároveň (hlavně maestro sebevrah, ten byl nejvíc, jak se lidově říká, na-přes-držku), že jsem měl až problém film vůbec dokoukat (a moc nepřidá, když se přistihnete ani ne po polovině projekce, že křičíte na tu depresivní máničku, aby se už konečně zastřelila ve spásné představě, že tím film skončí…i když podvědomě tušíte, že vaše přání nebude vyslyšeno). A klišoidní a naivní ekologický podtón se zahrabává sám pokrytectvím všech těch „osvícených“ postav. Zvolání jedné z hrdinek „Ty mě snad unudíš k slzám.“ na definici tohoto snímku sedí víc jak „prdel na hrnec“. Výsledný nevalný dojem lehce spravil pouze rozhovor s psychologem, který měl cosi do sebe. Nicméně, po pár posledních solidních fimových setkáních mě pan režisér zase zklamal a snímek Pravděpodobně ďábel (který aktuálně považuju za nejslabší Bressonův film) hodnotím pouhými 2*. „Pověz mi, koho miluji víc, Edwige nebo Albertu?“ –„ No, to by mě zajímalo.“ – „Já nevím. Rozhodni to ty.“ (19.07.2014)

Zatím nejhorší film od Bressona, co jsem viděl. Podle mne myšlenkově destruktivní fantasmagorie o absenci smyslu života, krásně zalitá v uměleckém kadlubu. Zdá se mi, jako by se Bresson nechal příliš ovlivnit ekologickým strašením, beatnickou skepsí, psychoanalýzou, existencialismem a všemi těmi úlety 60. let, pokud svůj film nezamýšlel spíše jako výstrahu, ovšem bezvýchodnou. (01.09.2011)

Bresson a jeho vlastní osobní příběh o mládežnické revoltě bojující proti společenskému systému, jenž má v jeho tvorbě překvapivě politické ambice o ovlivnění veřejnosti, a zároveň se ukazuje jako výzva pro ostatní. Svět, jenž stupňuje své znečištění a postupné ničení planety je nejenom výkřikem, ale taktéž i vykřičníkem, na který je potřeba neustále myslet. (11.09.2021)

Můj jedenáctý celovečerní Bresson, a zatím zřejmě ten nejslabší. Možná je to ale jenom tím, že je první, který jsem neviděl v kině Ponrepo, ale jenom na počítači (ono pouštět si Bressona na počítači je jako poslouchat operu v kravíně, jeho filmy zkrátka potřebují velké plátno a auru kinosálu). Taky mě zklamalo, že všechny dívky v tomto filmu mají tak maličké kozičky... (09.12.2018)