Mandarinky

V zemi kde ja válka a lidi se začnou vzájemně nenávidět a zabíjet, jen proto, že nějakej politickej či jinej zkurvysyn si chce zvětšit území, zvýšit moc nebo prostě jen namasírovat svaly se najdou lidi, kteří s úctou k lidskýmu životu a nedělají rozdíly, zda je někdo na tý či oný stráně barikády, zda je bílej či černej, rus nebo ukrajinec a lečí nejen fyzické zranění vojáku z opačných konců válečných stran, ale i jejich nenavistí zasažené duše. Hrozně moc bych si přál, aby svět byl plný Ivů a Margusů, protože by neexistovaly naprosto nesmyslný válečný konflikty a ještě nesmyslnější nenávist jednoho vůči druhýmu. Bohužel takhle to na světě nikdy nebude a tak jsem alespoň rád, že existuje nadaný filmař, který nám ukazuje podstatu krásy člověka a zbytečnost zabijení a talentovaný herci co dokáží zahrát postavy jejich krásá spočívá v lidské obyčejnosti života, který je plný respektu ke všem formám života. Nádherný, citlivý, nenápadný vyprávěcí styl má obrovskou sílu v každým záběru. Dialogy odproštěné od patosu jen umocňují silný zážitek. Viděno v rámci projektu Challenge tour 2015 jako film číslo 19. (12.04.2015)

To mám zas jednou radost z dodatečného objevení malého, ale o to působivějšího filmu. Mandarinky jsou dokonalým příkladem jednoduchého, komorního dílka odehrávajícího se na 1 místě s pár postavami, a přitom si s tím snímek bohatě vystačí. Hlavní hrdina může být pro někoho blázen, naiva či idealista…ale Ivo je především normální chlap, který se chová jako člověk. A přesně takový je i celý tento antiválečný film, tedy lidský. Už úvodní a posléze se opakující hudební motiv jako by mi naznačil, že Mandarinky budou pro mě. A byly. Moc mě bavilo sledovat tohle občas trochu napjaté (všechno to nepřátelské provokování a postupně se měnící nevraživost), ale jinak vlastně „pohodové“ posezení u čaje. Chvíle v domku plynou, jenže mírová úmluva, která v něm vládne, už nesahá za jeho zdi, kde stále zuří válka…Nevyhnutelnost člověk podprahově cítí, přesto bych s těmito 4 kumpány rád poseděl i dál. Kazeta tak byla jedinou vyloženě naivní věcí ve filmu, a přesto v něm i ona měla své symbolické místo. Dávám slabší plný počet. (13.10.2019)

Film mandarínky (ani som nevedel, že tam musí byť dlhé í) je vynikajúci ľudský film, ktorý berie tému, ktorú som videl vo veľa filmoch a to je téma toho, že nepriatelia keď sa stretnú tak ak si skúsia porozumieť tak sa to dá a nakoniec sme všetci ľudia. Veľa filmov už skúšalo túto tému a musím povedať, že tomuto sa to teda podarilo výborne. Jednoduchý príbeh, ale za to jeden z najsilnejších aké sa dajú vyprodukovať chytí človeka za srdce a potom už jediné čo môže zavážiť je to či náhodou nevidel lepší podobný film a ak videl tak štyri hviezdy a ak nevidel tak potom je to jednoznačné plné hodnotenie. Nebudem tu písať spoilery prečo má film čaro také aké má, aby ste to mohli posúdiť vy aj bez mojej pomoci. Herecké výkony na to, že som hercov zrejme nikdy nevidel (väčšinu) sú naozaj nadpriemerné a všetko je vo filme uveriteľné napriek absurdite toho, že by sa takto jednotlivý predstavitelia asi ťažko stretli a bývali v jednom domčeku. Musím vyzdvihnúť koniec, ktorý je na sto percent tým najlepším s filmu a to preto lebo je ako sa zvykne hovoriť horko sladký a pravý, taký ako samotný život. (19.10.2016)

Nečakané a príjemné prekvapenie. Nezmyselnosť vojnových konfliktov zobrazená na ploche vymedzenej dvoma domami, dielňou a sadom plným mandaríniek. A o konflikte vypovedá viac, ako drahé veľkofilmy. Skvelo navodená atmosféra, výborne vybraní herci, presné dialógy, vhodne striedané akcie s chvíľami pokoja a prekrásny zádumčivý hudobný motív ma dostali. Film mi pripomenul niektoré diela o konfliktoch v krajinách bývalej Juhoslávie, pretože je vlastne úplne jedno, kde poštvú jedných proti druhým. V spojitosti s ním ma napadla iba jediná otázka: prečo som mu nedal plný počet hviezdičiek? Ešte nad tým pouvažujem. (11.02.2016)

Podobně jako Kukuška nebo Země nikoho, i Mandarinky zařazuji mezi nejlepší malé velké válečné filmy. Gruzie, 90. léta a děda Ivo řeže dřevo na výrobu bedýnek na (granáty?) mandarinky, když tu u dveří stojí hladový Čečenec, dožadujíc se jídla na cestu. Zápletka houstne, když se Čečenec vrátí, tentokrát však ležící v plotě s dírou v hrudníku. Spolu s ním děda Ivo zachrání i jednoho z Gruzínců. Oba muže z opačných stran barikády tak dělí jen jedny zamčené dveře. Příběh, ve kterém se sbírají mandarinky, pije čaj, hoří domy a zpochybňují se schopnosti Gruzínců a Čečenců válčit nebo dělat dobré šašliky. Já osobně bych k žánrům přidal i komedii, i když humor je hodně černý (navíc míří vždy do černého). Vtipné situace se mísí se srdceryvnými v tom správném měřítku, nejednou jsem se od srdce zasmál. Jde však hlavně o válečné drama, strach o hrdiny je cítit z každého filmového políčka neboť válka se odehrává doslova za humny (a mnohdy i uvnitř domu, i když tam jde hlavně o přestřelky slovní). Estonský film příliš zmapovaný nemám, viděl jsem všehovšudy jediný film - tento. Ale jestli v Estonsku umí točit takové malé velké filmy, proč to neumíme u nás? (10.01.2015)