Mandarinky

Muž, který pěstoval mandarinky mi připomínal v mnoha ohledech dalšího muže, který sázel stromy. I v tomhle případě se velmi dobře podařilo poukázat na nesmyslnost a absurditu všech minulých, současných i budoucích válek. Bohužel se nejednalo o nějak extrémně atraktivní formu. I přes kratičkou stopáž jsem tu a tam podléhal nudě. Film, který každému prospěje vidět, ale jen málokdo si jej opravdu užije. (01.12.2016)

Tento film mi byl doporučen, a protože zdroji důvěřuji, nic jsem si dopředu nezjišťoval, a teď jsem tomu rád. Příběh vychází z válečného konfliktu, ten je tady ale přítomen spíše okrajově, hlavně jde o to, že na pozadí nesmyslného ozbrojeného střetu dojde na setkání s Člověkem. Chvílemi mi celá záležitost připomínala snímek Kukuška z roku 2002, jen v ní chyběl sex (díkybohu!) a bylo v ní méně humoru (nechyběl ale úplně). Výborný film poukazující na nesmyslnost války i na to, že si lze za všech okolností zachovat svou lidskost a důstojnost, jen se musí chtít. (14.05.2021)

Bojovali o mandarinky. Príbeh štyroch mužov v jednom dome so zjavne nepriateľskými vzťahmi divákom predstavuje zložité budovanie veľmi krehkého priateľstva. Dostáva sa vojne pod kožu nežnými zbraňami, a podčiarkuje ľudskú jednotnosť napriek rozdielnym postojom a presvedčeniam. Emotívne a tvrdé zároveň. (10.07.2019)

Starý Estónec Ivo, žijúci v Abcházsku, vyrába bedničky pre zber mandaríniek v sade svojho priateľa Margusa. Píše sa rok 1990, a v krajine zúri vojna. Mandarínky sú komornou drámou, nahliadajúcou na nezmyselnú vojnu prostredníctvom štyroch mužov. Ivo zostáva po vypuknutí vojny v Abcházsku napriek tomu, že sa jeho rodina vracia do Estónska. Jeho priateľ dlhoročný Magnus rozbieha za vojny obchod s mandarínkami zo svojho súkromného sadu. Pre týchto dvoch sa vojna odohráva len kdesi na pozadí, i keď zo zvestí od dvoch čečenských vojakov vedia, že sa front stále približuje. Netrvá dlho, a zdanlivú idylku naruší krvavá prestrelka kúsok od Magnusovho domu, pri ktorej zahynú traja Gruzínci a jeden Čečenec. Ivovi sa podarí jedného Čečenca - Ahmeda, a jedného Gruzínca v bezvedomí s poranenou hlavou zachrániť. Lenže dokedy vydrží krehký mier, udržiavaný v dome iba Ivovou autoritou, keď jediné, o čo sa zachránení vojaci snažia, je zabiť jeden druhého? Takmer po celý čas je vojna skutočne iba pozadím pre dramatický konflikt, odohrávajúci sa v jednom dome. Urushadze stavia príbeh na výborne zvolených (a musím povedať, že v prípade Lembita Ulfsaka ako Iva, a Giorgiho Nakashidza ako Ahmeda aj veľmi sympatických) hercoch - s výnimkou Raiva Trassa (Gruzínec Juhan), ktorí mi pripomínal nesmelé uplakané decko - a kvalitne napísaných dialógoch. Dej sa odohráva takpovediac v podivnom bezčasí - môže to byť dnes, včera či pred 30 rokmi, čím len podtrháva aktuálnosť konfliktu a prítomnú hrozbu nového. Práve vo chvíli, keď dochádza k jedinej humornej scéne filmu, sa k slovu opäť hlási krutá realita vojny, zdanlivá idylka sa rúca ako domček z kariet a divák už tuší, že dôjde k nevyhnuteľnému tragickému vyústeniu. Mandarínky rozhodne nie sú bez chyby, a motív dvoch zranených ľudí v jednom dome, ktorí voči sebe prechovávajú nenávisť, som už istotne niekde videl (alebo prinajmenšom čítal) ale sú skutočne pôsobivou a veľmi vydarenou drámou z prostredia východných ozbrojených konfliktov, akých sa nám dostane len veľmi málo. 80% (29.01.2014)

Podobně jako Kukuška nebo Země nikoho, i Mandarinky zařazuji mezi nejlepší malé velké válečné filmy. Gruzie, 90. léta a děda Ivo řeže dřevo na výrobu bedýnek na (granáty?) mandarinky, když tu u dveří stojí hladový Čečenec, dožadujíc se jídla na cestu. Zápletka houstne, když se Čečenec vrátí, tentokrát však ležící v plotě s dírou v hrudníku. Spolu s ním děda Ivo zachrání i jednoho z Gruzínců. Oba muže z opačných stran barikády tak dělí jen jedny zamčené dveře. Příběh, ve kterém se sbírají mandarinky, pije čaj, hoří domy a zpochybňují se schopnosti Gruzínců a Čečenců válčit nebo dělat dobré šašliky. Já osobně bych k žánrům přidal i komedii, i když humor je hodně černý (navíc míří vždy do černého). Vtipné situace se mísí se srdceryvnými v tom správném měřítku, nejednou jsem se od srdce zasmál. Jde však hlavně o válečné drama, strach o hrdiny je cítit z každého filmového políčka neboť válka se odehrává doslova za humny (a mnohdy i uvnitř domu, i když tam jde hlavně o přestřelky slovní). Estonský film příliš zmapovaný nemám, viděl jsem všehovšudy jediný film - tento. Ale jestli v Estonsku umí točit takové malé velké filmy, proč to neumíme u nás? (10.01.2015)