Velká noc

Kamil Fila v Respektu píše, že publikum se rozdělilo na dva nesmiřitelné tábory. Isherwood nade mnou říká zase to, že po projekci říkaly kuřácké skupinky jen "pecka" a "sračka" (má skupinka říkala "sračka"). Akorát že já teda jako fakt nevim. Nonstopy miluju a jsem dekadentně hrabalovsky fascinovaná hnusem a pohnutýma osudama, které tam člověk nad ránem u piva potká. V několika místech film vyloženě štípe - rozhovor dvou prostitutek o tom, jak začaly fetovat (ty vole!!!). Nezvládnuté lhaní transky, která nás diváky (a sebe) přesvědčuje, že ji vlastně šlapání baví a že by bez toho adrenalinu nemohla být. Když postarší ženu na didžině odstrkujou mladé holky... Ale něco je přes čáru a zavání kýčem, bulvárem, vyhroceností a šokem pro šok. Musím koukat na velký detail plačící tváře? Proč musím sledovat, jak si těhotná holka někde v pražském Sherwoodu střílí dávku? Možná se ale publikum rozdělilo kvůli formální stránce filmu. Velká noc fakt nevychází divákovi vstříc a třeba takové dlouhé toulání se transky kolem státních hranic musí spoustu lidí nasrat. Mě ale tahleta nekompromisnost baví a respekt producentům, že Hátlemu dovolili dělat si co chce. (MFDF Jihlava 2013) P.S. Já furt nevim. (30.10.2013)

Mám takový pocit, že vlna nevole týkající se tohohle filmu souvisí tak trochu s nepochopením žánru. Tohle není dokument, je to filmový esej. Ano, šlo by to udělat metodou fly-on-the-wall a hrát si na echtovně "objektivní" dokumentarismus, ale to už je trochu provařené. V tomhle případě je fascinující právě ta tenze mezi tím nejsurovějším materiálem ulice a silným autorským vkladem. Ve chvíli, kdy autor dokáže na základě své znalosti prostředí poskytnout inovativní interpretaci tématu nočního života ztracených existencí, nabízí tím právě o to větší autenticitu. Blábolivé trosky nejsou autentické, ale vypíchnutí zmařené podstaty jejich osudů ano. (05.03.2014)

Po dvaceti minutách jsem si říkal, že mě v sedačce udrží jenom ta skvělá technická stránka, která má mnohem filmovější „look“ než spousta kino celovečeráků. Jinak je to wannabe umělecká pseudo-dokumentární výpověď, která neřeší absolutně nic a frčí si na vlně hodně ambivalentních pocitů, které jsem ale odmítal sdílet, protože ti lidi vlastně nežijí, resp. ten film nabízí otázku, jestli ano. Vlastně nejlepší dojem z filmu vyplul až v jihlavském DKO-čku po dojezdu titulků. Režisér alibisticky prohlásil, že si v tom divák má najít to svoje, zatleskala mu cca třetina sálu (kámoši z FAMU?) a procházka mezi kouřícími skupinkami před kinem vám nabídla pouze dvě slova: „Sračka – pecka.“ (29.10.2013)

A to má být co toto? Herečky a herci hrající si na prostitut(k)y anebo prostitutky deklamající nabiflovaný text s vidinou, že po roli v dokumentu dostanou příště už lépe placenou roli ve filmu? Nevím, co teda tenhle pseudodokument mapuje, každopádně mi připadá, že jede akorát tak podle předem naučeného scénáře. (25.11.2014)

Během sledování se mi vybavila píseň z filmu Světáci. Krátká exkurze mezi pražskou spodinu. Slovo "zajímavý" je tím správným slovem, které dokonale charakterizuje tento film. Nic více a nic méně. Malinko zarážející je fakt, že všichni účinkující alkoholici a feťáci s vysokou pravděpodobností neúčinkovali zadarmo, přičemž lze s vyšší než vysokou pravděpodobností odhadnout, za co tvrdě vydřené penízky utratili. Záměrně se vyhýbám použití slova "dokument" ve spojitosti s tímto počinem. Tohle nemá s dokumentem pranic společného. Nedokážu ani přesně odhadnout, za jakým cílem toto dílo vzniklo a zda si vůbec nějaký cíl kladlo. A z pohledu hodnotitele je mi to vlastně celé ukradené. Pomocí obrazovky jsem se na hodinku podíval do společnosti, do které bych se za normálních okolností s velkou pravděpodobností nikdy nedostal a dostal jsem možnost nahlédnout blíže na styl života, který je na míle vzdálený tomu mému. Už z tohoto pohledu je Velká noc snímkem, jehož zhlédnutí absolutně nelituji. Stopáž byla přátelská a já se nenudil ani na chvíli. (07.12.2016)