Kanodžo wa uso o aišisugiteru

Asijská tvorba mi začíná více a více chutit. Doopravdy tomu tak je. Je to odlišná mentalita než evropská a západní produkce. Upřímný, citlivý a opravdový příběh dvou lidí kteří berou hudbu zcela jinak než jako prostředek pro materialismus. V tom se odráží právě i ta myšlenka filmy, a režisér nám klade otázky, co je hudba vlastně zač? Odpověď zde dozajista naleznete, a je jenom na vás divácích, jaký postoj k tomu zaujmete. Óhara i Sató k sobě sedí, chemie mezi nimi naprosto funguje, začal jsem jim oběma okamžitě fandit, a až do poslední chvíle čekal na vyústění příběhu, které se dovíme až po závěrečných titulkách, no vlastně ani po nich není zcela jasné, co se bude odehrávat dále v životech těch dvou, protože takové příběhy píše sám život. Krásná hudba jen podtrhuje emoce, které z filmu každou sekundu vyzařují. Tak se to dělá. Jedná se sice o civilní snímek, ve kterém nenalezneme nějaký velký moment překvapení či něco dosud neviděného, ale je natočen s velkou péčí, a takových věcí si já velmi moc cením. Děkuji režiséru Norihiru Koizumimu za silný zážitek, a s jeho tvorbou jsem dozajista neskončil. ***8,0/10*** (30.09.2022)

Když si pouštíte film, nikdy nevíte, jestli to bude další obyčejný film nebo vaše srdcovka. A tohle je ten druhý případ. Japonské filmy zas tak moc nevyhledávám, ale tenhle mě lákal hned, jak jsem se dozvěděla o jeho existenci. Částečně kvůli názvu, částečně kvůli posteru, kvůli tomu, že je natočený podle mangy a hlavně kvůli tomu, že k němu jsou kvalitní české titulky. Takeru Sató je první Japonec, co mě totálně okouzlil a mám silnou potřebu vidět ho ještě v něčem dalším. Příběh je nádherný, sladký, okouzlující a plný překrásné hudby. Pro mě zatím to nejhezčí, co jsem z Japonska viděla. 5* (13.08.2014)

Aki odešel z Crude Play chvilku před jejich debutem, vlastně ve chvíli, kdy při poslechu jejich CD přišel na to, že nehrají oni. Je znechucený, zničený a píše pro kapelu svých kamarádů ty nejlepší písně a tak Crude Play vládnou hitparádám. Právě jim vyjde nové album, když Aki na nábřeží potká Riko, která se do něj zamiluje na první pohled a tak jí Aki lže o tom, kdo je... Pěkné romantické drama z hudebního prostředí se spoustou krásných písniček a sympatickým obsazením. Takeru Sato si mě celkem nečekaně získal, i Sakurako Ohara, kterou už ale znám. Poprvé na mě docela příjemně působil Sohei Miura, přestože se mezi jeho fanynky každopádně ještě počítat nemůžu. Příjemné pokoukání a jedna z mála věcí z poslední doby, na kterou jsem se podívala i podruhé a stejně neztrácí lesk. Existuje ještě jeden a půl hodinové side story, které obsahuje deset krátkých příběhů, které vyprávějí z většiny vedlejší postavy tohoto dorama. Jestli se vám film líbil, tak doporučuju i tohle - žádná extra pecka to není, spíš jen takový příjemný doplněk. (11.01.2016)

Na môj vkus mi tento film príde, že boli doňho vložené vcelku slušné peniaze, no scenárista z nich asi veľmi nevidel. Postavy mi často nedávali zmysel, prečo konali, ako konajú a aká je vlastne ich úloha v snímku. Nápad zaujímavý na hudobný rom-kom, prevedenie efektné, no napísané to bolo veľmi priemerne. (01.05.2017)

Silne prehodnotený film. Keby také niečo vyjde z americkej produkcie, tak by to bolo považované za priemerné a predvídateľné klišé. Nehovorím, že to bolo zlé, ale 82% určite nie! Pre mňa obyčajný priemer s úplne bežnou romantickou zápletkou obsahujúcou tradičnú lož, ktorá následne hýbe celým príbehom. No ale veľkým plus bolo aj hudobné prostredie, aj keď to celé pôsobilo až príliš naivne a hlavne nereálne. Majiteľ hudobného vydavateľstva sa len tak prechádza po meste a zrazu z mostu počuje ako trojica tínedžerov mláti do nástrojov a dievčina vrieska - a tu hľa, už sú hviezdy... (13.08.2014)