Tonka Šibenice

Pozoruhodný počin na nemý film. Ak máme kúsok empatie v sebe, tak dokážeme trošku cítiť s príbehom, ktorý naberá hĺbku. Čo som si všimla a páčilo sa mi: nočné a ranno hmlisté zábery Prahy, kamera pohyblivá rôznymi smermi aj do hĺbky priestoru, zvláštny typ montáže /jak sa len volá? - mnoho záberov očí/rúk "krúžiacich"/, ľudové piesne vo filme a na zábave, spev, záverečný výkrik. Ešte by ma zaujímalo, ako sa dohovárali ľudia na place. Tonka bola Slovnika, matka Ruska, chlap Čech, režisér Čech, natáčali aj vo Francúzsku s Francúzmi... (03.02.2012)

Z povídek, fejetonů a reportáží o pražském životě před první světovou válkou, které napsal spisovatel a novinář, pražský rodák Egon Erwin Kisch, byl snad nejznámější příběh prostitutky Tonky, inspirovaný skutečnou událostí. Podle Kischova zpracování, které bylo v podání živelné Xeny Longenové inscenováno nějaký čas na scéně divadla Adrie, natočil režisér Karel Anton ve volné úpravě film, náležící k vrcholům tehdejší světové kinematografie. Anton, který již předtím několikrát prokázal své nesporné nadání, se mohl při realizaci filmu opřít o znamenitý scénář Willyho Haase, novináře a Kischova blízkého přítele. Autoři projevili zároveň velký smysl pro filmové výtvarné pojetí dramatického příběhu venkovského děvčete, které se po příchodu do města dostane na šikmou plochu a nakonec upadne v opovržení i ve svém okolí, když přijme nabídku jedné noci s odsouzencem na smrt. Film byl původně natáčen v ateliérech na Kavalírce, které však tehdy nešťastnou náhodou katastrofálně vyhořely a tím byla zničena i značná část již natočeného materiálu. Než se film podařilo dokončit v zázemí vinohradských ateliérů, vtrhl do Československa nový fenomén - zvukový film. Anton neváhal, přijal nabídku pařížských studií a bryskně dotočil několik mluvených částí. Film byl pak uveden v několika různých jazykových mutacích (v Německu se hrál pod názvem Die Galgentonni a ve Francii jako Tonischka). Do hlavní role byla obsazena jihoslovanská kráska Ita Rina, která měla v té době za sebou řadu německých filmů i mezinárodně proslavený Machatého Erotikon. Exkluzivní herecké obsazení doplňuje sugestivní Josef Rovenský a skvělá Vera Baranovskaja. TONKU pak lze pokládat za jednu z prvních vlaštovek nové éry domácí kinematografie a především jako silný tragický příběh lásky a odpuštění. Krutý a přitom tak lyrický. (26.09.2009)

Mistrovské dílo sklonku našeho němého filmu, které po filmové stránce strčí do kapsy i leckterý zahraniční snímek. Kamera velmi dynamizuje konvenční snímek a pečlivé osvětlení mu dodává na tísnivé až kammerspielovské atmosféře (velmi intenzivní jsou z tohoto hlediska scény z vězeňské cely). Ita Rina je pro plátno jako stvořená, její lehké umění mimiky zanechává hluboký účinek z postavy. Baranovskaja je zde velmi temperamentní a ukazuje trochu odlišńý herecký odstín, než jaký předvedla v Matce nebo filmu Takový je život. Velmi působivá je subjektivní vize v závěru, jež působí v nesmírné opozici k temným dekoracím zasněžené Prahy. Jednoduše nemám co vytknout. (12.11.2009)

Neváhal bych film zařadit mezi klenoty světového němého filmu. Klidně někam po bok Chamtivosti a Východu slunce. Dynamický střih, zajímavá a nestatická kamera dělají z tohohle snímku možná nejlepší československý němý film. I když tak úplně stoprocentně němý zase není. Skvěle formálně udělané jsou zejména scéna z vězení a z popravy. Ita Rina v hlavní roli je přímo kouzelná. Vera Baranovská se sice zaskvěla v Pudovkinově Matce, ale její herectví je tu už přeci jen trochu anachronismem. (16.02.2007)

Film "Tonka Šibenice" byl natočen v německu. Je to přepis díla Egona Erwina Kische a zároveň označován za 1. Československý zvukový film - posílal se na ozvučení do Francie, do společnosti Gaumont (Gómon). O ozvučení se postaral Jaroslav Křička. (Ikdyž ve skutečnosti je první Český-československý zvukový film "C. a k. Polní maršálek" 1930 od Karla Lamače s Vlastou Burianem.) Prostitutka (Tonka) z vesnice, kde má rodinu, pracuje (bez jejich vědomí) ve městě, v jakémsi "baru s dívkami", kde se jí jak se patří daří. Její rodina ji miluje včetně jejího nastávajícího, se kterým se maji doma vzít, ale Tonka si to neuvědomuje a hloupě utíká od jediného místa kde ji rozumějí zpět do města. Po nějakém čase, se do nevěstince zavítají strážníci, že potřebují jednu dobrovolnici ke splnění poslední vůle člověka odsouzeného na smrt. Také díky tomu, že ostatní dívky radikálně odmítají, tak se Tonka nakonec rozhodne že půjde, čímž poodkryje dobro které je v ní schované. S odsouzeným prožije zajímavou noc plnou emocí a zážitků. Citově se sblíží a až dojde na popravu tak je z toho zdeprimovaná a už se to s ní veze. Vyhození z práce, depresivní nálada této části filmu kouká jednoduše na každém kroku. Nevím jak lépe se vyjádřit, než že se tu objevuje typicky "Kamršpílovský osud". Vyjádřeny nemoce pomocí okolních faktorů, zejména jako neůspěch. Každopádně s Tonkou to jde pomalu z kopce, a tak to zatáhne do první hodspody :), kde po ní chtějí vyprávění, a tak se Tonka posilňuje alkoholem tak dlouho, až to přežene (optickým trikem vyjádřena kamerou v prvni osobě opilost) a v tom ji v hospodě objeví její muž. Více prozrazovat nebudu a věřím, že tento velice nadprůměrný snímek co se kvality týče oceníte. (27.01.2006)