The Lost Skeleton of Cadavra
Obsahy(1)
Padesátá léta byla stejně báječná doba. Mimozemšťané ještě navštěvovali Zemi v létajících talířích zavěšených na drátkách, nosili gumové ještěří kostýmy a od jejich světovládných plánů je zvládlo odradit poznání toho pravého amerického způsobu života. Divadelní dramatik a filmový režisér Larry Blamire této půvabné epoše zasvětil většinu své tvorby. K odkazu takových mistrů fušerských mimozemských útoků, jako byli Ed Wood a Roger Corman, se přihlásil už ve své divadelní hře Bride of the Mutant's Tomb (Nevěsta mutantova hrobu), ovšem tu pravou poctu jim složil až ve svých filmech Ztracený kostlivec z Jeskyně rozkladu, Trail of the Screaming Forehead (Stopa křičících čel, 2007) nebo Dark and Stormy Night (Za temné a bouřlivé noci, 2009). Blamire je především mistr absurdní přeplácanosti. Po spadlém meteoru obsahujícím vzácný prvek atmosférium se pídí nejen mladý a zapálený vědec, ale také skupina mimozemšťanů ztroskotavších na naší planetě a konečně i ztracený kostlivec z Jeskyně rozkladu, jenž se chce vrátit mezi živé. Snímek se pase nejen na groteskních situacích, ale především na rozkošně překombinovaných dialozích využívajících dokonale umělý jazyk padesátkových sci-fi filmů. Pokorná pocta patrně nejvíc zahanbujícímu desetiletí historie fantastického žánru je samozřejmě prezentovaná ve speciálním formátu skeletorama (tedy natočená na laciný digitál a posléze převedená do černobílého obrazu) a vytvořená v podobných podmínkách, v jakých Wood a Corman dávali dohromady své klasické tituly (takže kompletně napsaná za pět dní a natočená za deset). (Festival otrlého diváka)
(více)Videa (1)
Recenze (21)
Film od fanoušků do sci-fi béček Holywoodu 50.let pro stejně postižené fandy (mezi které se počítám i já), veskrze ultra low-budget (rozpočet neskutečných 40 tisíc dolarů) nadšenecká záležitost, kterou zabíjí k vzhledem k jednoduchosti scenáře především předlouhá 90-ti minutová stopáž (většina žánrově spřízněných filmů z 50.let si vystačily v pohodě s cca jednou hodinou čistého času). Ke konci už to bylo fakt úmorné. Zkrátit tak o půl hodiny, vyhodit slovní vatu a několik zbytečných scén, šlo by o chutný žánrový pamlsek, u kterého by nebyla na škodu i do očí bijící obrazová strohost. Horší triky (samozřejmě zcela záměrně) nikde jinde neuvidíte a hlavní záporák - kostlivec zřejmě vypůjčený někde ze školy od nějakého učitele biologie - pobavil, zejména jeho kašírované rvačky, kdy herec kostlivce drží a cloumá s ním, předstíraje zápas (stejně jako při pověstném souboji s chobotnicí v Ed Woodově Bride of the Monster). Hlavní lákadlo - monstrum vyobrazené na plakátě - mělo trestuhodně malý prostor, ale ty jeho tenisky byly prďácký :o) ()
Být to prostříhané tak o dvacet minut, čímž by se to vyhnulo některým hodně hluchým místům, jednalo by se o takřka dokonalý počin. A to upozorňuji, že nejsu nějaký fanatický milovník béčkového sci-fi (ikdyž takový Giant Claw je fakt úlet). Tento film si imho užije každý, kdo se umí trochu u filmu odvázat a rád zkoukne poněkud netradiční formu. Ještě třeba zmínit hodně stylovou, téměř neustále hrající hudbu. Některé scény (jmenujme za všechny první setkání mimozemšťanů a doktora s ženou) jsou proste legen....wait for it...dary ! ()
Zvláštní zážitek, který mi ihned připomněl všechny filmy Eda Wooda a také filmy jeho doby. Černobílý, herecky kostrbatý snímek, který je svým způsobem pocta filmům té doby, z kterých si bere naprosto vše. Mimozemšťany, zbraně měnící zvířata na lidi, neskutečné dialogy, které jsou ve stylu obcházení kolem horké kaše apod.. Scifi béčka jsou stále některými fajnšmekry milovány a tohle je přesně ten snímek, který budou takový lidé milovat. Nechybí tomu jistý vtip a tak se nebojte, že by šlo o vážnou záležitost. ()
Co věta, to perla. Hodně vtipná záležitost, na druhou stranu s humorem dost svérázným. Každá z postav, byť je její prostor sebemenší, má několik hlodů hodných zapamatování. I díky tomu mi každá z nich přirostla k srdci. Nepřekvapí, že nejinteligentnějšími charaktery jsou kostra ("Hi Betty") a Animala, žena stvořená ze čtyř lesních zvířat ("Tip, tip, tip, tip, tip")...lidé plápolají na opačném konci stupnice("I'm a scientist, I don't believe in anything."). K tomu jen dodám, že tentokrát jsem si naběhla s mým zvykem nezjišťovat si dopředu o filmu podrobnosti, nabyla dojmu, že jde o sci-fi z 50. let a pár minut v něm bláhově setrvala. Nechť to je důkazem svědčícím: 1) o mém IQ 2) o tom, že Larry Blamire odvedl obdivuhodnou práci a Lost Skeleton není pouhá parodie, ale k dokonalosti dovedená pocta pravěkým béčkovým sci-fi a jeden z nejlepších špatných filmů (plus ideální film na pokec s přáteli). ()
Film, ve kterém se nehraje, ale jen se pronášejí jednotlivé repliky, a to stejným tónem hlasu i výrazem ve tváři.. Dialogy posouvají děj asi jako severokorejský režim demokracii … Úchvatné sci-fi propriety a triky ohromují v každém záběru a svou mimózností si film dokáže udržet divákovu pozornost, např. takový výstup mimozemšťanů po schodech, scéna při večeři, „sexy“ taneček té „kočky“ a samotný mutant… Ještě musím zmínit hlášku „Amish terrarium” “Do not they live in an open space like us…” I přes svou 90-ti minutovou stopáž se táhne jen na pár místech… jako pocta žánru a parodie však funguje více než dobře… A nemohu se zbavit pocitu, že jsem viděl instruktážní film o druzích smíchu a jeho nacvičování před kamerou… ()
Galerie (11)
Photo © 2002 TriStar Pictures
Reklama