Partyzán

Nelituju, že jsem Partyzána viděl, zároveň jsem rád, že mám svou dávku artu pro leden splněnou. Před shlédnutím je dobré počítat s několika věcmi. Nedozvíte se, proč partyzán dělá to, co dělá. Nedozvíte se nic o minulosti kohokoli, vztahy jsou načrtnuté velmi po povrchu, stejně tak fungování komunity nebo vnějšího světa. Partyzán se může odehrávat na Ukrajině stejně dobře, jako v paralelní dystopické minulosti /současnosti /budoucnosti /postapo budoucnosti, popř v alternativním vesmíru. Celé to stojí na Casselovi, který je výborný, ostatní mu zdařile přihrávají. Působivě je vystavěné prostředí, škoda, že se více "akce" neodehrává za zdmi komunity. Najít takhle bizarní exteriéry muselo dát práci, mohly být zakomponovány více. Celkově vzato, první polovina mě bavila hodně, spousta dobrých nápadů, atmosféra a očekávání. V druhé polovině zjistíte, že už to bude v zásadě pouze totéž, se všemi klady a zápory první půlky. Přesto, že závěr nic neobjasní a nikam film moc neposune, stačilo mi to. Lehké doporučení pro ty, kteří přibližně ví, do čeho jdou. (27.01.2016)

Jedním z rysů současného "artového" filmu je schopnost podívat se na známou věc z neznámého úhlu. A právě o tento úhel jde, pod tímto úhlem směřuje výsledný vektor ke svému cíli. A tento úhel můžeme stanovit jen tehdy, známe-li jeho výchozí bod, působiště. Je to harémové stádo s dominantním samcem, pravěká horda, náboženská sekta, reálný socialismus? Orientovat se můžeme jen podle toho, co je ve filmu explicitně zřejmé: nutnost vždy a nesporně dokazovat loajalitu s režimem a prakticky demonstrovat, že okolní svět je jiný, tedy zlý. A právě to jsou nejvýraznější znaky všech totalit (mluvit pouze o totalitě nacistické nebo bolševické je pošetile zjednodušující). My, starší Češi, to známe z praxe. Kdo uvedené předpoklady nesplňoval, zůstal sedět v kurníku se slepicemi (já - jako spousta dalších - jsem nesměl vycestovat a mít nějakého podřízeného pracovníka), pokud se mu z něj nepodařilo utéct... Kleimanův film končí v podstatě dříve než začal, neboť stále jen popisuje "výchozí stav". K akci, která musí následovat, se už nedostane. A jaká to bude akce? Domnívám se, že to bude Freudův oblíbený příběh: zabití otce spolkem bratrů - příběh s mimořádnými důsledky pro celou lidskou kulturu, ke které tento film rozhodně patří. (26.11.2015)

Vypadá to, že jsem narazil na brilantně natočený film, který se ovšem tak nějak nerozvinul. Pokud to byl účel a měl se rozvinout jen v divákově hlavě, povedlo se. Partyzán je drama o izolované komunitě několika žen s malými dětmi a jediné mužské, zato hlavní postavě ztvárněné suverénním, až hypnotickým Vincentem Casselem. Zoufale pomalé tempo ovšem Partyzána neprodá, rozdílová je zde nádherně zasněná pohádková hudba, která ve mně vyvolávala dojem, že každou chvíli odněkud vyleze zlý skřítek a bude všechny strašit. Na celovečerní režijní debut artová paráda a za obsazení klučiny Jeremyho Chabriela líbat ruce, jinak se jsem trošičku nudil. (08.11.2015)

Film,který rozhodně nemusíte vidět.Na rovinu si to člověk pustí díky Casselovi,ale ani on tento zvláštní nefilm nevytrhne diváka z bačkor.To,že je tak trochu jiný,neznamená,že je boží.Usnul jsem třikrát během filmu.Sám se divím,že jsem měl sílu dodívat tuto epopej o jednom chlapci a Grigoriho jako otce všech.Jediný co doopravdy bylo super,byla hudba,atmosféra nula,děj nula,proč a kdo dělá to a ten zas tohle nula,zabít dva lidi jenom pro co?Na co tam hrála banda matek,která nevtiskla nikomu nic?Ještě karaoke bylo dobrý,trochu jsem si vzpomněl na jeden dánský films z Thajska.Děkuji pěkně,ale tenhle vývar byl z kostky.30% (24.11.2015)

První snímek, který jsem viděla na letošním KVIFF, nasadil pro následující dny laťku hodně vysoko. Herecký výkon mladého Jeremyho zastínil i tradičně výtečného Cassela, o tomhle chlapci snad ještě uslyšíme. Jsem ale přece jenom příznivce polopatických vysvětlení, chyběla mi nějaká hlavní motivace Grigoriho, proč vůbec komunitu založil... (06.07.2015)