Partyzán

Docela silný snímek, který si moc hraje na to, jak je velkým filmem, přitom samotné sledování toho příběhu je docela dobrý zážitek. Je zde spousta zajímavých aspektů, které jsou s příběhem spojeny a které samy o sobě stojí za to. Ta umělecká forma je mnohdy až na škodu, což mi trochu vadilo a tolik jsem si film neužil. (08.10.2015)

Partyzán ve mně vzbudil tak velkou roztříštěnost pocitů, že nejsem zatím schopná ho nějakým způsobem ohodnotit. Herecký výkon Vincenta byl jak jinak než výborný, ale na Jeremyho oči a celkově na jeho Alexe dlouho nezapomenu. Co jsem ale vnímala velmi intenzivně, byl hudební podkres této "Dalího" filmové tvorby. Nicméně Ariel Kleiman je pro mě velkým otazníkem. (06.11.2015)

Silné, jiné, komunitní, chlapské, střelné, panelové. Ono to tam bylo. Ta surovost, ta hlubší myšlenka, ty dva kohouti na smetišti. Ale nevím, zda se mi to líbilo nebo ne. Každopádně snímek lepší kinematografie. Ono je občas fajn podívat se na něco jiného než na vyretušovaný život v jůesej. Herecké výkony fantastické, Vincenta máme rádi, a Jeremy Chabriel překvapil. Dobrý film. Hodně dobrý. Tři hvězdy za to, že si za pár měsíců nevzpomenu na děj. ..svého muže jsem nenásilně donutila podívat se i na jiný film, možná že se za pár desítek let budeme moci koukat na klubovky spolu.. (05.03.2017)

Zvláštní hybrid mezi thrillerem a uměním za každou cenu, který ve výsledku nefunguje ani na jedné rovině. Jako film o využívaných dětech to není vlastně vůbec napínavé, a jako pohádka ze světa, který je tak trochu mimo náš prostor a čas, obsahuje příliš konkrétních věcí, které odkazují ke každodenní realitě - přitom však nejsou víc rozvedeny a nechávají velké množství otazníků nad logikou filmového světa - jak to vlasatně celé funguje? Proti komu se bojuje? A bojuje se vlastně proti někomu? Dává pak název partizán smysl? (06.07.2015)

Jedním z rysů současného "artového" filmu je schopnost podívat se na známou věc z neznámého úhlu. A právě o tento úhel jde, pod tímto úhlem směřuje výsledný vektor ke svému cíli. A tento úhel můžeme stanovit jen tehdy, známe-li jeho výchozí bod, působiště. Je to harémové stádo s dominantním samcem, pravěká horda, náboženská sekta, reálný socialismus? Orientovat se můžeme jen podle toho, co je ve filmu explicitně zřejmé: nutnost vždy a nesporně dokazovat loajalitu s režimem a prakticky demonstrovat, že okolní svět je jiný, tedy zlý. A právě to jsou nejvýraznější znaky všech totalit (mluvit pouze o totalitě nacistické nebo bolševické je pošetile zjednodušující). My, starší Češi, to známe z praxe. Kdo uvedené předpoklady nesplňoval, zůstal sedět v kurníku se slepicemi (já - jako spousta dalších - jsem nesměl vycestovat a mít nějakého podřízeného pracovníka), pokud se mu z něj nepodařilo utéct... Kleimanův film končí v podstatě dříve než začal, neboť stále jen popisuje "výchozí stav". K akci, která musí následovat, se už nedostane. A jaká to bude akce? Domnívám se, že to bude Freudův oblíbený příběh: zabití otce spolkem bratrů - příběh s mimořádnými důsledky pro celou lidskou kulturu, ke které tento film rozhodně patří. (26.11.2015)