Pohádka pohádek

Garrone se pokusil o modernější převyprávění pohádek a na rozdíl od výsledků snahy amerických převyprávění Popelek a Sněhurek výsledek není jalový. Tohle jsou necenzurované verze pohádek, které se nejspíš vyprávějí italským dětem, a ano, uvidíte sex, morbidní i zkrátka bizardní scény. Však i otec princezny s myším kožíškem se s ní chtěl oženit, protože tolik připomínala svou matku. Moje oblíbené části Pohádky pohádek jsou scény s nadrženým králem Casselem a stařenou a obří blecha Tobyho Jonese. Největší problém je, že dva ze tří příběhů sice nějak končí, ale nemají tah na branku. (08.09.2015)

Jako mnoho komentujících přede mnou, i já začnu tím, že pohádky nebyly primárně určeny dětem. Nebyly to sladké příběhy plné hebounkých jednorožců, kde princezna ohrožená drakem draka ani nevidí, natož aby ji opravdu ohrozil, statečný princ, je-li vůbec zraněn, má ten druh zranění, co vypadá dobře na kameru a zahojí se za dvanáct hodin bez jizvy, z nechtěné svatby vždycky sejde, záchrana přítele je něco velkolepého a zakončeného oslavou, král dívku z podhradí chce z čisté lásky a v případě splnění přání bezdětného páru oběť nejvyšší zaplatí tiše a důstojně žena. Příběh královny, která chce dítě je velmi nadčasový, s ohledem na problémy mnohých dvojic stejného rázu i v současnosti aktuální, včetně toho (není pravidlem, ale stává se), že vytoužené miminko je poněkud zvláštní, a řešení s tím, kdo se obětuje, zahřeje u srdce milovníky genderové vyváženosti (navíc ten král byl stejně hnusnej). Příběh chlípného krále mi připadal nejstrašidelnější, tam i to chvilkové štěstí bylo založené na lži a dopadlo špatně i to, co se nemuselo dít vůbec. Být znovu mladý si asi přeje aspoň občas každý, kdo se za strašidelného praskání kloubů ráno co ráno bolestivě sbírá z postele, zestárnout po boku milovaného (tak tady je to se zrnkem pochybnosti) partnera, je přání všech zamilovaných. Jako mnohdy jinde, i tady je rozumné být opatrný na svá přání. Král zamilovaný do blechy, držící slovo až k možné smrti své jediné dcery z toho v samotném závěru vychází jako takový roztomilý podivín, jeho dcera zas díky manželství náležitě zmužněla a do dalšího života si odnesla poznatek, že je dobré nikdy neztratit hlavu. Příběhy, jak jsou vyprávěny dětem, mají jasný začátek a konec. Příběhy, jak jsou žity, mají začátek, který je často nepostřehnutelný, protože pramení z mnoha příčin, nemají často ani jasný konec, dokud jde život dál. Ani tady není vysvětleno, proč královský pár nemohl mít děti, kde se vzala sexuální deviace dalšího krále a pomatenost třetího. Věci se prostě dějí. Pro všechny případy, kdyby se věci začaly dít kolem mě, budu mít nůž, sprej proti parazitům a nějaké to srdce pořád po ruce. (29.02.2016)

Tak trochu jiná pohádka, která si díky tomu, že není směrována na děti může dovolit používat aspekty, které jsou jinak "zakázané." Smrt, brutalita, sex, temnota, nahota, nechutnost a tak dále, což není pouze plus,, ale Garrone to byl do pohádkové světa schopen velmi uvěřitelně zakomponovat a vše funguje, tak jak má. Větší problém už pak mám s prolínáním příběhů, asi bych byl za rozdělení filmu na tři části, protože takhle to občas působilo zmateně a nepřehledně. Nejhůř nakonec dopadl příběh královny Salmy Hayek, nechápu to. Nedostalo se mu žádného konce, neměl skoro zápletku, byl vyloženě o ničem a pak prostě zmizel a ke konci se prolínaly jen dva zbylé příběhy. Nejzajímavější byly asi stařeny toužící po mládí, což mi také jako jediné nepřišlé jako vykrádačka známých pohádek, ale znám jen ty české, takže kdo ví... (20.09.2015)

Trochu moc nuceně indie artovka na to abych se u toho fakt bavil, myšlenková hloubka přitom chybí, krom snahy ukázat pohádky "jinak". Nekompromisnost není samospasitelná, a pohádkové téma z toho ještě nedělá automaticky pohádku, takže nemohu si pomoct, ale Kletbu bratří Grimmů od Gilliama mám neporovnatelně radši. A přitom ukazuje tematicky vlastně skoro to samé. 7/10 (09.11.2015)

Obrovské, ale naozaj obrovské fantasy prekvapenie za veľmi dlhú dobu! Garrone vytvoril akúsi netradičnú, bizarnú historicko-fantazijnú fresku, pozostávajúcu z troch príbehov na motívy zbierky rozprávok napísanej okolo r. 1600 v neapolskom jazyku. Prostredníctvom tohto snímku tak máme možnosť ponoriť sa do prečudesného sveta, v ktorom neustále prebieha okázalá manifestácia ľudských citov, inštinktov, krutosti, chtíču... a to veľmi nezvyčajným a bizarným spôsobom. Zároveň sa tu divák dočká aj peknej filozofickej úvahy o rôznych podobách lásky, ktorá si miestami ide až šokujúco otvorenými cestičkami. Možno bizarne ale pritom až jednoducho krásne. Mám taký dojem, že všetky krajne pozitívne a krajne negatívne ľudské vlastnosti či ľudské pocity sa tu Garronemu podarilo divákovi podať ukážkovo ako na zlatej tácke. To všetko s veľkolepou výpravou a precíznym, úchvatným vizuálnym spracovaním. Jednoducho nádhera. Len škoda toho záveru, žiadalo sa mi viac. Myslím, že nie som sám, ktorému sa zdal predčasne ukončený a odbitý. To vie teda nahnevať. 89/100 (08.09.2015)