poster

No Game, No Life (TV seriál)

  • japonský

    ノーゲーム・ノーライフ

  • anglický

    No Game No Life

Animovaný / Dobrodružný / Fantasy / Komedie

Japonsko, 2014, 4 h 48 min (Minutáž: 24 min)

  • Prometheus69
    *****

    Geniální, ale možná až příliš krátké... finální souboj mi přišel vcelku slaboučký, i když geniálně využité MPC.... čekal jsem od bouřlivé krve trochu víc. Nejlepší byl asi slovní fotbal... Vůbec má nejoblíbenější postava.. jednoznačně geniálně perverzní anděl smrti... knihomol na volné noze. :3 rozhodně se těším na druhou serii... která bohužel asi nebude. :](19.3.2016)

  • Mkqp
    ****

    Sjednotím všechny rasy a vyzvu Boha na šachovou partii. Tento cíl zní velice prostě, nicméně cesta k němu je velmi zábavná a zabalena do spousty strategických bitev, které dokáží nadchnout. Škoda jen, že se tvůrci nevyvarovali mírné perverznosti a slabé psychologii postav. SPOILER: Nejpůsobivější byl šachový souboj s figurkami, jenž mají emoce; slovní fotbal, ve kterém ze světa mizí existence věcí, které jsou vyřčeny a v neposlední řadě také reversy u něhož přetvoření jednoho kamene na svou barvu znamená ztrátu jedné protivníkovi vlastnosti až postupně mizí jeho existence.(14.8.2014)

  • Hromino
    ***

    Jak jsem nad seriálem zpočátku ohrnoval nos a divil se, proč je kolem něj takový hype, tak postupem času jsem seznal, že jde o podívanou vcelku fajnovou, která rozhodně není tak pitomá, jak jsem si nejdříve myslel; leč pravdou je, že takové sestře Sory jsem až do konce seriálu nepřišel na jméno, stejně jako jsem do konce nenabyl dojmu, že by hlavní dějová linka byla kdovíjak košatá a pestrá. No Game, No Life je podívanou s velmi kýčovitou kresbou, spoustou duhových barev nejrůznějších odstínů a místy trochu větší dávkou fanservisu a ečči, ovšem světe div se, k duchu seriálu to všechno sedí, nevadí a neruší to pokojné sledování. Soundtrack taktéž, neb právě kombinace rytmické elektronické hudby, dynamického střihu a staccata chytrých dialogů – ovšem trochu jiného ražení než třeba v Bakemonogatari – dodává seriálu na zábavnosti a umožňuje mi přivřít oči nad očividnými nedostatky a neduhy seriálu. Líbí se mi, že hlavnímu hrdinovi propůjčil hlas stejný člověk, jenž zároveň propůjčil hlas hlavní postavě jistého tematicky podobného a silně vyhypovaného anime posledních několika let, ovšem porovnám-li No Game, No Life s anime poslední doby, jež se dotýkaly nějakým způsobem počítačových her a virtuální reality (kromě Sword Art Online ještě třeba Log Horizon), tak přestože jsem všem dal tři hvězdy, tak právě No Game, No Life jsem si z těch tří nejvíce užil a mám z něj asi nejlepší výsledný dojem. Silné 3*. Pokud bude někdy druhá řada, určitě se nebudu zlobit.(26.9.2014)

  • Madsbender
    ****

    Vezmime si myšlienku, alebo skôr počiatočný koncept "hraj, aby si prežil" a zmeňme ho na "hraj, aby si naplno žil". Znie to zaujímavo? Rozhodne to zaujímavé je. No Game, No Life pracuje presne s týmto tak trochu netradičným námetom, keď ústrednú dvojicu hrdinov - súrodencov vhadzuje do sveta, kde, narozdiel od iných anime, venujúcich sa mj. juhokórejskému národnému športu, teda progamingu, nejde o to prežiť, ale "len" prosto a jednoducho žiť - a to práve prostredníctvom hier. Originalite samotného príbehu je podriadená aj zámerne absurdizovaná forma - gýčová pestrofarebná animácia, príjemná hudba a zábavné charaktery, v ktorých sa snúbi inteligencia s infantilnosťou tak, že je to nesmierne zábavné a nuda nehrozí. Vlastne by som aj prijal (a pevne v to dúfam), keby to bolo ešte o niečo pikantnejšie a dôraznejšie vo svojom erotickom podtóne - a je to zrejme prvý krát, čo niečo podobné píšem. Ergo, tak okázalo podliezavý fanservis som už dlho nezažil :-) S touto dvojicou sa proste nestratíte. Body navrch prihadzujem aj za mudrovanie nad životným štýlom, prostredím a svetom (mimochodom veľmi atraktívnym), ktoré vôbec nevyznieva plocho alebo hlúpo - práve naopak, len ešte zosilňuje pocit, že je toto anime skutočne inteligentnejšie, než by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Prvé dve epizódy: 80% P.S.: Vtipné je, že som pred premietaním na Comics Salóne navštívil prednášku o klišé pravidlách v anime a hneď po nej videl tento kúsok, ktorý niektoré z nich mierne porušuje a iné dômyselne využíva a aplikuje perfektným spôsobom. ////////// Nájsť v záplave pásovej produkcie niečo tak osviežujúce sa občas javí takmer nemožné, ale zdanie klame - stačí vedieť, kde hľadať, to mi mnohí potvrdia. V priebehu série som sa dočkal väčšieho zapracovania videoherných princípov do deja (azda najviac v samotnom finále) a premyslenejších stratégií, ale rozhodne tým z humorných prvkov ecchi neodbudlo - práve naopak (pritom však zachovávajú pridruženosť k deju a postavám, takže nie sú hlúpo samoúčelné - skôr mám pocit, že sa práve takýmto seriálom No Game, No Life vysmieva). Ostáva aj rozmanitosť prvkov i samotných hier, ktorá bráni upadnutiu do stereotypu. Zároveň menovite luxusný zvrat na konci 8. epizódy privodil nečakané prehĺbenie neduhov súrodencov v kontakte so spoločnosťou (SPOILER taktiež naviedol na falošnú "psychologickú stopu" a donútil ma fabulovať - a vo výsledku som rád, že to nezabili jednoduchým "všetko je inak, boli to len falošné spomienky" - čím tvorcovia naznačili, že možno nehrajú hry len hrdinovia vo fantasy svete, ale aj samotný seriál s divákmi). V závere sa aj tu dostaví ďalší zaujímavý moment, a to konfrontácia našich drahých hikikomori s - i keď virtuálnym - centrom Tokia. V záverečných dvoch epizódach dosahujú možnosti deja a schopností charakterov svojim spôsobom vrcholu, takže je otázne, či sa ešte v ďalšej sérii dokážu tvorcovia vyšplhať po ich chrbte vyššie. Zároveň však majú svet, postavy i herný motív IMHO potenciál, ktorý na nás ešte naplno nevybalili (čo je ostatne jedna z mojich menších výčitiek). Čo sa týka OST, je žánrovo pestrý a obsahuje množstvo skladieb inšpirovaných staršími i novými hrami (podobne ako niektoré konkrétne scény zo seriálu tiež priamo citujú hry, známe však skôr Japoncom - napr. Sorova námietka proti vymenovaniu Kurami za kráľovnú odkazuje na sériu z prostredia súdnej siene Ace Attorney); opening je tiež kvalitný a za celú dobu som ho preskočil len jediný raz. Z tohto ročnej nádielky zatiaľ prvý kúsok, s ktorým som skutočne spokojný. Snáď to v druhej sezóne nepôjde "do kytek". Poznámka: A napriek množstvu emotívnych momentov to prekvapivo nie je samé onii-chan, onii--chan, onii-chan!!! Palec hore. Prvá séria: 80%(25.9.2014)

  • Soundtrack
    ***

    Má to hodně rysů těch anime, které považuju vyloženě za špatné - klišé postavy, vyústění některých situací by nemohlo uspokojit ani děcko ze školky, místo skutečného hraní her se vlastně všichni jenom vykecávají apod. Díky originalitě se to ale dá celkem v klidu dokoukat, každý díl měl nějaký vtipný moment a některé taktiky byly fakt promyšlené. Některé byly na druhou stranu úplně mimo a pouze o štěstí, přičemž snad v každém dílu uslyšíme, že hraní o štěstí není.(1.8.2014)

  • - Knihovna, ve které žije Jibri, byla inspirována knihovnou kongresu ve Washingtonu D.C. (Harroc)

  • - Anime mělo problémy s plagiátorstvím. Autor No Game No Life pro něj kopíroval kresby jiných autorů. (ShiroNai)

  • - Jméno Avant Heim (létající město rasy Flügelů) znamená „První domov“. (ShiroNai)