No Game, No Life

Nejprve One Punch man....a teď tohle...Originalita už v téhle době moc nefrčí a není ani cílem mainstreamového konzumního publika, které jenom vlhne po filmech jako 50 odstínů čehosi, nebo Revešuntovi. Ale pro nekonzumní publikum tu poměrně často zazáří kometa, která (ne)překvapivě míři z Japonska směrem k nám. Jak to sakra ti kluci šikmoocí dělají, že ať už jde o filmy, seriály, anime, nebo hry, tak dokážou stvořit naprosto originální dílo, které se dnešní filmové době naprosto vymyká. Ano přiznávám, nese to sebou nějaké vedlejší účinky. S japonskou originalitou přichází ruku v ruce japonská infantilnost, úchylnost a totální ujetost, která ovšem tak dobře spolupracuje s geniálními až dokonanými dialogy, že člověk jen sedí, přitrouble se usmívá, často otevře pusu při what the fuck scénách. Co ale je nejultimátnější je logika, kterou jsou vysvětlovány hry, jednotlivé tahy hráčů a celkově rozhovory a motivy, proč jednotlivé postavy jednají jak jednají. Neuvěřitelný. Sfouknul sem to za jedno odpoledne...100%!! (07.09.2017)

Naprostá pecka, tohle mi chybělo. K návratu ke sledování anime jsem si nemohl vybrat lepší anime. Povznesení základních principů her do absurdních a ztřeštěně promyšlených výšin. Ústřední dvojice baví svojí nekompromisní inteligencí při překonávání her a zároveň svými sociálními fóbiemi. Hlavní podmínkou světa ve kterém se dvojice ocitne je se především bavit a to seriál splňuje pro mne dokonale. (17.08.2014)

Geniální, ale možná až příliš krátké... finální souboj mi přišel vcelku slaboučký, i když geniálně využité MPC.... čekal jsem od bouřlivé krve trochu víc. Nejlepší byl asi slovní fotbal... Vůbec má nejoblíbenější postava.. jednoznačně geniálně perverzní anděl smrti... knihomol na volné noze. :3 rozhodně se těším na druhou serii... která bohužel asi nebude. :] (19.03.2016)

Má to hodně rysů těch anime, které považuju vyloženě za špatné - klišé postavy, vyústění některých situací by nemohlo uspokojit ani děcko ze školky, místo skutečného hraní her se vlastně všichni jenom vykecávají apod. Díky originalitě se to ale dá celkem v klidu dokoukat, každý díl měl nějaký vtipný moment a některé taktiky byly fakt promyšlené. Některé byly na druhou stranu úplně mimo a pouze o štěstí, přičemž snad v každém dílu uslyšíme, že hraní o štěstí není. (01.08.2014)

No game no life no toto mi no ako to no povedať pripomínalo dosť Oda Nobuna no yabō a bolo to trochu lepšie (zámerne som použil viac krát no). Zo začiatku máme dve postavy, ktoré tvoria jeden celok, sú týmom. Tieto dve postavy, ale nemajú žiadny ciel chcú sa hlavne baviť a ich zmysel pre povinnosť je takmer nulový. Sora a Shiro sú napriek týmto neduhom veľmi kvalitnou dvojicou. Pravda je to, že najviac zaujmú hry, ktoré hlavný hrdinovia zvádzajú s ostatnými "nepriateľmi". Silný nepriateľ v podstate možno ani neexistuje a táto absencia je občas cítiť. V každom prípade napriek tomu hry a ich úžasná premyslenosť sú najväčším lákadlom No Game, No Life. Ak by som sa sústredil len na túto úžasnú premyslenosť a to ako sa tu využívajú tie hry tak by som tomuto musel dať úžasné hodnotenie. Takéto premyslené ťahy, ako na šachovnici mám rád. Logickosť, matematika a sonda do útrob ľudského chovania a myslenia boli úžasné. Nový svet vyzerá naozaj krásne a ľudia v kráľovstve sa správajú vierohodne. Snaží sa to byť anime v podstate pre každého, aby si tam každý našiel niečo. No Game, No Life teda obsahuje scény trocha šteklivého charakteru a občas treba niečo aj prehrýzť. To ako sa komu páčia jednotlivé šteklivé scény nechám na každého uvážení, ale niekedy sa zachádzalo ďalej ako by sa malo vo vzťahu sestry a brata ... Samozrejme to sa stáva nebudem to tu rozoberať a očierňovať toto dielo pod čiernu zem z dôvodu, že to bolo len minimálne a mierne. Ending by som vyzdvihol z dôvodu, že na neho vplývali napríklad okolnosti v diely tak ho bolo rozumné aj vypočuť a pozrieť. Oplatí sa tomu venovať čas a pozrieť si to. Chcel by som druhú sériu. (15.02.2015)