Bouře nad Asií

3,5   Historická dráma z nemej éry, zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Hoci má film samozrejme silný ideologický náboj (zlý, zlý kapitalista), je nesmierne pôsobivý aj po takmer 100 rokoch. Prekvapilo ma, ako dobre sú nakrútené napríklad bojové scény, pôsobia veľmi moderným dojmom. Musím ešte pochváliť výbornú hudbu od Timothy Brocka (1997), veľmi citlivo reagujúca na obraz. (17.08.2021)

Tento film som si spoločne s Dovženkovou Zemou vyhliadol ako akýsi tématický dvojfilm, ktorý si pozriem v priebehu dvoch dní. Rovnaká doba, krajina pôvodu, socialistická propaganda. Mám pocit, že nemohli byť rozdielnejšie. Zatiaľ čo Zem je pri svojej krátkej stopáži ťažkopádna, plná dlhých detailných záberov tvárí a symbolov (v dobrom zmysle slova), Búrka je klasická filmová zábava s jasnou zápletkou, sympatickým hlavným hrdinom a jednoduchou, až neviditeľnou filmovou rečou. Film sa ženie vpred (aj vyše dvojhodinová verzia, ktorú som videl), že si ani nebudete všímať čas a zabudnete aj na silnú propagandu. Najzábavnejšia je scéna inaugurácie nového prevteleného lámu bez ohľadu nato, či si režisér z rituálu robí tendenčnú srandu, alebo nie. Kamera je po celý čas statická, dokonca aj pri záverečnej montáži a bojových scénach. Zaujme exotickými lokáciami a nevedomcov, ako ja, aj historickými faktami typu: v roku 1918 bojovali v Mongolsku partyzáni proti britskej armáde. (26.03.2013)

Vsevolod Pudovkin, dnes již poněkud upozaděný tvůrce sovětské montážní školy, natočil své stěžejní dílo Bouři nad Asií, popř. také Potomka Čingischána, v roce 1928. Nechce se věřit, že film letos slaví již 95 let od svého vzniku. Vyprávění obrazem a dynamickou montáží má stále svou platnost i účinek na diváka. Pudovkinův přístup je zase o něco odlišnější od toho Ejzenštejnova či Dovženkova, ale fascinace výsledkem zůstává ve všech třech případech stejná. Bouře nad Asií, leč se jedná o historickou fikci, překvapuje zejména výbornou dramatickou strukturou, proměnou žánrů i stylů napříč svou stopáží, avšak také něčím, co filmy Ejzenštejnovy postrádají; tedy silného individuálního hrdinu (v úžasném podání Valerije Inkižinova). (01.08.2023)

Pudovkin je opět režisér, kterého je třeba nakoukat. Patří mezi klasiku světového filmu. Nijak jsem se na Bouři nad Asií netěšila, navíc délka dvě hodiny u němého filmu dává často zabrat, ale nebylo to tak "hrozné". Film nebyl bůhví jak skvělý, ale ani nudný a špatný. Příběh celkem chytne. Prostě další klasika, kterou dneska člověk oceňuje především proto, že je to klasika. (15.06.2013)

Dějově to rozhodně není ono a film mě neměl čím chytnout. Je to spíše obrazový film, složený s jednotlivých scének, které jsou neuměle pospojovány a pro jistotu vysvětlovány. Postavy nejsou z těch, které si zamilujete, snad i proto, že většina z nich nehraje, prostě jsou jen snímáni. Příběh sám o sobě je docela zajímavý, ale takto podaný mě nenadchnul. (15.07.2014)