Reklama

Reklama

V žáru slunce

  • Brazílie Abril Despedaçado (více)

Obsahy(1)

Krev se prý dá smýt pouze krví… Režisér a scenárista Walter Salles se stal nejlepší devizou brazilské kinematografie na přelomu tisíciletí. Velkého mezinárodního uznání se dostalo především jeho Hlavnímu nádraží z roku 1998, z dalších uveďme např. filmy Motocyklové deníky (2004), road movie o mladém Che Guevarovi, či adaptaci stěžejní knihy beatnické generace Na cestě (2012). Snímek Pod spalujícím sluncem natočil Salles v roce 2001 podle vlastního scénáře (a podle románu Ismaila Kadarého, odehrávajícího se ovšem v Albánii). Na nehostinném brazilském venkově na počátku 20. století, v izolaci od světa, přežívají dvě farmářské rodiny, které spojuje kromě dřiny jediné – generace přetrvávající krevní msta. Letitý boj o půdu si pravidelně vybírá svou nesmyslnou daň: oko za oko, syn za syna. Teď je řada na Tonhovi, kterému se však čekat na smrt vůbec nechce. Ve svých dvaceti zná ze života a světa jen každodenní, každoroční otročinu a cestu se surovým cukrem do města ke kupci. Navíc jej i jeho malého bratra ovlivní setkání s potulnými umělci, zejména s krásnou Clarou, která – i když už projela kus světa – má s Tonhem podobný osud: i ona je nucena dodržovat stanovený řád, šlapat v kruhu, podobně jako dobytek u lisu na farmě Tonhova otce... Sugestivní film, jehož tragický a současně osvobozující příběh umocňuje výtvarná kamera (Walter Carvalho, mnohokrát oceněný – včetně zmíněného Sallesova filmu Hlavní nádraží) a herecké výkony (především pak malého představitele Tonhova bratra). Nominován a oceněn na řadě filmových festivalů (Havana, Benátky…) (Česká televize)

(více)

Recenze (63)

genetique 

všechny recenze uživatele

Takýchto príbehov sa v krajinách, pre ktoré sú typické odohralo určite veľa, no pre diváka nechápajúceho alebo nevedomého si podobných situácií je to ako rana dýkou. Takže k mentalite sa vyjadrovať nebudem, ostáva len dúfať, že takéhoto niečoho je čím ďalej menej. O to krajší je príbeh plný opozít a kontrastov. Láska-pomsta, smútok-radosť. To stačí na rozvinutie chytľavej drámy, ktorá za pomerne krátky čas sa dokáže prehrýzť do citového centra diváka. Aspoň mňa určite. 85%. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Tak tenhle kousek mě jednoduše dostal - svou kamerou a atmosférou, která ve mě doznívala ještě hodně dlouho. Velmi pomalý film s minimem dialogů, kdy příběh promlouvá obrazy krajiny spalované slunečním žárem, detaily zachycujícími pot na lidské tváři či emocemi, které hrdinům čiší z očí. Mé druhé setkání s Walterem Sallesem po jeho slavném Hlavním nádraží. Ten chlap opravdu umí. Celkový dojem :95 %. Tragický film o neschopnosti vymanit se z nesmyslných tradic a slepé poslušnosti k patriarchovi svého rodu. ()

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

Postavy sa ocitajú v situáciách, v akých by som sa nikdy ocitnúť nechcel, žijú v dobe, v ktorej by som žiť nechcel a na mieste, z ktorého by som zutekal. Priznávam, chyba je čisto na mojej strane, nedokázal som tak do filmu a jeho duše, a že ju teda má veľkú, preniknúť. Niektoré silné scény ale zostanú v mysli dlhšie. ()

Angerr 

všechny recenze uživatele

Brazilský film, který se odehrává počátkem 20. století na venkovské samotě v Brazílii, kde spolu dvě rodiny po léta bojují o lán půdy. Boj má charakter krevní msty - jedna rodina zabije člena druhé, a její potomek má za úkol v určeném čase jeho smrt pomstít. Je to bludný kruh, zároveň ale posvátná tradice. S příchodem dvacátého století se ale mění i tento zapadlý venkov, potomci cítí, že tradice jejich otců se jich už přestávají týkat a touží se podívat do světa, ne být celý život připoutáni k půdě. Otcové to vidí a bezvýchodnost jejich situace je to, co je na tomto filmu skutečně smutné. 7/10 ()

Galerie (13)

Reklama

Reklama