Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Když vám ujede poslední vlak, najděte si někoho, koho můžete milovat! Brazilský Kolja se jmenuje Josué aneb road movie k věčným pravdám.  Bývalá učitelka Dora si přivydělává jako příležitostná písařka na hlavním nádraží v Rio de Janeiru. Jejíma rukama projdou denně desítky dopisů, o jejichž napsání ji žádají lidé, kteří neumějí psát. Jednoho dne ji jedna zákaznice požádá, aby napsala dopis jejímu manželovi a otci chlapce, jehož má s sebou. Chvíli poté se stane Dora svědkem nehody: tuto ženu srazí auto a její synek zůstane na ulici sám. Chlapec se několik dní potuluje po nádraží, až se ho Dora nakonec ujme. Hodlá si přivydělat tím, že ho postoupí pokoutní agentuře obstarávající děti k adopci. Později však pocítí výčitky svědomí, unese chlapce z bytu překupníků a podstoupí s ním cestu za jeho pravým otcem. Ani Dora, ani chlapec nejsou zpočátku nadšeni jeden druhým, ale dlouhé a náročné putování postupně odbourává jejich předsudky a mezi oběma se začíná vytvářet pevné citové pouto... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (35)

kaylin 

všechny recenze uživatele

Takový hezký, lidský příběh o tom, jak to může dopadnout, když se shodou náhod dostane malý chlapec k někomu, koho vůbec nezná a kdo se mu nelíbí, ale s kým musí strávit nějakou tu dobu. Jasně, dost to připomíná "Kolju", ale tady bych asi nějakou zásadní inspiraci nehledal. Prostě z toho vzešel výborný film na podobné téma. ()

jerrik7 

všechny recenze uživatele

Tenhle film mne velmi zaujal. Možná banální příběh? Možná naivní pohled na problémy třetího světa? Možná. Ale byl to každým coulem pohled na jinou kulturu, jiné lidi. Evropských, amerických, australských a mnoho jiných filmů jsem už viděl hodně. Jihoamerické filmy člověk vidí zřídka. Tenhle se rozhodně povedl. ()

Reklama

markotter 

všechny recenze uživatele

Road movie, ve kterým hraje 60 letá unavená bába? To si asi těžko dovedem představit. A přesto Hlavní nádraží road movie je - a dobré. Dora a kluk k sobě výborně jdou a je fakt zábava je při jejich dobrodružstvích pozorovat. Člověk jim přeje, aby se jim povedlo dostat ve zdraví do cíle a také pohled na Brazílii všedních dnů bez pozlátka karnevalu v Riu je pro našince, který si furt stěžuje, co má a nemá, hodně zajímavý. ()

Terminus 

všechny recenze uživatele

Hlavní nádraží je příběhem takřka archetypální nesourodé dvojice – malého nedůvěřivého dítěte, jehož nedůvěra je časem obměkčena, a starší nevrlé osoby, jež se ukáže býti mnohem „lidštější“. Známe to třeba z (Cassavetesovy i Lumetovy) Glorie. Anebo tak trochu i z Kolji. I v příběhu roztomile hubatého Josuy, jemuž tragicky zahyne matka, a postarší lživé, ale očividně dobrosrdečné Dory, jejíž jedinou společnicí je kamarádka Irena, je nám jasné, že ke sblížení nesourodé dvojice dojde. Film Waltera Sallese však vedle poněkud sentimentálního příběhu nabízí i možnost k zamyšlením takřka osudovým – jak důležité jsou životní jistoty a jak snadné je o ně přijít, jak neočekávaná jsou setkání a rozchody, jak intimní příběhy nabízí anonymně uniformní lidská sídla... ()

zette 

všechny recenze uživatele

Ve vsech smerech krasny film, kteremu nemam co vytknout. Verohodnost pribehu jsem dal stranou a uzil si skoro dve hodiny zabavne, misty trpke jizdy dvou cizich lidi. Kazdy zaber, kazdy pouzity brazilsky kout ma ve filmu sve misto. Hezka kamera, hudba a predevsim skvely herecky vykon Fernandy Montenegro dela z tohoto filmu uzasny divacky zazitek! ()

Galerie (32)

Reklama

Reklama