Jen my víme kde

Ono k tomu bohužel není moc co říct. Je úžasné, že se zahraniční produkce rozhodla zvolit pro vyprávění svého příběhu naše hlavní město, a že Praha opravdu hraje výraznou roli. Nicméně to nedokáže zastínit hlavní problémy snímku, a těch je hodně. Tím nejsmutnější je, že Somewhere Only We Know nefunguje jako kvalitní romantika. Historická linie selhává na naprostém nevystižení jiskry mezi hlavní dvojicí, ta moderní k tomu zase používá příliš naivní prostředky. Herecké obsazení je slabé, díky čemuž jsou jen pramálo věrohodné jakékoliv emoce. Navíc je velmi těžké vytvořit si k postavám vztah a jakkoli se nad jejich dojímat či jiným způsobem film prožívat. To samozřejmě ztěžují i prostoduché dialogy pronášené různými anglickými přízvuky. Snaha přidat příběhu dynamičnost a vykřesat emoce i z některých obyčejných scén pak zase snímku přináší až bizarní nádech. Asi nejlepším příkladem je telefonát následující po rozhovoru se stařenkou v kavárně, kdy Peng Zeyang nezvedá telefon a následuje šílená střihová koláž zprostředkující hrdinčinu hysterii. Somewhere Only We Know i přes svou profesionální a čistou vizuální stránku působí nečekaně amatérsky i díky maličkostem, které štáb prostě nechtěl (a čínskému publiku samozřejmě uniknou) řešit, jízdenky od českých drah koupené v padesátých letech, které zmiňuje Karmin, jsou toho báječným příkladem. Na druhou stranu se díky tomu pro české diváky stává film zhlédnutelným a řadícím se do ranku „tak špatné, až vtipné“. (12.05.2015)

Reklama na Prahu pro čínské turistické kanceláře. Pro české publikum je to spíš komedie plná absurdit (nejvíc mě pobavil vlakový lístek do Číny s relací Praha Strašnice - Český Šternberk), ale čínský divák asi brečí celou dobu nad několika souběžnými romantickými liniemi (z nichž by se jedna - retrospektiva z čtyřicátých let - klidně mohla úplně vystřihnout). Taky je to zajímavá sonda do života cizinců žijících v Čechách. (08.05.2015)

Snažil jsem se být shovívavý, ale tohle je čínská telenovela, která je zajímavá pro nsá opravdu pouze tím, že se natáčela v Praze, což není u zahraničních filmů zas tak časté. Nemůžu říct, že by mi ten film vyloženě vadil, ale pokud ho mám hodnotit, tak to jinak nejde. Patetické hraní na city hlavně přes příběh babičky, možná kdyby vyškrtly to, mohl to být průměrný příběh na 2-3 hvězdičky, ale tohle mi vadilo a rušilo mě. A to jak starý český babičky mluví plynně anglicky nebudu ani komentovat, ale to samozřejmě nelze hodnotit. (27.01.2016)

Jen my víme kde je příběh velmi košatý, dojemný, krásně natočený, ale nemůžu si pomoct, připadá mi to jako 100 minut o lidské idiocii. Ti mladí se tam chovají jako hovada, ti staří taky, ale tam se to očekávalo kvůli odlišným kulturám. Jinak hezká kulisa Prahy. Taky bych z platu servírky chtěl bydlet v 4+1 kousek od Staromáku. Jo, a jak tu ostatní zmiňují lístek do Číny za 10 Kčs, to bych jel hned. (08.06.2016)

Pro mne je tento film až moc podhodnocený. Líbila se mi postava babičky a bylo dobře, že ji filmaři dali prostor. Jinak přiznám se bez mučení, že jsem chtěla tento film vidět už dávno hlavně díky Wu Yi Fanovi (je tam nádher...). Ale i tak jsem se od něj dokázala odtrhnout a vnímat film. Ten mi přišel malinko naivní až bych to přirovnala k oblíbenkyni dnešní TV Lindě Lindstrom. Film, ale nepůsobí špatně a určitě nelituji, že jsem se do něj po třech letech konečně pustila. (24.08.2017)