Šťastni spolu

Některé filmy člověk musí vidět ve správnou dobu. Tak mi snímek, který jsem kdysi ve špatném rozpoložení vypnula, nemizí z hlavy. Nevěřím tomu, že by tento příběh, který vlastně neměl ve scénáři jasně ukotvenou strukturu, a který Wong Kar-wai upravoval za pochodu, někdo natočil a zahrál lépe. Dnes, když vím, že ten suicidní opar, který vyzařuje Leslie Cheung, byl skutečný, když vím, že byl bisexuál... a navrch po zhlédnutí dokumentu "Buenos Aires Zero Degree" o podmínkách nátáčení filmu v Argentině, je dopad "Šťastných spolu" na mě maximální. (10.06.2010)

Onu první scénu jsem tak trochu prosral, bo jsem si šel zrovna do ledničky pro piváka - ale i tak, myslím, se to dalo vydržet - není moc dlouhá - to už mi přišly odpudivější ty tanečky někde v půlce filmu. No a jinak.. asi jsem divák nenáročný na děj (anebo jsem po Stvořeni pro lásku už věděl, co mám čekat) - přišlo mi to zaplněné tak akorát. Naopak bych ocenil to množství prostoru, které nám tvůrci nechávají pro vlastní rozjímání nad tématy, kterých je zde nečekaně mnoho (i když jen lehce nadhozených). Pokud chcete natočit film o vztahu, neporozumění a žárlivosti, prostě se na tyhle momenty musíte soustředit - a pro mnoho diváků prostě záživné nejsou a nebudou. A pokud se na ústřední dvojici nedívají prostě jako na dva "zamilované", ale jako na "dvě zamilované buzny", nastane při recepci toho snímku jistě jakýsi problém.. Já jsem se sice s žádnou z postav neidentifikoval, ale problém s vnímáním emocí jsem neměl. Jinak co se režie, kamery, hereckých výkonů a hudby týče - paráda. Jak se sám režisér vyjádřil, je ovlivněn Godardem a Caraxem - a u tohoto filmu je to dost znát. (08.06.2007)

Happy Together sa môže pochváliť otvorenosťou a v určitom smere úprimnosťou akou sa zaoberá vo vzťahu dvoch homosexuálov. Čo sa ale týka typického štýlu Wong Kar - Waia tak ten je tu prítomný naozaj minimálne. Film je podaní minimalisticky ale ako to už býva u Waiových filmov je tu použitých až príliš veľa strihov aby to bolo skutočne minimalistické. Hlavný predstavitelia homosexuálneho páru sú jednými zo svetlých bodov tohto filmu. Aj Cheung aj Leung podávajú jeden z najlepších výkonov svojej kariéry. Rovnako ako o pár rokov Ledger a Gyllenhaal. Film plynie v pomalom tempe a ukazuje nám postupný rozpad vzťahu, ktorý od začiatku pôsobil deštruktívne aj keď aj ten vzťah obsahuje niekoľko krásnych a emocionálne silných momentov. Netvrdím že je to zlý film. Čakal som ale niečo iné. Niečo vizuálne úchvatnejšie ako som u tohto režiséra zvyknutý. Lebo samotný príbeh a silné postavy aj keď ich považujem za základ, mi tentokrát akosi nestačili. (19.12.2010)

Kar-wai Wong miluje Godarda. V Happy Together to nejde nepoznat. Zvlášť díky pohybům kamery a ostrých střihů, které jsou profesionální. U In the Mood for Love jsem psal, že Wong je skutečný vizuální mág, který se obejde bez zelených pláten a dokáže z typických barev města vykouzlit něco nevšedního, magicky pohlcujícího. Zde je vizuální stránka snad nejlepší ze všech jeho filmů (pokud nepočítám 2046). Zpomalené záběry, lampy, kouře, sluneční paprsky, odrážející světla aut, barevné oblečení, závěsy, vodopád, ale dokonce i krev. Homosexuální téma, které není nijak extra homosexuální (pokud opomenu dvě scény, kterých by se bála i Zkrocená hora či Single man), obsahuje pocity, které občasně mívám i já. Hlavní herecká dvojice je na jedničku s hvězdičkou, zvlášť Tony Leung Chiu Wai (Wongův dvorní herec) jako Lai , kterého považuji za jednoho z nejcharismatičtějších a nejlepších herců, které jsem měl tu čest ve filmech potkat, nejenom v těch asijských. Soundtrack, jak je u filmů Kar -wai Wonga zvykem, je chytlavý a špičkově podkresluje atmosféru filmu. Nízkému hodnocení nerozumím, ale věřím, že popcornový hateři dávali odpad z principu homosexuálního tématu, což už ale hraničí se silným nevkusem. __ Po druhé projekci jsem si jist, že se jedná o jeden z nejlepších snímků, které jsem viděl. Doporučuji v Bluray. (08.02.2012)

Wong tradične ako ho poznáme: perfektná hra farieb a rozpolteného tieňopriestoru na poli zápletky mileneckého vzťahu a zároveň ostrá asymbióza konvenčného rozprávania a experimentálnej práci s mizanscénou. Samotný konflikt postáv a postupná vyprázdnenosť z dôvodov neznámych prirodzene kulminujú s narastajúcim smútkom, ktorý ich podobensky odvádza za hranou akejkoľvek zlúčiteľnosti. Wong je práve v oných, vizuálných a retrogradných postupoch pri reflexii 3 úrovní času a priestoru najpodmanivejší, s čím sa s tebou Pali (Scarpoul) tuná rozchádzam. Pôsobivé líčenie hereckej odosobnenosti je samozrejme kľúčovým bodom elementárnej presvedčivosti námetu, ale vnímam, že miera zhutnenosti a tajomstiev z parciálneho vzťahu začínajú a končia v Doylevom majstrovskom oku, ktorý zaznamenáva krásu i smog, denné i umelo nočné svetlá Buenos Aires, prípadne Hong-Kongu. V obsahovej aprobácii až tak spokojný nie som, čo ale neznamená, že príbeh svojou extravaganciou a ignoráciou prirodzených zásad sa nebojí zájsť za roh autocenzúrnej korektnosti....... Po zrelšej úvahe predsa len zvýšim svoje pôvodné hodnotenie. (04.04.2017)