Chungking Express

Je to veľmi dobrá romanticky ladená umelecká dráma od Wong Kar-Waia. Má celkom dobrý príbeh o dvojici policajtov, ktorých opustili ich priateľky, s čím sa len ťažko zmierujú a tak zatiaľ čo mladší z nich nutne túži po láske a zatúži po miestnej tajomnej žene, ten skúsenejší sa spriatelí s pracovníčkou bufetu, ktorá to celé berie po svojom. So spracovaním som veľmi spokojný, film je prakticky rozdelený na dve po sebe idúce poviedky, ktoré sa odohrávajú približne v tom istom priestore, ale inak toho majú spoločného len veľmi málo a tak sa vlastne dajú brať aj úplne samostatne. V tej prvej si ma obe postavy moc nezískali, aj keď tá tajomná žena predsa len mala potenciál, ktorý mi ale neprišiel práve najlepšie využitý, ale zase ma zaujalo prostredie, páči sa mi tu pár nápadov, napríklad to zháňanie jedla tesne pred koncom dátumu spotreby a hlavne tá špecifická režisérova poetika to príjemne osviežuje a tak sa aj k tejto časti staviam dosť kladne. Ale dá druhá, dlhšia je konečne tým pravým, o nejaký dej tu ani moc nejde, ale obe postavy sú výborne podané a tak si ma už po chvíli získali a aj na ten ich netradičný vzťah sa pozerá skvelo, všetky klady z predchádzajúcej poviedky nielen zostali, ale sa aj vylepšili, hlavne to prostredie a poetika mi prišli ešte atraktívnejšie, k tomu niekoľko nezabudnuteľných scén, hlavne tie doplnené o pekné pesničky, nechýba ani štipka príjemného humoru, toto sa mi už skutočne páčilo. Herecké obsadenie je výborné, skvelý Tony Leung Chiu Wai, sympatická Faye Wong, ale aj Takeshi Kaneshiro a Brigitte Lin. Réžia a technická stránka sú perfektné, príjemný vizuál, skvelá atmosféra a niektoré scény majú úžasné čaro, Wong Kar-Wai tu predviedol jeden zo svojich najlepších výkonov. A k tomu zaujímavý výber pesničiek, hlavne upravená verzia Dreams od The Cranberries, ale aj California Dreamin. Škoda, že tá prvá poviedka celkovú úroveň znižuje, ale tá druhá je už výborná a kvôli nej sa to oplatí pozrieť aj viackrát. 80% (11.10.2013)

Mladší sestra / bratr (cokoliv je vám bližší) následujícího "Kar-Waie", a sice Fallen Angels. Ano, oba filmy mají mnoho společných jmenovatelů; např. podobný způsob natočení, několik stejných exteriérů, interiérů či motivů (prošlý ananas, scény s fastfoodem, bar / jukebox, totožná banka, postava letušky, procházející Indové...). Že by výsledek natáčení v přibližně stejné době? Chungking Express je však mírně odlehčenější, jedna příběhová linka sice vykazuje jistou dramatičnost, ale ta další... vás pohladí (byť v obou jsou jemné tóny melancholie). Romantika je zde hmatatelná a Kar-Wai s ní umí pracovat stejně jako s ženskou krásou (a ve výběru je stejně neomylný jako třeba Lynch). Stejně jako u Fallen Angels nezáleží na nějakém hlubokém poznání příběhu, resp. nezáleží na složitosti příběhové koncepce. Vše je tedy docela prosté (zvláště v druhé půlce), ale nechybí ani cit pro nedořečenost i moment překvapení. A věřím, že i ta asijská obdoba Dreams od Cranberries (jako kdyby čínský cover "berlínského" Take My Breath Away v režisérově debutu byl málo), všudypřítomní Mamas and Papas i filozofická moudra ("Když pláče člověk, je třeba kapesníku... když pláče byt, je s tím spousta práce.") pro vás nakonec budou potěšením. Já se sledováním bavil a bezchybný závěr s letenkou vše jen podtrhl. │90% (05.11.2007)

Opätovne pozerať Wongové filmy s odstupom rokov je ako milovanie s tou istou ženou vášho srdca po dlhom období -> v pamäti máte každú krivku jej tela, každý vzdych v láskavom objatí vášne ... a predsa náhle zistíte, že i keď vo vašich rukách leží stále rovnaký diamant, "zrazu" žiari ešte krajšími a plnšími farbami, ponúkajúc nové, vzájomne ďaleko viac obohacujúce chvíľe ako dávne mesiace dozadu... . (22.06.2006)

Zajímavý snímek u kterého mi trochu vadí roztříštěnost obou jeho částí. Navíc první by se dala využít i lépe, než využita je. Film zaujme rozhodně vizuálním zpracováním, množstvím rozhovorů o ničem a strachem se dostat člověku někam blíž k srdci. Scéna z Amélie, tedy spíše odsud je vtipná, i když ta Améliovská mi přirostla k serdci více. Ale tak toto je přeci jen originál, možná... (08.09.2008)

Chungking Express je víc než film. Je to doba. Devadesátky v Hongkongu budou navždy definovány naprostou uměleckou volností, ale i implicitním napětím z neodvratného předání do čínských rukou. Přesto, nebo právě proto, byly filmařsky opojnou dobou na zobrazení městského odcizení a osamělosti lidí, kterým štěstí vždy těsně proteče mezi prsty. A v tom není nikdo povolanější než WKW – vizuální virtuóz a král atmosféry, vždy záhadně balancující mezi ospalostí a neskutečnou energií. Za zády s neméně bombastickým kameramanem Christopherem Doylem, mistrem odpoutanosti a metropolitních neonů, s neoddiskutovatelnou zásluhou na ikoničnosti nadčasového, přesto tak ohromně devadesátkového looku, který si pro sebe WKW vypěstoval. Pomník doby, kdy bylo možné všechno, ale přesto z nich nejvíc vystupovala romance za pár šupů o minimální produkční náročnosti. Zároveň nádherná připomínka skutečnosti, že navzdory nevábným osudům mnoha milovaných filmových sérií, které se zkrátka táhly příliš dlouho nebo postupně vyhnily v korporátní atrakci, některé filmy zůstávají perfektně zmražené v čase, jako univerzálně přístupná vzpomínka, na kterou se vždycky můžete spolehnout. A osobně jsem nikdy neviděl silnější důkaz, že cestování v čase je možné. (09.06.2021)