Wang Jiao ka men

Po zmateném začátku je film čím dál zajímavější, ale ani přesto to není nijak extra dobrý film. Spousta postav jsou téměř karikatury a jednají naprosto idiotsky. Další problém bude asi v tom, že jsem očekával něco úplně jiného. Místo poetického příběhu o lásce jsem polovinu filmu koukal na špatnou kopii Johna Woo, což mě dost zaskočilo. Díky bohu hrají ústřední pár Andy Lau a Maggie Cheung, kteří zachraňují, co se dá. (29.09.2006)

Gangsterskej debut Kar-wai Wonga, kterej rozhodně neni špatnej, ale zároveň tomu do kvalitní gangsterky strašně moc chybí, bylo celkem zřejmý, že Wong akci nemá rozhodně tak v krvi jako například Woo a jeho roztřesený a nepřehledný záběry na mě moc velkej dojem neudělaly, za to ale milostná vsuvka mezi Lauem a Maggie Cheung byla opoznání líp natočená, nicméně mi přišlo, že byla tak trošku odtržená od zbytku filmu, jako by to k tomu ani nepatřilo, takže mi to spíš vychází jako slepenec několika dobrých scén, ale jako celek nic moc. (04.09.2009)

Hongkongské podsvětí... Násilí... Láska... Ve figurách aby se Budha vyznal. Po půl hodině pořádně nevíte o čem to vlastně celé je. No což, na asijskou mentalitu si musí evropský divák pomalu zvykat. Pakliže ho to ovšem nepřestane dříve či později bavit. Na druhou stranu nelze Kar-wai Wongovi upřít nesporné režiserské kvality. Leč ani jeho pozdější díla (2046) mě nikterak výrazně nepřesvědčila, že bych si měl právě jeho zařadit na žebříček svých oblíbených filmových tvůrců. (27.03.2006)

Jaká je tedy Wongova prvotina? - je to překvapivě vyzrálý film, i když Wongův originální styl je zde jenom v zárodcích. Wong gok ka moon ještě není úplně "artový", zapadá do žánrů akční triller, nejspíš je dost ovlivněný Johnem Wuem - to ale vůbec neznamená že je banální. Celkově má realističtější charakter, je zde méně vizuální stylizace, než v pozdějších filmech, postavy nejsou tolik opředeny magickou aurou - maldý Andy Lau ale samo sebou oplývá osobním kouzlem. Tento film, myslím, osloví každého, nejen Wongovy fanoušky. (09.08.2011)

Prvotina Kar-Wai Wonga je do jisté míry esencí toho, co na východoasijských filmech mám a nemám rád. Opusťme velkolepé opusy točené z velké míry pro západní publikum (Hrdina, Tygr a drak, Stvořeni pro lásku), protože ty náš pohled zkreslují. As Tears Go By má neoriginální, šablonovitý příběh a patetické vyústění. Projevuje se v něm absolutní necitlivost pokud jde o výběr hudby. Někdo by mohl namítnout, že synťáková doba v osmdesátých letech ovládala celý svět a že už to dnes vypadá jinak. Na to odpovídám: pusťte si téměř libovolný korejský romantický film posledních let (např. Scent of Chrysanthemums). Uslyšíte prakticky to samé. Ústřední herci (a to mám Laua i Maggie Cheung rád) neuvěřitelným způsobem přehrávají, protože vládne jakýsi podivný konsensus, že velké city musí mít velké projevy (z toho se naštěstí Wong i Kim Ki-Duk poučili). Zdůrazňování importu západního životního stylu (neboli nevkusu osmdesátkové dekády) je tu exponováno natolik, že jsem poznával některé druhy nábytku z těsně porevoluční doby. Jakoby asijská spirituální tradice patřila minulosti a tedy pouze do dobových eposů jako je výše zmíněný Hrdina. Toliko k tomu, co na asijských filmech nemusím a čím se vzdalují jakémukoli diváckému požitku. Proč tedy ty tři hvězdy? Wong Kar Wai svůj rukopis nezapře ani na tak ranném díle. Výtvarná stránka filmu je fascinující minimáně pro vědomí, co z ní za deset let vyroste. Pro tohle stojí za to Jak přicházejí slzy vidět. (12.11.2011)