Skinheads (E07)

Co mě už u několikátého dílu docela zarazilo je, jak je plno "kmenů" zajímavých, ale jak jeho členi nemají prakticky co říci. Každé druhé vyjádření.. chci ukázat, že nejsme jako fašouni.. víc už toho moc nezazní, jen takový balast vyplňující prázdný prostor. To není výtka k tvůrcům, spíš jenom návod k zamyšlení jestli mají "kmeny" co říci.. (16.04.2015)

Tohle patří k tomu nejlepšímu (zatím) z kmenů, téma je tu výborně uchopeno a snad poprvé se tady podařilo uchopit jak komunitu, tak avizovaný koncept (kdy se v dokumentu objevuje jak relativní nováček i dlouholetý vyznavač) a navíc je to doplněno výborným zpracováním, kde jsou zpomalovačky dotvářející atmosféru (v jiných dílech jsou také, ale zoufale tam nefungují) a stejně tak je sympatické ponechání režisérových otázek zpoza kamery (což se může zdát jako hloupost, ale ono to v mnoha dokumentech dost chybí a dává možnost mnoha nepřesným interpretacím). (29.05.2015)

Tak tento díl zůstal dost za mým očekáváním. Sice se tu mluví o tom, že Skinheads nejsou jen rasisti, rádi poslouchají černou hudbu, atd…,ale ve finále se stejně moc zajímavého o této „subkultuře „nedozvíme. Nemám holé lebky nějak extra v lásce a určitě se to po tomhle díle nezmění. Každopádně mají chlapci velmi „zajímavé“ přezdívky – Nechtěl bych…!!! (27.04.2015)

Sčasti predstavenie skínov, no najmä ich obrana. Obrana v mene potreby dokázať svetu, že: "My, skinheadi, nie sme žiadni náckovia! Ani fašisti!" Definujú sa zhruba takto: nosíme martensky (originálna vysoká šnurovacia kožená obuv so špeciálnou podrážkou), tielka, máme na koleno vyholené hlavy, symbolické tetovania po tele, svaly, celá naša kultúra je veľmi drsná - hocikedy sa pobijeme. Neznášame fízlov, tvoríme jadro ultrafans futbalu a často k sebe túlime spotené, svalnaté, polonahé mužské telá. Pôsobíme jeden ako druhý. Uniforma nás spája, rovnako aj hlučná hudba. Ak sa nám zdarí byť otcami, trošinku vymäkneme. Tieto znaky a správanie skínov sú pomerne dobre známe. Priamo nepoukazujú na ideologické zafarbenie (sklony k uniformite, holým zostrihom a úcta k lídrom sú len náznaky). Vyslovene otravne v dokumente pôsobili predely so spomalenými nemými zábermi a hlučnou gitarovou znelkou. Len hlavné chýbalo. To, čo je spôsobilé určiť ich úprimný postoj vo vzťahu k rasizmu (tvoriaceho os nacizmu) a k iným témam (definujúcim fašizmus). Napríklad odpoveď na otázky, aký je vzťah účinkujúcich vo filme k Cigáňom, Vietnamcom, k prisťahovalectvu, k demokratickému zriadeniu, k otázke vodcovstva, k zavedeniu stavovského zriadenia, k militarizácii k nacionalizmu a k telesne postihnutým. Toto hlavné sa z filmu, ktorý mal ukázať, že skinheadi nie sú nacisti, divák nedozvie. (16.04.2015)

Zatím nejpřirozenější a pro většinovou společnost svým významem nejsmysluplnější díl cyklu. A i když se v jádru ukázalo, že skuteční skinheads, kromě toho že nejsou nacisti, nemají světu vlastně vůbec co říci, tak jenom to vyvrácení hromady předsudků, které jim od doby Orlíku byly nakydány na hlavu, má hodnotu dalších 100 minut filmařsky atraktivnějších záběrů. I když.....ono několik minut zmiňovaných filmařsky atraktivnějších záběrů na úkor zpomalených pohledů na tančící nebo fandící "holohlavce" by přece jenom celkovému obrazu pomohlo. Za největší devízu lze považovat účast dvou person tuzemského hnutí, které pražské skins rozdělují na „buqičákovce“ a „červeňáky“ a to praktikující encyklopedii Vláďu Červeného a respektovanou postavičku Buqičáka, jejichž přítomnost dává zapomenout na hluchá místa, které jsou otravnými mouchami celého cyklu. (26.05.2015)