Skinheads (E07)

Na tomto dílu je jasně patrné, že kvalita pořadu se plně odvíjí od kvality zástupců dané subkultury, které se podaří tvůrcům sehnat. Mladí skinheadi ze sebe sypou jen "vole, vole", ale ti starší už umí nahlédnout na sebe i ostatní členy skins s příjemným nadhledem a snad i rozumem. Dobře se to poslouchá, tenhle díl patří mezi ty nejzajímavější. Jeho největším přínosem je určitě demýtizace skinheads od rasismu, nacismu, Landy... :) 7/10 (21.06.2015)

Pro mě zatím nejlépe zpracovaná sonda do určité skupiny - Kmene. Pravděpodobně poprvé na veřejné televizi v ČR zazněla pravá definice kultury skinheads. Jak zde bylo trefně poznamenáno - od dob Landovy Bílé ligy s bílým jezdcem a skinheadského státu - se v ČR "skíni" zafixovali jako protiromští aktivisté a rasisté - v tom lepším případě. V tom horším si říkají radikálové a poslušně zvedaj pravici, když k tomu stádo vyzve. I když zúčastnění skinheads sami a s úsměvem na rtech tvrdí, že nejsou žádní beránci a násilí jim není cizí, přece jen je nutné je od českého pojetí skinheadství odlišit, což tento dokument skvěle podchytil. (16.04.2015)

Zatím nejpřirozenější a pro většinovou společnost svým významem nejsmysluplnější díl cyklu. A i když se v jádru ukázalo, že skuteční skinheads, kromě toho že nejsou nacisti, nemají světu vlastně vůbec co říci, tak jenom to vyvrácení hromady předsudků, které jim od doby Orlíku byly nakydány na hlavu, má hodnotu dalších 100 minut filmařsky atraktivnějších záběrů. I když.....ono několik minut zmiňovaných filmařsky atraktivnějších záběrů na úkor zpomalených pohledů na tančící nebo fandící "holohlavce" by přece jenom celkovému obrazu pomohlo. Za největší devízu lze považovat účast dvou person tuzemského hnutí, které pražské skins rozdělují na „buqičákovce“ a „červeňáky“ a to praktikující encyklopedii Vláďu Červeného a respektovanou postavičku Buqičáka, jejichž přítomnost dává zapomenout na hluchá místa, které jsou otravnými mouchami celého cyklu. (26.05.2015)

Sčasti predstavenie skínov, no najmä ich obrana. Obrana v mene potreby dokázať svetu, že: "My, skinheadi, nie sme žiadni náckovia! Ani fašisti!" Definujú sa zhruba takto: nosíme martensky (originálna vysoká šnurovacia kožená obuv so špeciálnou podrážkou), tielka, máme na koleno vyholené hlavy, symbolické tetovania po tele, svaly, celá naša kultúra je veľmi drsná - hocikedy sa pobijeme. Neznášame fízlov, tvoríme jadro ultrafans futbalu a často k sebe túlime spotené, svalnaté, polonahé mužské telá. Pôsobíme jeden ako druhý. Uniforma nás spája, rovnako aj hlučná hudba. Ak sa nám zdarí byť otcami, trošinku vymäkneme. Tieto znaky a správanie skínov sú pomerne dobre známe. Priamo nepoukazujú na ideologické zafarbenie (sklony k uniformite, holým zostrihom a úcta k lídrom sú len náznaky). Vyslovene otravne v dokumente pôsobili predely so spomalenými nemými zábermi a hlučnou gitarovou znelkou. Len hlavné chýbalo. To, čo je spôsobilé určiť ich úprimný postoj vo vzťahu k rasizmu (tvoriaceho os nacizmu) a k iným témam (definujúcim fašizmus). Napríklad odpoveď na otázky, aký je vzťah účinkujúcich vo filme k Cigáňom, Vietnamcom, k prisťahovalectvu, k demokratickému zriadeniu, k otázke vodcovstva, k zavedeniu stavovského zriadenia, k militarizácii k nacionalizmu a k telesne postihnutým. Toto hlavné sa z filmu, ktorý mal ukázať, že skinheadi nie sú nacisti, divák nedozvie. (16.04.2015)

Souhlasím, že se jedná o nejlepší Kmeny. Rozhodně tedy alespoň ve srovnání s úchylama z Cosplay a dílem o bikerech, kterej byl úplně o hovně. Skinheads mi byli vždycky tak nějak sympatičtí a to díky tomu, že v sobě tak nějak nesou autentickýho ducha atmosféry Británie 60.-80. let. Že je toto hnutí původně úplně o něčem jiným než o rasistických hovadech, je myslím dost zřejmý. Bohužel jsem měl tu smůlu, že osobně jsem mohl sledovat ve svým okolí právě jen nácky a o to radši jsem za tenhle díl Kmenů. Paradoxně to ale způsobuje i značnou nevyváženost tohoto dílu, protože autoři opomíjejí ostatní skinheadský směry (a je jedno jak moc sympatický či nesympatický jsou). On je to klasický důsledek Růžičkovy povrchní (zpohodlnělé?) práce - v každým díle si vezme jen několik málo jedinců a na nich se nekonečným omíláním jejich názorů pokouší generalizovat principy celého hnutí, což se mu ovšem většinou nezdaří. V tomhle díle je vidět, že ti kluci nemají v hlavně úplně nasráno, vlastně spíš naopak. Celkem působivě na mě působily zpomalený záběry, ale zase mi přišlo, že jich tam bylo příliš. (17.04.2015)