Gummo

Film o hlouposti, nelidskosti, film hrající si na sociální sondu do společnosti. Ale je tak jednoduché vybrat několik retardovaných objektů. Absurdita jejich tuposti pak film natočí sama. Sdělení takové, že žádné. Být umělcem neznamená, že musím být zároveň kreténem. Tvůrci aspirovali právě na umělce - kretény. (01.10.2016)

Jak někdo trefně poznamenal, "jako bych sledoval domácí video lidí, které vůbec neznám". Nutno podotknout, že ošklivých a hlavně děsně protivných a nesympatických lidí, kteří dělají ošklivé a protivné věci, jako zabíjení koček, čuchání lepidla atp. Kdyby to sakra mělo nějaký děj, ale nemá. Pokud mě to mělo nějak šokovat, tak ne, video plné protivných lidí mě nehorázně nudilo. Ta jedna hvězda je za celkem povedený hudební doprovod. (11.03.2011)

Napadlo mě trochu nerovné srovnání s Černou kočkou, bílým kocourem. Oba filmy prezentují nedonošený svět, plný zažitých defektů. Ovšem jak mě Kusturicovy fyzicky i psychicky neúplné postavy, různé nedodělávky, feťáci a auta ožraná od prasat nabíjejí optimismem! Gummo má opačný efekt. Zatímco Kusturica maluje svůj bláznivý kus země spíš nadzemsky, takřka utopicky, američtí tvůrci se tady se svou syrovou dokumentárností drží hodně dole. Ani těm kočkám se tu moc nedaří. Hrdiny jsou děsivě reálné kreatury, mezi kterými marně hledáme nějakou záchytnou výjimku. Ani prostředí, kde se pohybují, není zrovna utěšující. V jejich beznadějné letargii, směšnosti a nechutném jednání je jistá síla vyjádření. Svět je prostě hnusný a hnusný i bude. Je to opravdu celkem působivé, ale tím to hasne. Od něčeho, čemu se říká film, bych přece jen čekala víc. (21.06.2008)

MFF Karlovy Vary 1998. Další originální pohled na "zkurvenou generaci", tentokrát rovnou zkurvené město po útoku tornáda. Většinou mladí lidé se smyslem života "no future" nebo "slacker", dokumentární záběry, absurdně černé vtípky, svižný střih a v mezích možností vypointovaný scénář. Navíc Chloe Sevigny.. (04.05.2010)

Xenia Ohio, před pár lety se tady prohnalo tornádo, lidi chcípali, psi chcípali a takhle to dopadlo. Už jen spojení filmu s realitou, umocněnou soukromými záběry z domácí kamery, dává snímku jedinečnou atmosféru, která se nedá napodobit. Zoufalost, satanáši, uchyláci, sadisti, dementi, ale i romantika. Tohle je pohled na osudy buranů z Ohia, který už sami osobě jsou dost "divní". Což potom po zásahu tornáda, který jim zničí domy a převrátí jejich životy na ruby. Nahlédneme do jejich soukromí, někomu detailně, někoho jen přelítneme. Zde jsou vlastní pravidla žití, postrádající jakoukoli morálku či odpovědný přístup k životu. Srát na všechno. Stačí opojení z lepidla či šlehačkové bombičky. Originální znění umocňuje atmosféru na maximum. Tohle je prostě Harmony Korine, nebo-li punk´s not death ve filmu. Tady to máte, toto je jeden ze způsobu žití v USA, kde podobu člověka určuje každodenní americká show. "Víš kam jedu zejtra? Do blázince" Do "blázince?" "Píchat s parádní šílenkou". Skvělá hudební dramaturgie. (03.10.2011)