Kamera:
Stéphane FontaineHudba:
Ludovico EinaudiHrají:
Omar Sy, Charlotte Gainsbourg, Tahar Rahim, Izïa Higelin, Issaka Sawadogo, Hélène Vincent, Christiane Millet, Jacqueline Jehanneuf, Liya Kebede (více)Obsahy(2)
Samba se do Francie přistěhoval před deseti lety ze Senegalu. Pracuje načerno v různých zaměstnáních a doufá, že brzy dostane povolení k trvalému pobytu. Jeho neradostná rutina se změní, když potká Alice – manažerku, která trpí syndromem vyhoření a dobrovolnickou prací se snaží dát svůj život zpátky dohromady. Brzy mezi nimi vznikne křehké pouto. Jejich vztah se však nesetkává s pochopením okolí: Sambův strýc synovce varuje, že jej žena opustí, jakmile bude psychicky zase v pořádku, a Aliciiny kolegyně jí zase vyčítají, že si od klienta neudržela profesionální odstup. (AČFK)
(více)Videa (4)
Recenze (137)
z Nakacheho trojice (Nedotknutelní-Vyjímeční-Samba) nejslabší kousek.Ne snad že by to nebyl příjemný film,u kterého ty dvě hodiny utečou jako nic,ale na rozdíl od zbylých dvou postrádá silné momenty a to jak ty komediální,tak ty dojemné-lidské.U Vyjímečných i Nedotknutelných se tohle režisérům povedlo dostat do určité rovnováhy.V tomhle případě bohužel ne a jakkoliv jsem se celkem slušně bavil,tak vím,že na rozdíl od zbylých dvou nemám potřebu vidět Sambu znova...60% ()
Výborný soundtrack, příjemné, herecké výkony a pak už skoro nic. Po skončení tohoto filmu zůstala jen lehce nadprůměrná pachuť, kterou jsem od nejočkavanějsiho, francouzského filmu rozhodně nečekal. Velmi průměrný, místy i nudný příběh, který mě nedokázal vtáhnout do děje. Tohle vše nezachránil ani snaživý Omar Sry, ani Charlotte, konečně v "normální" roli, takže celkově nemůžu o tomhle filmu mluvit v nějakých superlativech. Snad někdy jindy, ale dnes určitě ne. ()
Ale jo, nebyl jsem z toho sice tak mimo jako z Intouchables, ale pořád se jedná o velmi slušný počin. Tvůrci se mi svým humorem povětšinou trefovali do vkusu (a to je u mě co říct, obzvláště když jde o film) a dvě hodinky ve společnosti elegantní múzy Charlotte Gainsbourg a zdatně sekundujícího smíška Omara Sy utekly velmi příjemně. 80% ()
Vy, co radostně očekáváte další neotřelou a neuvěřitelně vtipnou kripliádu typu Nedotknutelní, jako jsem to vyhlížel já, raději místo projekce zazvoňte na souseda a požádejte jej, ať vás pořádně nakope okovanou botou do bránice. Věřte mi, že ta vás jinak tentokrát opravdu bolet nebude a těch pár kopanců vám rozhodně přinese mnohem příjemnější zážitky než tato nudná, otravná a cajdákovitá reklama na negry, dobrá akorát tak k prodloužení pobytového víza Omara Sy. Těm žabožroutům už dočista jeblo, anebo dostali macatý grant od Opočlověka v plísni, aby začali točit klišovité, trapné a až pobuřující imigrační příručky o tom, že k trvalému a bezproblémovému pobytu ve Francii stačí tomu tolik sympatickému černouškovi narazit si nějakou naprosto nešukatelnou, odpornou kobylí tlamu z OvP, co má neodolatelnou chuť na senegalský kabanos. Ve druhé polovině minulého století jim celé to jejich koloniální safari spadlo na hlavu, zvířátka prahla po samostatném výběhu, pohrdla civilizací a milé Francouze vykopala z Afriky od Alžíru až po Madagaskar. O šedesát let, tisíc opičích válek, bídy, genocid a diktatur později však naplnila rčení, že dobré okapi se vracejí, a milá africká fauna opět zatoužila po hřejivé náruči a podpoře civilizace, pročež hromadně migruje zpět pod křídla galského kohouta. Za těch šedesát let, co tam s takovým úsilím platili daně a budovali progresivní divočinu, jsou nyní ještě k tomu všemu rozkošně ovlivněni tím tolik mírumilovným Islámem, jenž se blahoslavenými pustinami vždy šířil rychleji než kapavka doky, no a v Paříži teď hoří předměstí jako naprosto spravedlivý protest všech těch čokoládových Omarů, Ibrahimů, Mohamedů, Abduláhů, Usámů a dalších proti nehumánnímu zacházení. Vůbec se jim nedivím. Se svým vysokošamanským vzděláním a maturitami z pastevectví doufali, že v zemi zaslíbené budou řediteli bank, šéfy firem, právníky, mozkovými chirurgy a jadernými fyziky, a ty kurvy je místo toho nechávají jen zametat ulice a třídit odpadky za minimální mzdu. A nyní se s námi Francouzi v rámci EU strašně touží altruisticky kvótově podělit o všechnu tu neskonalou radost z nových spoluobčanů, bez jakýchkoliv pochyb připravených k bezvadné a všeobecně prospěšné asimilaci. Dost se divím, že majitel ČR, to zkurvené ANO, řekl ne, patrně proto, že zatím má v Agrofertu dostatek minimálně námezdních Vietnamců. Vždyť pár roztomilých mešit a krásných, pokojných nových čtvrtí jako Clichy-sous-Chánov by nám vkusně ozdobilo nejen Prahu! Strašně mi to celé připomínalo klasickou českou bajku „Kterak Dezider Mižigar v Kanadě ke štěstí přišel“, v níž se vyskytuje snad ta nejmýtičtější pohádková postava všech dob, jediná, ve kterou nikdy, ale opravdu nikdy neuvěřím. Jsem v pohodě ochoten připustit existenci polednice, vodníka, bludiček a dokonce i tříhlavé saně, ale tvrdím, že kultivovaný, kulturní, inteligentní a pracovitý cigoš, neparazitující na benevolenci systému, prostě nebývá. Myslím, že takový Islámem zpacifikovaný Džibuťan či Senegalec by obohatil naší společnost stejně hodnotně, proto rozčíleně zvedám prostředníček směrem k jihu a jsem připraven místo na asimilační programy ze svých daní štědře přispět raději na elektrifikaci Středozemního moře. Bude-li pod proudem, bude se mi spát daleko lépe. () (méně) (více)
První větší zklamání od dvojice Omar Sy a režiséra Toledano ( Nedotknutelní). Film sice hezky zobrazuje fakt, jak těžké to mají imigranti ve Francii a Omar Sy může být dobrák jak chce, ale bez papíru nikdo nemá slitování. Humoru je zde hodně málo, ale k nudě nedochází. Kdo má chuť na aktuální sociální drama, které je skvěle zahrané a natočené, tak ke zhlédnutí v pohodě. 65% ()
Reklama