Píseň moře

Především děkuji programovému oddělení FF v Chotěboři, že kromě spousty hororů, sci-fi a fantasy filmů zařadily do programu festivalu i tento animovaný skvost. Myslím, že chybu neudělali, protože do Chotěboře jezdí vesměs publikum, které se zajímá o filmové zajímavosti, a tak se kino zaplnilo téměř celé. (A jedná se o první film, u kterého se na konci tleskalo.) Animace je netradiční, o to více funkční, pohádka je vkusně vyprávěna a nemá předvídatelný děj. Snímek funguje velmi dobře na lidské emoce, kromě výtečné animace se totiž opírá i o skvělý hudební doprovod, včetně hlavní písně... Rozhodně jsem rád za tento zážitek a snímek doporučuji :-) (14.07.2015)

Kouzelné. Ne sice tolik, jako Brendan a tajemství Kellsu, ale pořád dostatečně na to, aby divák odcházel z kina s pohlazenou i rozjitřenou duší a potěšen, že viděl "jiný" animák. ____ Svět keltských pověstí se propojuje se současným trápením jedné neúplné rodiny a nepředkládá jednoznačně, co je dobro a co zlo. A i když je konec nadějný, nepostrádá smutek, protože bytosti z bájí navždy opouštějí tenhle svět, kde pro ně zbývá místo už jenom ve fantazii nebo v úkrytu na začmouzeném kruháku. Svět tak ztratil jedno ze svých magických kouzel, ale s tím se už nedá nic dělat. Film jenom konstatuje fakt, protože kdo dneska doopravdy věří bájím? (Mezi námi, malá naděje zůstává - na Islandu věří ve "skrytý národ" více než polovina obyvatel. A jestli mýtické postavy odešly na Island, vybraly si překrásný kraj pro svůj poslední azyl.) (31.03.2015)

O tom, že je neradno zatvárať negatívne emócie do zaváraninového pohára. Človek by čakal, že to bude len vizuálne úchvatné, ale je to vybrúsené aj po naratívnej stránke. Celé je to postavené na paralelizmoch. Rozprávkové bytosti majú svoje zrkadlové postavy v realite a mýtický príbeh tak reflektuje ten reálny. Hlavným hrdinom príbehu nie je Saoirse, ale jej brat Ben, ktorý sa musí vyrovnať so životnou stratou, a ktorý musí prekonať svoj žiaľ. Film je zároveň príbehom o tom, ako sa z Bena stáva dedič rozprávačskej tradície a tak sa dá považovať za meta-príbeh, čiže pojednanie o samotnej povahe rozprávanie. Prechod medzi jednotlivými úrovňami reprezentácie je vo filme formálne podporený použitím dvoch výtvarných prístupov. Rovina reality je zobrazená skôr v ostrej grafickej linke a prechod do sveta mýtu je indikovaný technikou maľby vodovými farbičkami. Film je nielen spracovaný 2D klasickou animačnou technikou, ale dáva dokonca košom akejkoľvek perspektíve a obrazy vyzerajú ako z čias, keď tento výdobytok renesancie ešte nikto nepoznal. Celé to pôsobí ako jeden prenatálny sen, nemeral som to, ale sú tam pasáže, kde sa podľa môjho odhadu minimálne 5 minút nepovie ani jedno slovo a je pozoruhodné, že to deti sledujú ako pribité na sedačke. (21.04.2015)

Evropská Cesta do fantazie, kterou Tomm Moore obdařil svým typickým mysteriózním závojem a zlehka sílícím duchem dobrodružství. Keltské legendy totiž svou neotřelostí dokonale fascinují a není ani potřeba, aby se chodilo za zmateným vousáčem nebo bojovalo se sovami. Stačí jen pohled skupinky tuleňů a je jasno, že tady začíná něco velkého. Benovo putování za záchranou bájných bytostí i za vlastní dospělostí je nenápadným, ale o to působivějším kouzlem. (14.07.2015)

Na Píseň moře jsem poprvé v životě vytáhl synátora do přítmí kinosálu a ukázal mu stříbrné plátno. Snímek je to hezký, obzvlášť animace je úžasná, ale pozornost dítka až do konce neudržel. Na první návštěvu je to přece jen trošku tužší látka a zhruba od půlky se v těch keltských mýtech začínám zrácet i já. Nakonec v hlavě zůstane opravdu jen ten vizuál. [Jonáš v kině / 1] (17.06.2015)