Le Temps de mourir

Zvláštní nálada, tajemné prostředí i charaktery postav. Celek působí dost konstruovaně (i odtažitě dunivé hlasy postav zní jakoby z umělého prostoru), vše zvedají osobnosti Cremera, Rocheforta a Kariny. (05.12.2021)

Muž nalezne nedaleko od terasy svého opuštěného domu (kdesi v neznámém času a v neznámém prostoru) pohozený videopásek, který předá svému kolegovi či příbuznému. Ten záhy na plátně spatří svou vlastní vraždu... Hádejte, jak takový příběh (který by obstál i dnes v lecjakém tuctovém hororu) může dopadnout? Francouzi výrazně přispěli do vědecko-fantastického žánru díky osobnosti spisovatele Julesa Vernea a ve filmu v jeho počátcích pak díky Georgeu Mélièsovi, ovšem na něco jako francouzské sci-fi ze zlaté filmové éry lze narazit opravdu jen svátečně (i těch 451° Fahrenheita vlastně Truffaut realizoval v Anglii). Čas zemřít tím svátečním příkladem může být, ale... osobně jsem v něm jaksi žádnou hlubší myšlenku nepostřehl, nízkorozpočtové kulisy na čele s počítačem v podobě plátna se svítící lebkou působí dnes úsměvně, psychologie postav klouže po povrchu. Co zůstává, je místy slušná tajemná atmosféra dotvořena tísnivostí z velkých, tichých a mnohdy poloprázdných místností a také vše umocňující výkony Cremera a Rocheforta. 55% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (02.03.2020)

Zlatý Medvěd - výběr (30.05.2006)