Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta

Nemá smysl popírat, že je to místy na samé hraně tendenčnosti a manipulace. Speciálně když autor během oněch sedmi let postupně ztrácí odstup a činí některá diskutabilní (ne)etická rozhodnutí, aby dosáhl svého. Jenže... Jenže právě i díky tomu, je to tak fascinující sledovat. Tím jak je Jarecki svým tématem více a více lapen až na hranici posedlosti, tak více a více ustupuje od nestranného zaznamenávání „procedurálního postupu objasňování okolností vražd(y)“ k bezprecedentně aktivní investigativní roli hlavního hybatele událostí, jehož primárním cílem je být tím, kdo jednou provždy odhalí/usvědčí pachatele. A že to tedy jsou nějaké události, protože něco TAK fascinujícího, neuvěřitelného, napínavého a do morku kostí znepokojivě mrazivého se jen tak nevidí. Člověku to nedá a zákonitě musí dříve či později (za)pochybovat, zda přeci jen nejde o nějakou geniální mystifikaci, protože Durstovy činy a osudy překonávají svou „překombinovaností“ i veškeré ty za vlasy přitažené severské thrillery o černých ovcích zbohatlické rodiny, kteří jsou díky neprostupné zdi v podobě miliard na kontě nepolapitelnými sériovými vrahy. Každopádně díky výše uvedenému by bylo neméně zajímavé, kdyby nějaký dokumentarista v průběhu času nezaujatě sledoval Jareckiho během natáčení právě tohoto. (14.04.2015)

A pane Durst, řekněte, kolik peněz člověku stačí na to, aby se nemusel trestně zodpovídat za vraždu? ___ Tato true crime minisérie potvrzuje, že nejneuvěřitelnější příběhy nakonec píše sám život! Očividně se Andrew Jarecki dostal k mimořádnému materiálu (ostatně šel mu naproti svým filmovým debutem - a zároveň (pohříchu?) jediným filmem, který za svou dosavadní kariéru natočil - V lepší společnosti), a za pomoci jemných manipulací a obratného dávkování informací (proto to nemůže být za plný počet) došel vstříc aspoň dílčí spravedlnosti (palec nahoru). A jak na mě působil Robert Durst? Génius zločinnosti? Pan Nepolapitelný? Kdeže! To spíš muž průměrné (až podprůměrné) inteligence, který měl to štěstí, že se uměl dobře narodit. Další důvod, proč nemohu jít na 5* spočívá tedy v tom, že jsem tuto show (i když se The Jinx tváří jako služba veřejnosti, jaká záznam skutečnosti, jaká skutečně je, pořád to je entertainment, nějakým způsobem odvyprávěny příběh; viz má první - možná nejasně formulovaná? - výtka) tam, kde se snažila evokovat mrazivý thriller (a nikde mi nevymluví, že Jarecki konstruuje mediální obraz Dursta jakožto svým způsobem druhého Moriartyho), vnímal spíše jako frašku (spoiler Durst prostě udělal tolik školáckých chyb, navíc neumí lhát, nekontrolovatelné mrkání ho usvědčuje z lhaní, že nemůžu pochopit, jak ho vůbec mohl soud v první případě, v němž byl souzen, neodsoudit spoiler). 75 % (14.03.2024)

Od samého začátku docela mrazivý počin hledající pravdu tam, kde to jiní už dávno vzdali. Jeden z nejzajímavějších dokumentů které jsem kdy viděl a to jak zpracováním tak obsahem. Jedinou výtku kterou bych k seriálu měl je poslední díl. Přestože jde o hodně důležitý dílek do skládačky a vnáší do případu nové důkazy není konzistentní se zbylými 5ti díly. Seriál se celou dobu snaží na nikoho neukazovat a být jednoznačně nestranný a právě tento postoj se v posledním díle jasně zvrátí. Jasně já něco takového točit tak to také použiji. Moje výtka je tedy k nekonzistentnosti, ale jako celek jde opravdu o perfektní počin. (30.03.2015)

Jednoznačne najlepší dokument o "sériovom" vrahovi, aký som doteraz videl (a že ich nebolo málo). Dôvod a myšlienka samotných tvorcov prečo bol spracovaný je veľmi podobná Kirchhoffovej kauze Cervanovej. Jediný rozdiel spočíva v tom, že kým v snímku, kde sú odsúdení od úvodu až do samotného záveru vykresľovaný ako nevinný ľudia, tu postupne dochádza k akejsi premene uhla pohľadu. "The Jinx: The Life and Deaths" je vďaka interview s Robertom Durstom veľmi podobný s dokumentom "Interview with a Serial Killer", kde je spovedaný niekoľko násobný vrah Arthur Shawcross. V oboch prípadoch je fascinujúce sledovať ich prejav. Pre tých, ktorí nemajú veľkú skúsenosť s vypočúvaním, by som odporučil zamerať sa na ten neverbálny, teda najmä na mimiku tváre, ktorá Vám dokáže dať odpoveď na mnohé otázky ( žmurkanie, pohľad v ľavo a pod.. ). (11.07.2015)

Jak jsem náhodou zahlédl první díl na HBO, tak jsem se nedokázal odlepit, dokud mi tenhle příběh nebyl celý odvyprávěn. Robert Durst byl divnej už od první konfrontace s režisérem Andrew Jareckim a mě prostě zajímalo, jak se celý tenhle dokument vyvine. A vyvinul se tak, že jsem valil bulvy. Jestli totiž budu někdy přemýšlet nad dokumentem, který má absolutní vypovídající hodnotu pro psychology a ještě záslužně odkryje pravdu, tak si vzpomenu právě na tuhle doku-kriminálku. Člověk by ani nevěříl, že je vše realita, jak dobře to Jarecki sestříhal a dal do kupy. Tenhle dokument se prostě povedl a když vydržíte až do konce, tak budete v absolutním šoku poctěni závěrem, který Vám nikdo jiný jen tak nedá. To byl takový šok, až jsem doslova oněměl a už vůbec si nedovedu představit jak na tom byl samotnej režisér Jarecki. Nicméně klobouk dolů režisérovi, že do takového projektu šel hlava nehlava a opět díky HBO, že se na tomto projektu podílelo. Pakliže má ve filmovém branži něco absolutní smysl, pak je to tenhle šestidílný dokumentární seriál. (02.06.2015)