Rak ti Khon Kaen
Cemetery of Splendour
Cemetery of Splendour
Cementerio de esplendor
Cemetery Of Splendour
Cemetery of Splendor
Cemetery of Splendour
Láska z Khon Kaen
Obsahy(1)
Vojáci trpící tajemnou spavou nemocí jsou přemístěni do provizorní nemocnice v bývalé škole. Na tomto místě plném vzpomínek zažije mnoho překvapení Jenjira, žena v domácnosti a dobrovolnice, která dohlíží na Itta, pohledného vojáka, k němuž nechodí na návštěvu žádní příbuzní. Spřátelí se s Keng, mladou ženou, která funguje jako médium a své psychické síly využívá ke zprostředkování komunikace mezi muži v kómatu a jejich nejbližšími. Lékaři zkoušejí různé způsoby, včetně terapie barevným světlem, aby mužům ulevili od jejich nočních můr. Jenjira objeví Ittův tajemný zápisník plný zvláštních zápisků a náčrtků. Možná existuje nějaké spojení mezi záhadným syndromem, kterým muži trpí, a mytickým starodávným místem, na kterém nemocnice stojí. Magie, uzdravování, milostná romance a sny jsou součástí Jenjiriny nenásilné cesty za hlubším poznáním sebe sama i světa, který ji obklopuje. (Artcam Films)
(více)Videa (3)
Recenze (30)
Neskutečně pomalý snímek se statickou kamerou, kdy jsem si zpětně zkoušel skákat mezi scénami a i přes desetivteřinové skoky se scéna v podstatě nepohnula. Zajímavý způsob natáčení, který mi ale překvapivě vůbec nevadil, a to možná i proto, že je zaznamenáno všechno, co vypadá obyčejně, ale nakonec vyznívá celkem neobyčejně. ()
Dlouhé záběry, které mají co říct, se musí sakramentsky umět. Ne, že budu čumět na chlapa 3 minuty, jak sere ve křoví. Nebo na řeku, kde se točí dřevěné mlýnky. To je mi tedy meditace! Kdyby byl film o půlku kratší, i tak by to nezachránilo nudu, která je všudypřítomná. Příběh samotný stojí na mystické rovině, kdy starší žena, která přijde do vojenské nemocnice a spřátelí se s mladou ženou, která dělá médium a dokáže se spícími vojáky hovořit, by mohl působit zajímavě, nebýt situací, které jsou nastrojené a vůbec ne přirozené. Nemá to žádnou sílu, která by dokázala přesvědčit, že se to opravdu děje. Mám rád snímky, které dokáží takovou atmosféru uchopit a zpracovat tak, že tomu divák podlehne a věří. V tomhle filmu se to nestalo a nějaké hlubší poznání nebylo vyplněno. Možná je to jen můj problém, ale já to zkrátka tak cítil. ()
Ve filmu se celkem přirozeně mísí věci reálné i nadpřirozené, Weerasethakul nemá potřebu ohánět se magickým realismem, v Asii je víra v nadpřirozeno běžnou součástí životů. Film je spíše pomalý, meditativní, jen mi přišlo, že si občas autor zbytečně hraje s barevnými filtry (či dobarvováním záběrů v postprodukci). Takže ano, Búnmí se mi líbil víc, ale jednou za čas podobně jinaký film rozhodně neuškodí. ()
Zpočátku extrémní nuda, nicméně později jsem se do děje této prapodivnosti vžil a celkem bavil (chápu že je to zavádějící něco takového tvrdit o takovémto typu filmu, ale je tomu tak). Divné ale vtipně scénky střídají dlouhé záběry jenž působí že jejich smysl zná jen režisér, každopádně já to sledoval s naprostým zájmem a vlastně budu nad tímto snímkem dlouho přemýšlet. Těžko budu vysvětlovat proč jsem si tuto absurdní podívanou, jenž sama působí jako ten nejdivnější a nejkouzelnější sen, docela dost užil. Je jasné že to každý nesnese, takže spíše pro náročné labužníky a fanoušky asijské kinematografie. 8/10. ()
„Vo svojom najnovšom celovečernom filme (po dlhých piatich rokoch od Strýčka Búnmího) skladá thajský auteur Apichatpong Weerasethakul melancholickú ódu na svoje rodné mesto. V citlivo komponovanej snímke rozohráva osudy bežných ľudí a miest. Cez otvorenosť a úprimnosť preniká hlboko do postáv, ich vzťahov k ostatným a väzieb na okolité prostredie. Leitmotívom celého rozprávania je pamäť, či už osobná alebo kolektívna, ktorá pocity radosti a smútku zlieva do kryštalicky priezračného rozprávania o prízrakoch krajiny.__________Pre Weerasethakula je prostredie rovnocenné ľuďom a stáva sa ďalšou postavou jeho filmu. Nie je to len vďaka množstvu záberov stromov a zelene, ktoré neposúvajú príbeh, ale umocňujú atmosféru, náladu a nastoľujú motív harmonického splynutia človeka s prírodou. Každé miesto má svoju vlastnú pamäť a ozveny minulosti siahajúce do jeho najkrajších čias. Tam, kde sa teraz rozpína les, stáli kedysi paláce plné zlata a pokladov. Nie sú však ešte celkom zabudnuté - aj keď ich voľným okom nemožno vidieť, stopy po nich navždy zostávajú.__________Mágia, duchovno a stret s nadprirodzeným majú svoje korene tak hlboko vo všednej realite Weerasethakulových hrdinov, až sa stávajú jej neoddeliteľnou súčasťou. Svet ľudí a svet duchov nie sú paralelnými, vzájomne jasne oddelenými vesmírmi, ale splývajú v jediný. Hranice medzi skutočnosťou a snami sa rozplývajú, až celkom miznú. Keď sa Jenjire zjaví pár princezien - bohýň zo svätyne pri jazere - sprvu netuší s kým má tú česť, pretože na sebe majú rovnaké oblečenie aké často nosia mladé ženy. __________Nie je treba veľkých zázrakov ani radikálnych zásahov zhora, aby vyššia moc prejavila svoju prítomnosť. Transcendentálne je všade, vo všetkom, a jeho vnútorné prežitie môže byť dôsledkom celkom všednej skúsenosti. Prvky magického realizmu sa do filmu darí dostať vďaka špecifickej práci so svetlom, farbami a nádhernej kamere Diega García, ktorá vdychuje obrazom život a v zdanlivo ničím výnimočnom prostredí, oblohe, rastlinách i tvárach ľudí nachádza auru tajuplnej, nepriehľadnej, mnohoznačnej krásy.__________Láska v Khon Kaen má mnoho podôb, a podobne ako mysteriózne pátranie, ani ona napokon neústi do jednoznačného naplnenia žánrových očakávaní. Láskavosť, porozumenie, vďačnosť, náklonnosť strieda v náznakoch erotické napätie, korenené chápavým humorom. No žiaden zo vznikajúcich vzťahov nenadobudne skutočný milostný charakter. Protikladné emócie, konflikt vychádzajúci z vnútra, vlastných spomienok a tráum, či vonkajších príčin (opätovné upadanie vojakov do hlbokého spánku) tomu zabraňujú.__________Približne do stredu snímky je umiestnená scéna z kina, v ktorej ľudia (vrátane Jenjiry a Itta) ako skamenení nehybne hľadia na plátno, kam sa premieta akási dynamická, nestála žánrová zmes. Diváci v sále sú priťahovaní zvláštnou mocou filmu, nezapadajúcemu do ich sveta. Cudzorodosť scény narúšajúcej meditatívne tempo a harmóniu obrazov má svoju obdobu v prítomnosti vojenskej junty ovládajúcej oblasť. Akoby Apichatpong Weerasethakul takto nenápadne poukazoval na nevyliečiteľnú nestálu situáciu v krajine, rezonujúcu civilným obyvateľstvom, podliehajúcim štátnej moci, ako podliehajú spiaci vojaci mocným duchom.“__________Celý text tu. () (méně) (více)
Galerie (28)
Zajímavosti (1)
- Jarinpattra Rueangram (Keng) má červený diplom ze studií obchodní administrativy a předtím, než začala spolupracovat na tomto filmu, pracovala ve firmě vyvážející cement a ropu. Nyní pracuje na letišti Suvarnabhumi jako ambasadorka značky u společnosti Pan Thai Air. (Zdroj: Artcam)
Reklama