Noční můra: Tajemství spánkové paralýzy

The Nightmare je rozhodně nejstrašidelnějším filmem, který jsem za poslední léta viděl a určitě ho nedoporučuji rozkoukat (chybně jako já) kolem půlnoci. Rodney Ascher, stejně jako u svého minulého filmu, přináší výpovědi několika "postižených" a je to nejděsivější vyprávění co si umím představit. Působí přesvědčivěji než ve srovnání s nesmysly bláznů vystupujících v jeho předešlém filmu Pokoj 237. Jako starý ignorant se o spánkové paralýze doslýchám poprvé, vidět výpovědi obětí této zákeřné "nemoci" mě opravdu fascinovalo a rozhodnutí tvůrců nacpat do filmu co nejvíce hraných rekonstrukcí na atmosféře jenom přidává. The Nightmare je hlasitým příspěvkem do žánru dokumentů, možná tím někoho nadutý tvůrce odradí, nic to ale nemění na emocích a mražení, které jsem při sledování prožíval. 90 % (30.12.2015)

V jednom momentě autoři zmíní, že se podobným věcem někdo věnoval více do hloubky, dokonce si k tomu udělali i pěknou animovanou přehlídku knih na dané téma, včetně známých autorů, ale s ohledem na to, že to je první a poslední zmínka o odbornější práci na toto téma, tak asi ani jednoho z těchto autorů neseznali zajímavějšího, než že jedné dámě se přestaly zdát noční můry (o patřičně hlasitě bafajících bubácích) poté, co našla Ježíše. (02.06.2020)

Jako dokument toho The Nightmare moc nesdělí. Od několika lidí se dozvíme, že trpí spánkovou paralýzou (při níž prožívají děsivá vidění) a že to není nic příjemného. To je objektivně řečeno vše. Film nicméně celkem slušně boduje hraným zprostředkováním oněch děsivých vizí. Pustil jsem si ho pěkně o půlnoci, sám v temné místnosti, ležeje v posteli a kecal bych, kdybych řekl, že mě občas nezamrazilo. Zvlášť pár výjevů v poslední půlhodině, při nichž dokumentaristé naťukávají poněkud jeblou tezi, že spánková paralýza je možná čímsi víc, jakýmsi nahlédnutím do říše démonů, mi přivodilo poměrně neklidné spaní. 65 % (20.06.2015)

V tejto hovadine nejde o nič. Pár ľudí porozpráva svoje zážitky z nočných môr, čo je iracionálny svet, sem tam sa to snažia pretaviť do hororovej podoby, aby divák snáď nezaspal. Ak máte chuť na príbehy podobného typu, stačí sa porozprávať s nejakým narkomanom a bude to o tom istom. Každý z nás mal pocit, že má živý sen a že je to realita. Ale tento dokument nepátra po príčinách, snaží sa len strašiť. A to sa mu až tak nepodarilo. (26.10.2016)

Fenomén spánkové paralýzy je za poslední dobu u lidí čím dál častější úkaz. Mám s ní také zkušenosti a též řada mých známých. Kdo zkrátka nezažil, tak nikdy nepochopí. Dokument Noční můra má jednu nevýhodu, že problematiku nerozebírá moc obšírněji z různých úhlů a nejvíce se soustředí na vyobrazení těchto hrůzyplných zážitků od lidí, které spánková paralýza postihla. Co se ale nedá upřít, že tyto scény jsou opravdu velmi děsivé a sám mohu potvrdit, že jsem prakticky zažíval a viděl skoro tytéž věci. V těchto stavech je asi úplně nejlepší přestat bojovat, situaci v klidu pozorovat a v mysli si říkat, aby "to cosi" vás přestalo otravovat. Vím, že je to dost strašidelná situace, ale když se v tom takhle člověk naučí chodit a přestane ho to frustrovat, tak má vyhráno. Proto jsem si také velmi oblíbil sledování hororů v noci před spaním a sám doma. Když si člověk tento pocit strachu přivlastní a udělá si z něho "kamaráda", tak na něj nebude mít takový vliv. Pravda, ne každému může tento postup vyhovovat, ale já třeba díky němu lépe spím a spánkovou paralýzu už jsem pěkně dlouho neměl. Každopádně, dokument mě hodně bavil, jen mu dost sráží to jednostranné zaměření. Nejedná se dle mě ani tak o dokument, ale spíš o souhrn takových "hororových povídek" a vyprávění těchto zážitků. Škoda, ale i tak nepůjdu na průměr s hodnocením. (18.03.2016)