Kovbojové

No tak tohle byla po všech stránkách naprosto vyzrálá filmařina. Totální majstrštyk ve způsobu vyprávění velmi emotivního příběhu, který se odehrává v poměrně dlouhém časovém pásmu. Ano akutálnost tématu je do očí bijící a určitě velmi přidává na síle, ale to co mám já v hlavě je poslední scéna, to bylo natočený a zahraný absolutně dokonale. (24.09.2016)

Na kovbojskom večierku sa stratí dcérenka a tato je z toho pekne vytočený. A má byť prečo, keď sa dozvie celkom nekovbojské meno jej priateľa, s ktorým zmizla. Film je o nikdy nekončiacom hľadaní, ktoré nezastaví ani smrť. Zdalo by sa, že bude podľa šablóny hľadá-a-nájde alebo hľadá-a-nenájde. Nič z toho, je skôr o tom, aké prekvapenia nachystá osud a aký môže byť nevyspytateľný. Taký je aj tento film s mrazivým záverom, ktorým popiera to známe, že krv nie je voda. –––– Idú jej podľa vás aj prírodovedné predmety? Napríklad fyzika, chémia? – Tá má hlavu na všetko. –––– Namáhaš sa zbytočne. Tvoja dcéra ti už nepatrí. (02.12.2017)

Film nejspíš moc lidí neuvidí, ale nedivil bych se kdyby byl nařčený z tendenční muslimské tematiky. Byl poprvé uveden na Cannes festivalu 2015, scénář tedy musel být kompletní minimálně rok předem. Poté jsem narazil na interview s Bidegainem, kde říká, že na scénáři začal pracovat před 5 lety, tedy v době kdy konotace slova muslim byly úplně v jiných sférách. -- Brilantně vystavěný epický scénář, který může svou strukturou připomenout několik let starý vynikajicí americký indie film (prozrazení názvu by mohlo naznačit dějový zvrat) umírněně zrežírovaný bez laciných emocí nebo násilí. Francois Damiens a Finnegan Oldfield jako otec a syn jsou vynikajicí a pětadvacetiletého Oldfielda si dokážu představit jako evropskou hvězdu budoucnosti, netuctový obličej, který na svůj věk působí mnohem dospěleji (trochu mi připomíná Toma Hollanda). Bidegain je expert na scénáře, které se odehrávají během delšího časového úseku a zametl se mnou i ve svém režijním debutu. Dokázal bych si ten film představit ještě o 15 minut delší. Poslední scéna bude při bilancování patřit mezi to nejlepší, co jsem letos viděl a Bidegain hrdě vystoupil ze stínu Jacquese Audiarda a minimálně v souboji s jeho Dheepan u mě vyhrál. 9/10 (25.03.2016)

Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na formu vyprávění, která neznatelně posunovala čas klidně i o roky dopředu, aby odvyprávěla do konce už dost tak komplexní příběh. U něj jsem se opět ubezpečil, že Francie je aktuálně nejaktivnější zemí, která filmově zbrojí proti Muslimům. Zřejmě je to to poslední, co si vůči situaci v jejich zemi můžou dovolit. A tady se s tím opravdu nesrali, to se musí nechat. Nicméně klobouk dolů za to, že režisér se nebál snad takových 20 let vyprávění smrsknout do necelých dvou hodin a ještě příběh vyprávět nejen ve Francii, ale i na Blízkém Východě a zahrnout do příběhu jednu výraznou hereckou americkou persónu, která do filmu velice zajímavě vstoupila, aby z něj zase velice nenápadně vystoupila. Nebýt sem tam zbytečně dlouze rozvleklých scén, bylo by to na pět hvězd. To jsem si ale uvědomil až v závěru, který mě totálně sejmul. Konečně tedy zase Francie, která na plno odvedla svojí práci. (22.10.2016)

Film dvoch odlišných polovíc, pričom som tento prechod, kedy sa v podstate mení pozícia hlavných postáv, nečakal. Taktiež som neočakával ani ďalšie dejové zvraty v druhej polovici a nakoniec som ani nečakal, žeby film mohol skončiť tak, ako skončil. Postupom času sa začne dosť rýchlo skákať v čase, čo nemusí každému vyhovovať a film predsa len začne trpieť miernou skratkovitosťou. Podobne je to aj s naliezaním miest, kde sa majú nachádzať hľadané osoby, nesledujeme nejaké podrobné detektívne pátranie, proste sa ocitneme na mieste a hotovo. Záver je ale vo svojej mlčanlivosti a striedmosti nesmierne silný, až katarzný. Niekto ale možno iba pokrčí ramenami. (02.12.2017)