Kimi no na wa.

Tenhle film je opravdu příjemným pohlazením po duši. Začátek sice působil trochu zmatečně, no nakonec se z toho vyklubal překrásný příběh o střetu dvou mladých lidí, které neustále sužoval pocit, že jim v životě něco chybí. Hrozně si cením, s jakou lehkostí a přirozeností děj vygradoval a že i přes komplexní hrátky s časem a prostorem nepůsobil nikterak přeplácaně. Dlouho se mi nestalo, že by ve mně film zanechal takové příjemné hřejivé pocity se špetkou melancholie na závěr, kterou lze stěží popsat slovy. Opravdu nádhera. Vizuálně taktéž. Asi to nebude pro každého, uznávám, ale pokud jste hluboko v srdci trochu snílek, věřím, že si přijdete na své… :) mě osobně to oslovilo daleko víc, než Miyazakiho opěvovaná Cesta do fantazie a vřele to doporučuju všem, kterým nevadí kreslená tvorba. Za sebe pevně věřím, že se na to nedívám naposled… (25.06.2023)

Nejpřeceňovanější anime roku 2016. Příběh nepřináší nic nového. Mistrně poskládané střípky nepříliš okoukaných klišé, skvěle odvedená řemeslná práce, emoce naladěné tak, aby film rezonoval ve vaší vlnové délce. Ale aby bylo jasno, stále je to výborná podívaná. U první poloviny jsem se náramně (neironicky!) bavila, ta druhá se na můj vkus už trochu táhla. Obávám se, že máme tendenci promíjet animovaným filmům mnohem víc, než by prošlo u hraných. Asi proto, že reálněji působící fikci budeme rozpitvávat ze všech hledisek, kdežto zde se necháme unést do jiné dimenze a když přistoupíme na režisérovu hru, zapomeneme na pozemské zákony a na konci nám zůstane jen ona melancholická rezonance... K žebříčku filmů mého života má však toto mooc daleko. (10.02.2017)

Odolal jsem pokušení, počkal si na kvalitní verzi filmu a to čekání stálo za to. O tom, že Shinkai je mistr animace netřeba snad ani mluvit, nádhera až oči přechází. Obdobnou pochvalu si zaslouží skladby ve filmu obsažené, instrumentální hudba není sice výrazná, ale na druhé zhlédnutí musím uznat, že funguje výborně. Nějakou dobu trvalo než jsem zcela podlehl kouzlu filmu, nicméně od samého začátku jsem se nenudil i díky příjemnému stylu humoru - osahávání prsou bylo fakt povedené :-) Zhruba v půlce už jsem byl zcela pohlcen nápaditým a povedeným příběhem i postupně se rozvíjející romantickou linkou, tudíž si troufám tvrdit, že s výjimkou krátkometrážního snímku Hoshi no koe, se jedná o režisérovo nejlepší dosavadní dílo. A trošku paradoxně mne to na druhé odkoukání zasáhlo ještě více než na první - zřejmě jsem tentokrát byl v tom správném rozpoložení. (02.09.2017)

Šinkai Makoto má zkrátka svůj styl. Kámenem úrazu je však to, že jeho filmy pak všechny působí podobným dojmem. Z nějakého důvodu jsou dokonce i plakáty jeho filmů tak podobné, že není divu, že se mi to všechno slívá dohromady. Důraz na oblohu, dvě postavy s nějakým osudovým vztahem... Zkrátka to všechno působí jen jako obměna toho samého. A to je podle mě trochu škoda. Na druhou stranu, tenhle snímek přece jenom svou kvalitou a příběhem lehce vyčnívá. Rozhodně se mi líbil víc, než některé jiné Šinkaiovy filmy, které jsem viděla (přiznám se však, že jsem zdaleka neviděla všechny, takže nemám jak pořádně srovnat). Docela chápu, proč se tenhle film setkal s takovým úspěchem. Příběh je dobře vystavěný a vztah obou postav taky hezky vyobrazený, dokonce se dá mluvit o jisté "dojemnosti". Za mě byla ta "dojemnost" ještě docela příjemná a v mezích, ale je nutné říct, že Šinkai je přesně ten typ režiséra, který má tendenci přehánět to s melancholickou atmosférou. Právě proto mi jeho styl úplně nesedí. A to přitom jsem člověk, který si na nostalgický či melancholický tón ve filmech docela potrpí, jenže jde o to, aby vznikal přirozeně. U Šinkaie je to někdy tak nějak "na sílu", nebo jinak řečeno "přes čáru". A to mi vadí. Naštěstí v tomhle filmu to až tak přehnané nebylo. Ano, konec k tomu měl sice blízko a z mého pohledu nebylo nutné to konečné vyústění takhle rozvléct, ale nakonec jsem byla spokojená. Abych to shrnula, Kimi no na wa sice nepovažuju za žádný skvost, ale uznávám, že se řadí k významným anime filmům posledních několika let. ~(4,2★)~ (16.09.2019)

Uff, těžký Butterfly Effect. Ambice byly obrovské, to je sakra znát (a hodně to oceňuji, tu snahu "překonat sebe sama"), ale pořád je to takový Šinkaiův kýč, který se nikde moc nezdrží a jede hodně na efekt. Určitě palec nahoru za odvahu střídat žánry, vrazit tam sled humorných scének a vzápětí jej sundat pěkně dramatickým výjevem, to se mi líbilo, postavy (zvlášť holka) mi taky sedly. Ale je to audiovizuální kýč. Problém je, že jsem těsně před tím viděl už asi potřetí Only Yesterday, což je prostý, ale audiovizuálně i dějově promakaný film, vedle kterého vypadá Your Name tak trochu jako alegorický vůz. (21.04.2021)