American Honey

Syrové až na kost, přitom plné citu. Stejně, jako se opakuje každodenní rutina a jak se vlečou životy protagonistů, se vleče i celý film, kvůli čemuž jsem úplně nehltal každou scénu a nakonec si to naporcoval na promítání s pauzama. I tak se mi měsíc po zhlédnutí pořád vybavují některé scény a celková bittersweet atmosféra, kde se nespoutaná volnost bezstarostného mládí mísí s chudobou a obavami nejistého života prekarizovaných. Takže dokoukat to bylo náročnější, ale zážitek ve výsledku silný. (31.05.2020)

Geniální synergie obrazu a zvuku, promítající se do explicitní zpovědi (white trash) mladé generace zažívající vlastní verzi Amerického snu. Andrea Arnold rozhýbává své těžko uchopitelné a definovatelné postavy vstříc vyprázdněnému (dějově) a cyklizovanému roadtripu, který je protkán mininarativními odbočkami, interakcemi mezi postavami, které příběh zdánlivě nikam neposouvají. Nicméně při bližším prozkoumání motivu přírody ve spojitosti s hlavní hrdinkou nás společně s ní čeká vytoužená katarze...Díky stopáži, tématu a vyprázdněné naraci zaměřené na užší diváctvo. Podmanivá pocitovka.___Erudovaný rozbor hudby, resp. textu a jeho významu přenechám veleváženému uživateli Steadicam. (21.01.2017)

Nevím, americký med, americký sen, nebo možná spíš ženský sen, nevím. Každpodáně svět tvrdě postavený proti všem formám intelektuáoní a jiné reflexe, takový život ze dne na den, "zen" (nyní a teď) zbavený své vnitřní podstaty. Zkusit si to - i u nás - může každý, stačí jen odhodit zábrany (Američanům známé jako "rat race") - v mládí jsem na to také napsal písničku, která začíná: "chtěl bych být negrem co slouží milionářům / na stůl jim nosí kofolu a rum / sám si pak zajde na pár panáků / a zbytek peněž nacpe do slamáku / chtěl bych být negrem, svýho života mám dost / z těch krysích závodů mám jen krysí zlost atd". Režisérka Andrea Arnoldová to sice pojímá trochu jinak, více americky, ne jako protest-song, ale jako protest-business. Pozn. 1: V poslední době se množí filmy o nutnosti a způsobech, jak se rozejít s prací a/nebo s rodinou, pokud takové vztahy už nejsou funkční. Americký med patří také do této oblasti. Přesto je to asi poslední způsob, který bych si sám vybral. Pozn. 2: Z CD jsem nedávno poslouchal knihu "I Am Ozzy". V tomto smyslu také nic moc, ale je tu něco, co to uvádí do rovnováhy, a tedy vede i ke šťastnému konci: hudba! Ozzy jen jeden, protože Paranoid je také jen jeden. (09.05.2019)

Pokud má být American Honey filmem pro tuto generaci, tak potěš koště. :) Lehce amorální, ne tak zábavné jako Spring Breakers, zato mnohem hodnotnější a neuvěřitelně přirozené (klidně bych tomu věřil i ten sex před kamerou). Sasha Lane a Shia LaBeouf extratřída. A letos fakt nejlepší soundtrack. God’s Whisper - Raury (12.10.2016)

Nádhera. Ojebávkový hustle roadtrip jako únik z bezvýchodný situace, plný drama a přitom bez starostí, nevšední, lidsky vzato podnětný, nevypočitatelný, poutavý. Připomnělo mi to několik písniček (nepřímo ta a ta, přímo ta), moji vlastní půlroční zkušenost s podomním prodejem v US, zvláštní přítomnost když jsi na cestě, nečernobílý dobrodružství a prostě život. Překvapivě jsem ustál kombinaci písničkářů a trapu, všechny ty sociální případy i dredy. Vedle čím dál střelenějšího LaBeoufa hodně mile překvapila nějaká Sasha Lane, film vás vtáhne jako by to byla nenucená realita (včetně sexu), zajímavý i jako profil Států v mozaice různých prostředí a vrstev. Nesedne všem, mně ano, jsem moc rád že nešlo o rozhovněnou artovku a chápu proč to bude nová kultovka. "I feel like I'm fucking America!" (15.12.2016)