Manhattan

Woody jako neurotický moula, nicméně HEREC, mi vždycky sedí víc, než když se ve filmu neobjevil (nemyslím v současných, to dá rozum). Procházím pomalu a volně retrospektivně jeho dílo a po utrpeních Září a Interiéry je tohle milou zastávkou. Meryl Streep je tu děsně pěkná, škoda, že si nezahrála víc. Hudba i kamera jsou skvělé. Ten, kdo dělal titulky (asi Anna Karenina), odvedl skvostnou práci, film je plný woodismů a slov náročných na citlivý překlad. (10.06.2018)

Po psychologickém dramatu "Interiéry" se Woody Allen vrátil naposledy (v budoucnu se však ještě párkrát vrátil) melancholicky smutnou tragikomedií o mezilidských vztazích. Od začátku do konce má film velmi zajímavou atmosféru. Woody opět hraje sám sebe (jak jinak než skvěle) a Diane Keaton je naprosto skvěle bezprostřední a přisprostlá (bohužel na dlouhou dobu poslední spolupráce s Woodym). "Manhattan" je romantický film, ovšem nikoli červená knihovna. Se sarkasmem hledá odpovědi na otázky: Co je to láska? Má nějaký vztah smysl? Může vztah mezi mužem a ženou dlouho vydržet? Woody Allen ukazuje rovněž odvrácenou stranu moderní společnosti (lidé jsou ovládáni televizí, vztahy motivované sexem, lesbičky...), ale nejen to. Především vzdává hold svému rodnému městu, které i přes neuvěřitelný spěch, přelidněnost, kriminalitu a hnědou vodu je důvod milovat. "Manhattan" mě napoprvé nudil. Až na několikáté jsem film plně pochopil a našel jeho pravou hloubku. "Manhattan" je decentní, až podprahový. Decentní, až podprahové umělecké dílo. (29.01.2008)

Skvělý film, který mě nadchl úžasnými newyorskými lokacemi a nádhernou černobílou kamerou. Stejně tak dialogy jsou zde výborné a moc mě bavily (vůbec celý scénář je fantastický). A konečně zcela okouzlen jsem byl i zjevem tehdy 30 leté Meryl Streep, v mládí to byla nesmírně krásná žena. Škoda, že má zde jen malou roli. Diane Keaton je zde rovněž skvělá, ale bohužel ji dosti hyzdí ten příšerný účes. Celkově je to film, který se mi hodně líbil, ale k tomu, aby mě absolutně dostal, mu přece jen něco chybělo - myslím, že mi nesedly některé herecké výkony, a potom - možná jsem už asi viděl příliš Allenových filmů, a jsem jimi už trochu "přesycen" - bohužel. (23.12.2016)

Manhattan ve mně neprobudil výbuchy smíchu, spíše mě zaujal svým vysoce intelektuálním a propracovaným scénářem, ve kterém jsem paradoxně mnohým dialogům vůbec nerozuměl. Zápletka není nijak složitá, ani neokoukaná, jde prostě o takový příběh ze života. Herecké obsazení bylo opravdu perfektní, zejména Diane Keaton a Mariel Hemingway. Líbila se mi hudební stránka, která mi strašně přípomínala prostředí salónů a zábavních podniků první poloviny 20. století. Typicky konverzační Woody Allen, který sice neohromí, ani nepotrhá bránici smíchem, nicméně zaujme a vynutí na tváři potěšující úsměv. (23.07.2013)

Obrázky ze života newyorského intelektuálstva. Za salvami brilantních ironických poznámek, sebezpytných úvah a diskusí o vztazích, za přívaly jmen slavných umělců a filosofů, co na diváka útočí v hejnech, číhá naprostá duchovní bezradnost. Postava svým způsobem dosud nevinné sedmnáctileté Tracy je ostrůvkem něčeho ještě skutečného v obrovském moři prázdnoty - něčeho jako lásky, údivu a očekávání. U těch odrostlejších mluvících hlav jsou to pak jen slova, slova, slova. Směju se Isaakovým/Woodyho sarkastickým replikám na celké kolo, ale zároveň mě mrazí - třeba v té scéně, kdy se rozchází se svou mladičkou přítelkyní . Nebezpečí v jejím usvědčujícím, bezradně vážném pohledu dokáže Woody zahnat jedinou brilantní hláškou, které se nelze nesmát. Smíchu navzdory se však Manhattan intelektuálů jeví jako bašta narcistní citové zchromlosti pod maskou přívalů vět. (02.06.2007)